13 C 173/2023-20 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobou podanou k soudu ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum] se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí pohledávku ve výši 34 865,28 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 1 835,32 Kč, kapitalizovaným úrokem v částce 3 369,89 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 17 706,46 Kč ode dne [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 23,79 % ročně z částky 17 706,46 Kč ode dne [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které jí poskytla v hotovosti peněžní prostředky v částce 19 000 Kč, jež se spolu s kapitalizovaným úrokem za sjednanou dobu řádného splácení v částce 15 312 Kč, částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 248 Kč zavázala uhradit v 78-ti týdenních splátkách po 527 Kč, se stanoveným dnem poslední splátky [datum]. Žalovaná však na pohledávku uhradila toliko celkem 5 527 Kč, a to naposled dne [datum]. Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná částka výši 52 269,94 Kč, přičemž žalobkyně uplatňuje jen část. Dle žalobkyně posoudila její právní předchůdkyně před sjednáním smluv řádně úvěruschopnost žalované. 2. Žalovaná zůstala po celou dobu soudního řízení zcela nečinná, ve věci se nevyjádřila, k soudnímu jednání, ačkoliv byla řádně a včas předvolána, nedostavila. Soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v její nepřítomnosti. 3. Soud se v projednávané věci zabýval nejdříve otázkou, zda je u žalobkyně dána aktivní legitimace a naopak u žalovaného legitimace pasivní, přičemž vycházel z žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila společnost [právnická osoba] své pohledávky za dlužníky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznamováno dopisem postupitelky ze dne [datum]. Odeslání listiny nebylo doloženo. Pokud žalobkyně předložila poštovní podací lístek datovaný dnem [datum], nemůže soud domýšlet s ohledem na měsíční odstup, že se vztahuje právě k oznámení o postoupení pohledávky. Jak dále z oznámení vyplývá, je adresováno žalované na adresu [adresa]. Je nutno uvést, že se jedná o adresu, která není a nikdy nebyla adresou evidovanou u žalované jako adresa doručovací či trvalého pobytu a nevyplývá ani z žádného z předložených listinných důkazů. 4. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. (o. z.) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 5. Notifikační povinnost postupitele ve smyslu § 1882 odst. 1 o.z. má pro dlužníka zásadní význam, neboť jejím splněním nastává účinnost cesse vůči dlužníku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2011, sp. zn. 32 Cdo 4511/2009). Oznámení postupitele dlužníkovi o tom, že došlo k postoupení jeho pohledávky za ním (notifikace), je skutečností, na kterou právo váže vznik povinnosti dlužníka plnit postupníkovi; jde tedy o právní skutečnost, a protože jde současně o skutečnost volní, jde o jednostranné právní jednání (stejně viz Občanský zákoník. Komentář. Panorama [obec a číslo], díl I., s. 241). Poté již dlužník musí plnit postupníkovi, nikoliv původnímu věřiteli. Oznámení o postoupení pohledávky je adresným úkonem, proto musí být dlužníkovi řádně doručeno, bez doručení dlužníkovi není oznámení perfektní a nevyvolává žádné právní následky. Z hlediska postoupení pohledávky má notifikace významné právní následky, protože teprve okamžikem oznámení o postoupení se postupní smlouva stává účinnou vůči dlužníkovi v tom smyslu, že je povinen poskytnout plnění novému věřiteli. Do doby, než je dlužník o postoupení pohledávky postupitelem vyrozuměn, není dlužník povinen plnit postupníkovi, ale postupiteli. Vyrozumí-li dlužníka o postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se prokázání smlouvy o postoupení pohledávky domáhat, není ani nutno v řízení uzavření smlouvy o postoupení pohledávky prokazovat a je nerozhodné, zda taková smlouva vůbec existuje (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 201/2004 ze dne 30. 3. 2005, sp. zn. 23 Cdo 5458/2015 ze dne 30. 8. 2016 či sp. zn. 29 Cdo 1801/2013 ze dne 8. 12. 2015). Dokonce podle ustálené judikatury (např. rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 4148/2014 ze dne 30. 3. 2015, rozsudku sp. zn. 23 Cdo 333/2012 ze dne 30. 5. 2012, rozsudku sp. zn. 32 Cdo 4511/2009 ze dne 15. února 2011, a v teorii též Občanský zákoník. Velký akademický komentář. Linde Praha, a. s., 2008, díl II., s. 1502) není vůbec podstatné, zda ve skutečnosti k cessi platně došlo, nebo jestli k ní nedošlo vůbec. 6. Žalobkyně však řádné provedení notifikace postupitelkou nedoložila, nedoložila-li odeslání listiny žalované, a to na adresu, která by byla adresou trvalého pobytu nebo by vyplývala z některého z důkazů. Soud se proto dále zabýval otázkou, zda žalobkyně coby postupník žalované postoupení pohledávky prokázala. Na základě k důkazu předložených listin se tak stát nemohlo, neboť právní zástupce žalobkyně zaslal předžalobní upomínku jednak rovněž na adresu [adresa]. Nelze mít současně v projednávané věci ani za to, že by žalobkyně prokázala žalovanému postoupení pohledávky prostřednictvím žaloby doručené soudem, a to z prostého důvodu, že žalované straně soud zasílá právě toliko žalobu postupníka a nikoliv jakoukoliv listinu, kterou by žalující strana mohla postoupení pohledávky žalované také prokázat. Další možnost k prokázání by logicky nastala v průběhu dokazování při soudním jednání, ovšem dle názoru soudu pouze za situace, jestliže by se žalovaná strana k soudnímu jednání dostavila. To se ovšem nestalo. 7. Neměl-li soud za prokázáno, že postupitelka postoupení pohledávky dlužníkovi oznámila, ani že postupník postoupení pohledávky dlužníkovi prokázal, musel se soud zabývat platností postupní smlouvy (např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1796/2009, ze dne 11. 2. 2010 sp. zn. 21 Cdo 5427/2007 ze dne nebo ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2969/2011, ze dne 22. 5. 2020, sp. zn. 23 Cdo 4283/2019, které jsou použitelné i po 1. 1. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2969/2011, nález Ústavního soudu ze dne 24. února 2011, sp. zn. I. ÚS 2276/08. 8. Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyně předložila nekompletní, zahrnující jen určité pasáže. Soud se tak z jejím kompletním zněním nemohl seznámit. 9. Žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, k jakým tvrzených skutečnostem jsou povinni označit důkazy, a o následcích nesplnění povinnosti důkazní. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. plní soud při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že jestliže se řádně předvolaný účastník nedostaví k soudu, pak takové jeho chování znamená, že tento účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu § 118a odst. 3 o. s. ř. skýtá, nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky. 10. Na základě provedených důkazů tedy soud nemůže mít v projednávané věci za prokázáno, že postoupení pohledávek za žalovanou se stalo v daném případě účinným. Za takových okolností je ale pak namístě uzavřít, že aktivní legitimace žalobkyně ve věci není doložena. Z uvedeného důvodu proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl. 11. S ohledem na nedostatek aktivní legitimace soud z důvodu hospodárnosti další důkazy vztahující se k samotnému nároku zamítl. 12. Na okraj soud dále poznamenává, že při přípravě k jednání dospěl k závěru, že by nebylo možno na základě předložených důkazů rovněž zkonstatovat, že úvěruschopnost žalované byla před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru zkoumána v souladu s § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“). Soud by tedy na ni pohlížel jako na neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ. 13. Ve věci úspěšný účastník má dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo b