105 C 9/2021-189 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby bylo žalovaným uloženo zaplatit jí společně a nerozdílně částku 75 330 Kč se specifikovaným příslušenstvím s tímto odůvodněním: Žalobkyně měla vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] (dále též jen„ pozemek žalobkyně“) až do dne 28. 2. 2021, na němž byla postavena stavba [adresa], ke které svědčilo vlastnické právo žalovaným jakožto manželům (dále též jen„ stavba žalovaných“). Žalovaní užívali od 1. 5. 2018 do 31. 10. 2019 pozemek žalobkyně v rozsahu plochy zastavěné jejich stavbou (200 m2), části pozemku pro přístup z ulice [anonymizováno] (24 m2) a části pozemku pro přístup a příjezd z vedlejší ulice (55 m2), aniž by k tomu měli jakýkoli právní důvod. Dopisem ze dne 8. 11. 2019 bylo žalovaným navrženo uzavření nájemní smlouvy a zároveň jim bylo oznámeno, že pozemek žalobkyně užívají bez právního důvodu a neposkytují jí za to žádné plnění. Žalovaní se nevyjádřili. Žalobkyně vůči žalovaným nárokovala podle znaleckého posudku [celé jméno znalce] [číslo] [rok] ze dne 8. 11. 2019 úhradu za bezprávné užívání pozemku ve výši 180 Kč/m2/rok. 2. Nejdříve se žalovaní bránili tím, že (1.) neužívali část pozemku žalobkyně pro přístup a příjezd z vedlejší ulice (55 m2), že (2.) nesouhlasí s úhradou za užívání pozemku žalobkyně ve výši 180 Kč m2/rok, když podle znaleckého posudku [jméno] [jméno] [číslo] ze dne 5. 10. 2020 byla úhrada za jeho užívání ve výši 91 Kč/m2/rok, že (3.) na podkladě tohoto znaleckého posudku začali provádět pravidelné úhrady, přesto je žalobkyně obratem vracela s odůvodněním, že je nemá jak zaúčtovat, a že (4.) vydrželi bezplatné užívací právo k pozemku žalobkyně, když jej užívali od r. 2006, aniž by zato žalobkyni cokoli hradili. Proti uplatněnému nároku navíc vznesli kompenzační námitku, již odůvodnili tím, že žalobkyně užívala stavbu žalovaných na základě nájemní smlouvy ze dne 1. 3. 2006, ale neuhradila nájemné ve výši 20 000 Kč za leden 2019 do července 2019, celkem 140 000 Kč. Během řízení byla jejich obrana zredukována na (1.) a (2.) námitku a kompenzační námitku. 3. Jelikož žalobkyně u jednání dne 24. 6. 2022 vzala žalobu co do částky 14 850 Kč s příslušenstvím zpět, tj. v rozsahu údajného užívání části jejího pozemku pro přístup a příjezd z vedlejší ulice (55 m2), soud za použití § 96 o. s. ř. se souhlasem žalovaných řízení o žalobě v této části zastavil. 4. Provedeným dokazováním s přihlédnutím k tomu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, bylo zjištěno následující: 5. Žalobkyně měla od 1. 5. 2018 do 31. 10. 2019 ve vlastnictví pozemek parc. [číslo] na němž stojí stavba [adresa] a jenž leží v [katastrální uzemí], a žalovaní měli za stejné období ve společném jmění manželů stavbu [adresa], jež se nachází na pozemku žalobkyně, jak bylo zjištěno z výpisů z katastru nemovitostí ze dne 21. 11. 2019 Tyto skutečnosti ostatně nebyly mezi účastníky ani sporné. 6. Mezi účastníky panovala shoda v tom, že žalovaní užívali pozemek žalobkyně v rozsahu plochy zastavěné jejich stavbou (200 m2) a v části pro přístup z ulice [anonymizováno] (24 m2). 7. Podle znaleckého posudku [celé jméno znalce] [číslo] [rok] ze dne 8. 11. 2019, jejž si nechala zpracovat žalobkyně, byla výše obvyklého nájemného za užívání pozemku žalobkyně ve výši 180 Kč/m2/rok. [jméno] [jméno] ve znaleckém posudku [číslo] ze dne 5. 10. 2020, jenž byl zpracován na objednávku žalovaných, stanovil výši obvyklého nájemného za užívání téhož pozemku ve výši 91 Kč/m2/rok. Soud ustanovil při značně odlišných odborných závěrech znalců a při nesprávně formulovaných zadáních znalcem [celé jméno znalkyně], jež ve znaleckém posudku [číslo] – [číslo] ze dne 18. 11. 2022 dospěla k závěru, že výše obvyklého nájemného za užívání pozemku žalobkyně byla od 1. 5. 2018 do 31. 10. 2019 ve výši 100 Kč/m2/rok. Ze zápisu z konzultace znaleckých posudků ze dne 23. 2. 2023 bylo zjištěno, že [celé jméno znalce] a [celé jméno znalkyně] se dohodli po vzájemné diskuzi na tom, že výše obvyklého nájemného za užívání pozemku žalobkyně je ve výši 14 Kč/m2/rok. U jednání dne 14. 3. 2023 byla provedena konfrontace znalců. Účastníci učinili s ohledem na její výsledek shodným tvrzením, že výše obvyklého nájemného za užívání pozemku žalobkyně byla v rozhodném období 135 Kč/m2/rok. 8. Dopisem – předžalobní výzva – ze dne 8. 11. 2019 měli být žalovaní vyzváni k úhradě za užívání pozemku žalobkyně od 1. 12. 2016 do 31. 10. 2019 v rozsahu 279 m2 nejpozději do 25. 11. 2019 s upozorněním, že pokud se tak nestane, bude podána žaloba. Ačkoli žalobkyně k dopisu nedoložila doklad o odeslání či doručení, žalovaní ve svém vyjádření ze dne 10. 5. 2021 potvrdili, že jej obdrželi. 9. Stran kompenzační námitky bylo žalovaným u jednání dne 6. 5. 2022 sděleno, že smlouva o nájmu nebytových prostor ze dne 1. 3. 2006 je neplatná, neboť neobsahovala všechny náležitosti požadované zákonem č. 116/1990 Sb., v rozhodném znění, proto jim bylo dáno poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř., že je třeba změnit právní kvalifikaci nároku u kompenzační námitky a v návaznosti na to doplnit skutková tvrzení a navrhnout k nim důkazy. Podáním ze dne 28. 5. 2021 žalovaní uvedli, že v reakci na procesní poučení nic netvrdí ani nic nenavrhují. Kvůli absenci rozhodných skutečností v tvrzeních žalovaných a nedostatku důkazů nebylo možné posoudit oprávněnost kompenzační námitky. 10. Ostatní navržené důkazy nebylo třeba provést pro jejich nadbytečnost, neboť se účastníci na podstatných skutkových bodech dohodli. 11. Na základě provedeného dokazování měl soud za zjištěný následující skutkový stav: 12. Žalobkyně měla od 1. 5. 2018 do 31. 10. 2019 ve vlastnictví pozemek parc. [číslo] na němž stojí stavba [adresa] a jenž leží v [katastrální uzemí], a žalovaní měli za stejné období ve společném jmění manželů stavbu [adresa], jež se nachází na pozemku žalobkyně. Žalovaní užívali pozemek žalobkyně v rozsahu plochy zastavěné jejich stavbou (200 m2) a v části pro přístup z ulice [anonymizováno] (24 m2). Výše obvyklého nájemného za užívání pozemku žalobkyně byla v rozhodném období 135 Kč/m2/rok. Dopisem – předžalobní výzva – ze dne 8. 11. 2019 byli žalovaní vyzváni k úhradě za užívání pozemku žalobkyně od 1. 12. 2016 do 31. 10. 2019 v rozsahu 279 m2 nejpozději do 25. 11. 2019 s upozorněním na možnost podání žaloby. Uhrazeno však nic nebylo. 13. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 14. Podle odst. 2, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Soud dospěl po právním posouzení zjištěného skutkového stavu k závěru, že tím, že žalovaní užívali pozemek žalobkyně, aniž by jim k tomu svědčil právní důvod, vznikl mezi účastníky závazkový právní vztah z bezdůvodného obohacení, kde vystupuje žalobkyně jako ochuzená a žalovaní jako obohacení. Žalobkyně má proto nárok na zaplacení náhrady ve výši obvyklého nájemného, za něž by bylo možno dát její pozemek do nájmu v daném místě a čase se zohlednění specifik posuzovaného případu. Obvyklé nájemné za užívání pozemku žalobkyně bylo od 1. 5. 2018 do 31. 10. 2019 (18 měsíců) ve výši 135 Kč/m2/rok. Žalovaní se na úkor žalobkyně obohatili o částku 45 360 Kč, tedy 135 Kč/m2/rok = 11,25 Kč/m2/měsíc x 18 měsíců x 224 m2, již jsou povinni jí vydat. V rozsahu této částky byla žaloba shledána důvodnou a žalovaným jakožto manželům uloženo, aby ji uhradili společně a nerozdílně. Za oprávněný byl považován i úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 45 360 Kč od 26. 11. 2019 do zaplacení, jelikož se žalovaní dostali do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.). Den, od něhož je příslušenství přiznáno, je den, jenž následuje po dni, kdy uplynula lhůta k plnění podle předžalobní výzvy ze dne 8. 11. 2019. Požadovaná a přiznaná výše úroku z prodlení je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V nevyčerpané části žaloby musel být uplatněný nárok jako nedůvodný zamítnut. 16. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. 17. Poněvadž předmětem řízení byla částka 75 330 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 26. 11. 2019 do zaplacení, soud vyčíslil běžící příslušenství jednak z částky 75 330 Kč od 26. 11. 2019 do 24. 6. 2022, kdy došlo k zpětvzetí žaloby co do částky 14 850 Kč, jednak z částky 60 480 Kč od 25. 6. 2022 do 26. 5. 2023, kdy byl vyhlášen rozsudek, neboť pro výpočet poměru úspěchu ve věci je třeba za předmět řízení považovat nejenom samotnou pohledávku, ale i její příslušenství (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010). Při rozhodování o nákladech byl brán v potaz nejenom předmět řízení, který byl meritorně projednán, ale rovněž zpětvzat