11 C 161/2023-20 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně proti žalovanému domáhal zaplacení 61 821,99 Kč s kapitalizovaným úrokem 10 490,70 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 60 790,99 Kč od [datum] do zaplacení a nákladů uplatnění pohledávky ve výši 697 Kč. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (dále jen„ původní věřitel“) dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě mu byla vystavena platební karta s možností čerpání finančních prostředků do výše úvěrového rámce 60 000 Kč s maximálním úvěrovým rámcem 500 000 Kč. Původní věřitel provedl šetření k prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet. Jejím prostřednictvím čerpal žalovaný finanční prostředky v úhrnné výši 114 071 Kč při sjednané úrokové sazbě 22,68% ročně, přičemž žalovaný uhradil toliko 70 359 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni coby postupníkovi, přičemž k e dni postoupení činila pohledávky 72 312,99 Kč (nesplacená jistina 60 790,99 Kč, nesplacený úrok 8 112,80 Kč za období od [datum] do [datum], nesplacené poplatky za pojištění neschopnosti splácet 1 677,90 Kč, smluvní pokuta 1 031 Kč, poplatky za upomínky 700 Kč). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, ten však přes výzvy neuhradil na popsaný dluh ničeho. 2 Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3 Zástupce žalobkyně se z jednání nařízeného na den [datum] písemně omluvil, a požádal, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovanému bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno náhradním způsobem podle § 49 odst. 4 o.s.ř. a k jednání se bez omluvy nedostavil, aniž by požádal o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně. 4 Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti vzal soud za prokázané uzavření rámcové smlouvy o bankovních službách mezi původním věřitelem a žalovaným dne [datum], jakož i smlouvy o revolvingovém úvěru stejného dne. 5 Pokud jde o tvrzení, že původní věřitel prověřil při uzavírání smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet, je třeba konstatovat, že k prokázání tohoto tvrzení nebyly předloženy jakékoliv důkazy a toto tvrzení tak nelze mít za prokázané. 6 Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7 Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8 Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 9 Ohledně výkladu pojmu„ odborná péče“ lze odkázat na § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ Lze dále v této souvislosti poukázat na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, z jehož právní věty lze citovat:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ Citované závěry, byť byly přijaty v případu, na který dopadala předchozí úprava zák. č. 145/2010 Sb., jsou nepochybně aplikovatelné i v pro výklad pojmu„ odborné péče“ ve smyslu aktuální právní úpravy, tedy zákona č. 257/2016 Sb. 10 Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11 Absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, coby důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla výslovně vložena do textu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. až novelou provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od [datum]. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění dopadajícím na řešený případ, tedy ve znění účinném do 28. 5. 2022, je však třeba vykládat v souladu se záměrem zákonodárce, kterým bylo posílení ochrany spotřebitele, coby slabší strany úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že tuzemská právní úprava spotřebitelského úvěru představuje částečně transpozici směrnice č. 93/13 EHS, je na místě vykládat tuto právní úpravu způsobem konformním s komunitárním právem. V této souvislosti je na místě poukázat na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C - 679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, včetně shodného stanoviska generálního advokáta v obdobné věci C -616/18, Cofidis. Soudní dvůr EU ve věci OPR-Finance uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku … musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Vyplývá tak z výše uvedeného, že aplikovatelnou právní úpravu (§ 87 zákona č. 257/2016 Sb.) je třeba jednoznačně vyložit tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnou z úřední povinnosti. 12 V posuzovaném případě tak aplikací uvedené právní úpravy a judikatorních závěrů na zjištěný skutkový stav je třeba dospět k závěru, že smlouva p úvěru nebyla platně uzavřena. 13 Za dané situace se nabízí možnost posoudit žalobou uplatněný nárok podle právní úpravy bezdůvodného obohacení. Soud se proto dále skutkově zabýval žalobním tvrzením o poskytnutí úvěru v úhrnné výši 114 071 Kč. Toto tvrzení prokazuje žalobkyně předložením souboru vytvořeného v tabulkovém procesoru označeného„ platební historie“. Soubor obsahuje tabulku, která se jeví být strojově vytvořeným výstupem z blíže nezjištěného počítačového systému, který patrně zachycuje transakční historii, byť způsobem značně nepřehledným a bez dalšího v podstatě nesrozumitelným a to i přes vysvětlující poznámky k souboru obsažené v žalobě. Ze souboru není patrná identifikace osoby dlužníka ani úvěrového případu. Z hlediska důkazní hodnoty nelze považovat takový důkaz za způsobilý prokázat s dostatečnou mírou jistoty čerpání revolvingového úvěru v průběhu času. Způsobilým důkazem by byl např. klasický výpis transakční historie bankovního účtu, takový dokument však předložen nebyl. Nelze tak než uzavřít, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně svého tvrzení o čerpání úvěru žalovaným. 14 Vzhledem k neúčasti žalobkyně při ústním jednání soudu, nemohla tato být poučena o nutnosti doplnit své důkazní návrhy ve shora naznačeném smyslu. Soud pak, s odkazem na hosp