19 C 258/2022-76 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 11 109,16 Kč s úrokem ve výši 29% ročně z částky 2 532,70 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 2 532,70 Kč od [datum] do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě jí byla poskytnuta hotovostní zápůjčka ve výši 16 000 Kč, jejíž převzetí potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 13 108 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku při sjednané úrokové sazbě 29% ročně, z odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Celkovou částku 29 108 Kč se žalovaná zavázala splácet po dobu 18 měsíců splátkami v měsíční výši 1 618 Kč, kdy poslední splátka činila 1 602 Kč. Pro případ prodlení žalované byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky, ohledně které je žalovaná v prodlení. Žalovaná uhradila na svůj dluh postupně celkem 25 478 Kč. Z těchto plateb bylo započteno 13 467,30 Kč na jistinu a 12 010,70 na poplatky spojené s poskytnutím a správou úvěru. Žalobou požadovaná částka 11 109,16 Kč sestává z dlužné jistiny 2 532,70 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru 1 097,30 Kč, smluvní pokuty 3 479,16 Kč, a sankčních poplatků ve výši 4 000 Kč. Popsaná pohledávka byla smlouvou z [datum] postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. 2 Opatrovnice žalované navrhla zamítnutí žaloby. Poukázala při tom na zneužívající charakter předmětné úvěrové smlouvy, zejména pokud jde o kumulativní účinek sankčních ujednání v ní obsažených. Žalobní požadavek považuje za zcela nepřiměřený za situace, kdy žalované byl poskytnut úvěr 16 000 Kč a na svůj dluh již uhradila 25 478 Kč. Namítla dále, že nebylo možno, aby úvěruschopnost žalované byla řádně prověřena a přesto byl učiněn závěr, že je schopna úvěr splácet, což vyplývá již z toho, že část předmětného úvěru směřovala na úhradu předešlého závazku. 3 Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud následující skutkové závěry: Dle smlouvy o zápůjčce [číslo] byla tato uzavřena mezi žalovanou a původním věřitelem dne [datum]. Podpisem smlouvy potvrdila žalovaná převzetí části zápůjčky v hotovosti ve výši 9 516 Kč, přičemž další část zápůjčky ve výši 6 484 Kč byla použita na splacení předchozího závazku ze smlouvy [číslo]. Úroková sazba dle smlouvy má činit 29% ročně. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit jistinu 16 000 Kč a dále zaplatit zapůjčiteli částku 13 108 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 3 921 Kč, z odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 662 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 525 Kč. Žalovaná měla dle smlouvy zaplatit 17 měsíčních splátek po 1 618 Kč, a poslední splátku ve výši 1 602 Kč. 4 Po právní stránce dopadá na řešenou věc úprava zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z."). Peněžitá zápůjčka poskytnutá či zprostředkovaná spotřebiteli je podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru současně považována za spotřebitelský úvěr ve smyslu tohoto zákona. 5 Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 6 Podle § 1932 odst. 1 o. z. má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli a věřitel s tím souhlasí. Podle odst. 2 je-li dlužníkem spotřebitel, který je v prodlení s plněním dluhu, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na jistinu pohledávky, poté na úroky a nakonec na úroky z prodlení. 7 Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8 Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. 9 Platnost smlouvy o zápůjčce je, mimo jiné, třeba posuzovat i z hlediska obsáhlé judikatury Nejvyššího soudu ČR i Ústavního soudu ČR, která vymezuje limity smluvní volnosti stran v otázce výše sjednaného úroku. