11 C 29/2023-24 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 19 058,52 Kč s úrokem ve výši 29,55 % ročně z částky 9 872,16 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 690,33 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výší 1 870,23 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 9 872,16 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem [právnická osoba] dne 3. 3. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut hotovostní úvěr ve výši 10 000 Kč, jejíž převzetí potvrdil podpisem smlouvy. Před uzavřením smlouvy byla původním věřitelem řádně a s odbornou péčí posouzena schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 10 477 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku při sjednané úrokové sazbě 29,55% ročně a době poskytnutí úvěru 52 týdnů, z odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Celkovou částku 20 477 Kč se žalovaný zavázal splácet po dobu 52 týdnů splátkami ve výši 394 Kč, kdy poslední splátka byla splatná 2. 3. 2021. Žalovaný uhradil na svůj dluh celkem částku 400 Kč. K úhradě nadále zůstává na jistině částka 9 872,16 Kč, dlužné poplatky 9 186,36 Kč a příslušenství, jak je specifikováno výše. Popsaná pohledávka byla smlouvou z 28. 1. 2022 postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. 2 Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3 Žalovaný je státním příslušníkem jiného členského státu Evropské unie, přičemž je hlášen k pobytu v obvodu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu k projednání a rozhodnutí věci je tak dána dle ust. čl. 7 odst. 1nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 (tzv.„ nařízení Brusel I. bis“). Pravomoc českých vyplývá z ust. §6 odst. 1 zák. č. 91/2012 Sb. v účinném znění, který stanoví, že pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. 4 Žalobkyně se prostřednictvím zástupce z účasti na jednání omluvila. Žalovanému bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno náhradním a k jednání se bez omluvy nedostavil, aniž by požádal o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků. 5 Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud tyto skutkové závěry: 6 Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] byla tato uzavřena mezi žalovaným a původním věřitelem dne 3. 3. 2020. Podpisem smlouvy potvrdil žalovaný převzetí hotovostního úvěru 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázala vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 10 477 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku při sjednané úrokové sazbě 29,55% ročně a době poskytnutí úvěru 52 týdnů, z odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Žalovaný měl dle smlouvy zaplatit 52 týdenních splátek po 394 Kč a poslední splátku ve výši 383 Kč. Součástí smluvní listiny jsou smluvní podmínky. 7 Dle zákaznické karty byly pří žádosti o úvěr shromážděny základy identifikační údaje žalovaného a údaje o jejích příjmech a výdajích, kdy deklarován byl měsíční příjem 19 153 Kč, který měl být, dle záznamu v kartě doložen dvěma výplatními páskami. Odhadované měsíční výdaje jsou uvedeny ve výši 8 000 Kč bez bližšího určení. Listiny, kterými měly být osvědčeny údaje zanesené do zákaznické karty soudu předloženy nebyly. 8 Dle přípisu z 30. 1. 2022 byl žalovaný vyrozuměn o postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a současně vyzván k úhradě dluhu. Odeslání oznámení dne 24. 2. 2022 je prokázáno podacím lístkem. 9 Po právní stránce je na místě věc posoudit podle zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.") a současně však měla být tato věc posouzena i dle speciálního zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 10 Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11 Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12 Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 13 Ohledně výkladu pojmu„ odborná péče“ lze odkázat na § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ Lze dále v této souvislosti poukázat na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, z jehož právní věty lze citovat:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ Citované závěry, byť byly přijaty v případu, na který dopadala předchozí úprava zák. č. 145/2010 Sb., jsou nepochybně aplikovatelné i v pro výklad pojmu„ odborné péče“ ve smyslu aktuální právní úpravy, tedy zákona č. 257/2016 Sb. 14 Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15 V posuzovaném případě nelze mít za prokázané, že by úvěruschopnost žalovaného byla ze strany předchůdkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posouzena. K důkazu byly předloženy zákaznické karty, podle kterých měly být údaje o příjmech a výdajích žalovaného doloženy listinami, ty však soudu předloženy nebyly. Lze tak mít za prokázané pouze, že předchůdce žalobkyně si vyžádal relevantní údaje od žalovaného, nikoliv však, že by je jakýmkoliv způsobem verifikoval. Takovýto přístup k ověření úvěruschopností žalované tak lze označit jako povrchní a nevyhovující zákonnému požadavku ověření úvěruschopnosti na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na uvedeném závěru pak nemůže cokoliv změnit žalobkyni zdůrazňovaná skutečnost, že žalovaným podepsané smluvní ujednání obsahuje, mimo jiné, prohlášení o tom, že věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. 16 Absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, coby důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla výslovně vložena do textu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. až novelou provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění dopadajícím na řešený případ, tedy ve znění účinném do 28. 5. 2022, je však třeba vykládat v souladu se záměrem zákonodárce, kterým bylo posílení ochrany spotřebitele, coby slabší strany úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že tuzemská právní úprava spotřebitelského úvěru představuje částečně transpozici směrnice č. 93/13 EHS, je na místě vykládat tuto právní úpravu způsobem konformním s komunitárním právem. V této souvislo