11 C 19/2023-22 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 10 923,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,5% ročně z částky 9 320 Kč od 9. 6. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 830 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 373,31 Kč, a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 399 Kč. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že její právní předchůdce [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 15. 11. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] přičemž svou vůli uzavřít smlouvu projevil žalovaný provedením registrace na internetových stránkách a dále tzv. verifikační platbou odeslanou z bankovního účtu vedeného na jeho jméno. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč, který však žalovaný řádně a včas nesplácel, čímž mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu 0,1% denně z dlužné jistiny a dále paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Dne 8. 12. 2021 uzavřel původní věřitel [právnická osoba] a žalovaná rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě byl žalobkyni postoupen soubor pohledávek zahrnující i předmětnou pohledávku proti žalovanému. Tato činila ke dni postoupení celkem 14 977 Kč a sestávala z dlužné jistiny 9 320 Kč, nesplaceného úroku 3 680 Kč, nesplacené smluvní pokuty 1 827 Kč a neuhrazené náhrady nákladů upomínání 150 Kč. Nad rámec uvedeného požaduje žalobkyně náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 399 Kč. Ode dne postoupení uhradil žalovaný na svůj dluh částku 7 000 Kč dne 25. 6. 2021. 2 Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3 Zástupce žalobkyně se z jednání nařízeného na den [datum] písemně omluvil, a požádal, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovanému bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno náhradním způsobem podle § 49 odst. 4 o.s.ř. a k jednání se bez omluvy nedostavil, aniž by požádal o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně. 4 Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud následující skutkové závěry: Dle smlouvy o úvěru byl žalovanému poskytnut úvěr 16 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 279,83% ročně, se splatností 30 dnů, tedy do 15. 12. 2021. Dle smlouvy mělo dojít k jejímu uzavření distančním způsobem. Uvádí-li žalobkyně, že vůli k akceptaci smlouvy a všeobecných obchodních podmínek měl žalovaný projevit tzv. akceptační platbou, konstatuje soud, že sice vyplývá z žalobkyní předloženého výpisu z účtu provedení platby 0,01 Kč z účtu vedeného na jméno žalovaného dne 21. 10. 2021, nelze však jakkoliv dovodit souvislost platby s předmětnou smlouvou, když platba je identifikována variabilním symbolem [číslo], avšak tento variabilní symbol odpovídá číslu smlouvy a není ani z textu smlouvy patrné, že by její akceptace měla být stvrzena platbou právě s tímto variabilním symbolem. Nevyplývá dále z žalobkyní předložených důkazů, že by předchůdkyně žalobkyně provedla jakékoliv úkony k ověření schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Výpisem z bankovního účtu nicméně bylo prokázáno vyplacení částky 16 000 Kč z účtu předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet č. [bankovní účet] vedený na jméno žalovaného dne 15. 11.2021. Dle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 13. 6. 2022 a jejích příloh došlo touto smlouvou mimo jiné k postoupení předmětné pohledávky z popsaných úvěrových smluv původním věřitelem coby postupitelem žalobkyni coby postupníkovi. Dle oznámení o postoupení pohledávek z 13. 6. 2022 bylo postoupení pohledávek oznámeno původním věřitelem [právnická osoba] žalovanému. Odeslání přípisu dne 14. 6. 2022 na adresu trvalého pobytu žalovaného je prokázáno poštovním podacím archem. Dle předložené upomínky byl žalovaný současně upomenut o zaplacení předmětné pohledávky. Opětovně byl pak upomenut přípisem zaslaným 5. 10. 2022. 5 Z hlediska skutkového tak lze uzavřít, že nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy, ani prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, bylo však prokázáno poskytnutí částky 16 000 Kč žalovanému dne 15. 11. 2021, jakož i postoupení pohledávky a oznámení postoupení původním věřitelem žalovanému. Byť to žalobkyně výslovně neuvádí, vyplývá z jejích skutkových tvrzení (pokud uvádí, že nesplacená jistina činí 9 320 Kč a nesplacený úrok odpovídá částce 3 680 Kč – tedy celkové výši úroku dle úvěrové smlouvy), že žalovaný uhradil na svůj dluh částku 6 680 Kč započtenou na jistinu úvěru. 6 Po právní stránce je na místě věc posoudit podle zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.") a současně však měla být tato věc posouzena i dle speciálního zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 7 Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8 Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9 Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 10 Ohledně výkladu pojmu„ odborná péče“ lze odkázat na § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ Lze dále v této souvislosti poukázat na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, z jehož právní věty lze citovat:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ Citované závěry, byť byly přijaty v případu, na který dopadala předchozí úprava zák. č. 145/2010 Sb., jsou nepochybně aplikovatelné i v pro výklad pojmu„ odborné péče“ ve smyslu aktuální právní úpravy, tedy zákona č. 257/2016 Sb. 11 Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12 V posuzovaném případě nelze mít za prokázané, že by úvěruschopnost žalovaného byla ze strany předchůdkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posouzena. Žalobkyně nepředložila k prokázání tohoto tvrzení jakékoliv důkazy. Pro svou nepřítomnost při ústním jednání pak nemohla být v tomto smyslu soudem poučena. 13 Absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, coby důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla výslovně vložena do textu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. až novelou provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od [datum]. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění dopadajícím na řešený případ, tedy ve znění účinném do 28. 5. 2022, je však třeba vykládat v souladu se záměrem zákonodárce, kterým bylo posílení ochrany spotřebitele, coby slabší strany úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že tuzemská právní úprava spotřebitelského úvěru představuje částečně transpozici směrnice č. 93/13 EHS, je na místě vykládat tuto právní úpravu způsobem konformním s komunitárním právem. V této souvislosti je na místě poukázat na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C - 679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem právě k předmětné právní