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 uvedl, že neodporuje dobrým mravům úrok, který významně nepřesahuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání s přihlédnutím k úrokovým sazbám bank, přičemž dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 lze u nebankovních subjektů nesoucích vyšší míru rizika akceptovat i úrok přesahující tuto hladinu trojnásobně. 10 Dle veřejně dostupné databáze České národní banky ARAD činila v době uzavření smluv obvyklá roční úroková sazba u spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu se splatností od 1 roku do 5 let 8,16% ročně). S přihlédnutím k tomu, že předchůdce žalobkyně je poskytovatelem nebankovních půjček a jako takový obecně nese vyšší míru rizika, lze konstatovat, že sjednaný úrok 29% ročně nevybočuje významně z mantinelů vymezených odkazovanou judikaturou a není na místě považovat úrokovou sazbu sjednanou v této výši za odporující dobrým mravům. 11 Současně však v posuzované věci nelze odhlédnout od skutečnosti, že spotřebitelský úvěr, je sice formálně úročen sazbou 29% ročně kapitalizovaným za dobu, na kterou je úvěr poskytnut částkou 3 921 Kč, avšak současně smlouva zavazuje žalovanou k zaplacení dalších poplatků, a to ve výši 9 187 Kč. Uvedené poplatky mají dle smluv představovat úplatu za zpracování, doručení, administrativní činnost, flexibilní splácení, vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Nelze přitom dovodit z obsahu smluv ani ze smluvních podmínek tvořících jejich součást, že by si žalovaná vymínila při jejich sjednání poskytnutí jakýchkoliv„ nadstandardních“ služeb, které by jí měly být poskytnuty, přičemž by měla možnost čerpat úvěr i bez jejich sjednání. Naopak je zjevné, že jde o služby tvořící integrální součást smluvních podmínek, které nadto představují činnost nutně spjatou s běžnou činnosti subjektu věnujícího se poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů. Takto sjednané poplatky je tak třeba považovat pouze formu úplaty za půjčení peněz, tedy úrok. Rozložení celkové částky, kterou má klient za poskytnutí spotřebitelského úvěru zaplatit do více položek pak, dle názoru soudu, toliko zastírá skutečnou výši úroku ve smyslu úplaty za poskytnuté peníze a umožňuje úvěrující společnosti formálně deklarovat, že je úvěr úročen sazbou judikatorně konformní sazbou 29% ročně. Při zohlednění uvedených poplatků coby součásti úroku, lze vyčíslit faktickou úrokovou sazbu ve výši 86,85% ročně - viz např. kalkulátor na internetových stránkách https://www.finance.cz/uvery-a-pujcky/kalkulacky-a-aplikace/splatkovy-kalkulator. 12 Za situace, kdy úroková sazba více než destinásobně převyšuje obvyklou roční úrokovou sazbu u spotřebitelských úvěrů nelze považovat předmětné smlouvy za souladné s dobrými mravy a tedy požívající právní ochrany. Tato skutečnost zakládá neplatnost předmětné smlouvy, ke které je soud podle citovaného § 588 o. z. povinen přihlédnout i bez návrhu. Protože důvod neplatnosti spočívá v nezákonné výši sjednaného úroku, je na místě aplikovat § 577 o. z. a změnit smluvní určení výše úroku tak, aby odpovídalo spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Tomuto požadavku vyhovuje úrok ve výši 29% ročně, ovšem bez dodatečných poplatků, které úrok navyšují na úroveň odporující dobrým mravům, jak je uvedeno výše. 13 Z uvedeného rezultuje závěr, že při judikatorně konformní a dobrým mravům odpovídající míře úročení by byla žalovaná povinna zaplatit z titulu předmětné úvěrové smlouvy celkem 19 921 Kč. Za situace, kdy dle žalobních tvrzení uhradila na svůj dluh již 25 478 Kč, nelze učinit jiný závěr než ten, že dluh z předmětné smlouvy bal ke dni podání žaloby bezezbytku splacen. 14 Za dané situace shledal soud za procesně neekonomické zabývat se skutkovou otázkou, zda byla předchůdkyní žalované s náležitou odbornou péčí prověřena úvěruschopnost žalované, neboť vyřešení této otázky by sice mohlo odůvodnit právní závěr o neplatnosti předmětné smlouvy, avšak na rozhodnutí ve věci samé by nemělo vliv a podané žalobě by stejně nebylo možno vy