11 C 26/2023-22 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 37 536 Kč s úrokem ve výši 29% ročně z částky 20 000 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 885 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výší 3 744,44 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem [právnická osoba] dne 3. 10. 2019 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě jí byla poskytnuta hotovostní zápůjčka ve výši 20 000 Kč, jejíž převzetí potvrdila podpisem smlouvy. Před uzavřením smlouvy byla původním věřitelem řádně a s odbornou péčí posouzena schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 19 496 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku při sjednané úrokové sazbě 29% ročně a době poskytnutí úvěru 24 měsíců, z odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Celkovou částku 39 496 Kč se žalovaná zavázala splácet po dobu 24 měsíců splátkami v měsíční výši 1 646 Kč, kdy poslední splátka byla splatná 3. 10. 2021. Žalovaná neuhradila na svůj dluh ničeho. K úhradě nadále zůstává na jistině částka 20 000 Kč, dlužné poplatky 17 536 Kč a příslušenství, jak je specifikováno výše. Popsaná pohledávka byla smlouvou z 28. 1. 2022 postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. 2 Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3 Žalobkyně se prostřednictvím zástupce z účasti na jednání omluvila. Žalované bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno náhradním a k jednání se bez omluvy nedostavila, aniž by požádala o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků. 4 Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud tyto skutkové závěry: 5 Dle smlouvy o úvěru [číslo] byla tato uzavřena mezi žalovaným a původním věřitelem dne 3. 10. 2019. Podpisem smlouvy potvrdila žalovaná převzetí hotovostní zápůjčky 20 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 19 996 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 6 592 Kč, z odměny za administrativní činnost ve výši 7 626 Kč a odměny za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 278 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázal splácet po dobu 24 měsíců splátkami v měsíční výši 1 646 Kč, kdy poslední splátka byla splatná 3. 10. 2021 ve výši 1 638 Kč. Dle zákaznické karty byly pří žádosti o úvěr shromážděny základy identifikační údaje žalované a údaje o jeho příjmech a výdajích, kdy deklarován byl měsíční příjem 8 420 Kč, přičemž však jeho zdroj nebyl jakkoliv označen. Dále je deklarován ostatní příjem domácnosti v měsíční výši 20 000 Kč bez jakékoliv specifikace. V zákaznické kartě není vyznačeno, že by údaje o příjmech a výdajích žalované byly doloženy listinami a soudu nebyly žádné takové listiny předloženy.. Dle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28. 1. 2022 a jejích příloh došlo touto smlouvou mimo jiné k postoupení předmětné pohledávky z popsaných úvěrových smluv původním věřitelem coby postupitelem žalobkyni coby postupníkovi. Dle oznámení o postoupení pohledávek z 30. 1. 2022 bylo postoupení pohledávek oznámeno původním věřitelem [právnická osoba] žalované. Odeslání přípisu dne 24. 2. 2022 na adresu trvalého pobytu žalované je prokázáno poštovním podacím lístkem. 6 Po právní stránce je na místě věc posoudit podle zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.") a současně však měla být tato věc posouzena i dle speciálního zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 7 Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8 Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9 Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 10 Ohledně výkladu pojmu„ odborná péče“ lze odkázat na § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ Lze dále v této souvislosti poukázat na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, z jehož právní věty lze citovat:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ Citované závěry, byť byly přijaty v případu, na který dopadala předchozí úprava zák. č. 145/2010 Sb., jsou nepochybně aplikovatelné i v pro výklad pojmu„ odborné péče“ ve smyslu aktuální právní úpravy, tedy zákona č. 257/2016 Sb. 11 Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12 V posuzovaném případě nelze mít za prokázané, že by úvěruschopnost žalovaného byla ze strany předchůdkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posouzena. K důkazu byla předložena zákaznická karta, přičemž z ní nevyplývá, že by údaje o příjmech a výdajích žalované byly doloženy listinami. Lze tak mít za prokázané pouze, že předchůdce žalobkyně si vyžádal relevantní údaje od žalované, nikoliv však, že by je jakýmkoliv způsobem verifikoval. Takovýto přístup k ověření úvěruschopností žalované tak lze označit jako povrchní a nevyhovující zákonnému požadavku ověření úvěruschopnosti na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na uvedeném závěru pak nemůže cokoliv změnit žalobkyni zdůrazňovaná skutečnost, že žalovanou podepsané smluvní ujednání obsahuje, mimo jiné, prohlášení o tom, že věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. 13 Absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, coby důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla výslovně vložena do textu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. až novelou provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění dopadajícím na řešený případ, tedy ve znění účinném do 28. 5. 2022, je však třeba vykládat v souladu se záměrem zákonodárce, kterým bylo posílení ochrany spotřebitele, coby slabší strany úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že tuzemská právní úprava spotřebitelského úvěru představuje částečně transpozici směrnice č. 93/13 EHS, je na místě vykládat tuto právní úpravu způsobem konformním s komunitárním právem. V této souvislosti je na místě poukázat na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C - 679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, včetně shodného stanoviska generálního advokáta v obdobné věci C -616/18, Cofidis. Soudní dvůr EU ve věci OPR-Finance uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zk