6 C 131/2022-53 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobce podal ke zdejšímu soudu dne 7.10.2022 žalobu, kterou se vůči žalované domáhal zaplacení částky 415 000 Kč. Návrh odůvodnil tím, že žalovaná v rámci dědického řízení po jeho matce [příjmení] [příjmení] postupovala nedbale. Uvedl, že žalovaná byla zdejším soudem v dotčeném dědickém řízení pověřena výkonem funkce soudního komisaře. Tvrdil, že dosud nebyl ze strany žalované kontaktován a vyrozuměn o zahájení tohoto dědického řízení ani neobdržel usnesení z dědického jednání. O dědickém řízení jej poprvé informoval jeho bratr [jméno] [celé jméno žalobce], kterému na základě e-mailové komunikace zaslal dvakrát nevyplněné formuláře plné moci s jeho ověřeným podpisem. Podle usnesení, které si vyžádal od zdejšího soudu, proběhlo dědické řízení až 29.6.2020, ačkoliv byl bratrem informován, že má proběhnout v únoru či březnu a následně, že proběhne začátkem dubna. Vyjádřil překvapení nad tím, že poté, co byla žalovaná pověřena k projednání dědictví i po jeho otci [jméno] [příjmení], byl ze strany žalované osobně kontaktován a informován. Má za to, že pokud by byl žalovanou kontaktován a informován o důležitých aspektech dědického řízení po matce [příjmení] [příjmení], zřejmě by si pokusil zajistit zastoupení advokátem. Uvedl, že v zákoně č. 292/2013 Sb. není uvedeno, že pověřený soudní komisař může svou vlastní povinnost danou zákonem přenést na některého z pozůstalých, proto se domnívá, že žalovaná porušila svou povinnost a tím jej poškodila. Žalovaná částka 415 000 Kč pak vychází z tržního ocenění nemovitosti na adrese [adresa], částkou 2 490 000 Kč, kdy toto tržní ocenění bylo základem dědického jednání po zemřelé matce [příjmení] [příjmení]. Žalobce svůj podíl vypočetl z poloviny ceny nemovitosti, tj. z částky 1 245 000 Kč, následně rozdělené mezi tři dědice první třídy (manžele zůstavitelky, bratra žalobce a žalobce), 1/3 tak činí částku 415 000 Kč. 2 Žalovaná nárok zcela neuznala. Argumentovala, že žalobou je uplatňován nárok na náhradu škody z důvodu jejího nesprávného úředního postupu. Potvrdila, že v dané věci (vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka]) vykonávala činnost soudního komisaře, která je však dle § 4 ve spojení s § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen zákon č. 82/1998 Sb.) výkonem státní správy a za případnou škodu v tomto případě odpovídá stát. Dále odmítla námitky žalobce stran jejího postupu ve věci, kdy jednala na základě do spisu založených plných mocí pro řízení o pozůstalosti, na základě kterých žalobce zmocnil k zastupování své osoby v řízení o pozůstalosti [jméno] [příjmení], [datum narození], což je bratr žalobce. Obě plné moci byly žalobcem uděleny pro zastupování v dědickém řízení v celém rozsahu, pokud tedy žalobce udělil takovouto plnou moc pro dědické řízení třetí osobě, byl řádně procesně zastoupen. Má proto za to, že z její strany k žádnému nesprávnému úřednímu postupu v daném dědickém řízení nedošlo. Žalobce byl pro všechny úkony v řízení o pozůstalosti řádně zastoupen, obě plné moci sám podepsal, a to i před svědkem, který se na listině rovněž podepsal. Doplnila, že žalobce byl v řízení o pozůstalosti zastoupen osobou, která je uvedena na plné moci, kdy zmocněnec žalobce učinil veškeré procesní úkony, které byly v řízení o dědictví potřeba. Dále rovněž odmítla uznat částku, kterou žalobce žaluje a způsob jejího určení, kdy čistá hodnota dědictví po [příjmení] [příjmení] byla určena na částku 828 518 Kč, dědický nárok žalobce činil 1/3 z částky 828 518 Kč, což neodpovídá částce 415 000 Kč. 3 Žalobce v replice uvedl, že uznává, že pověřil svého bratra k zastoupení u dědického řízení po matce [příjmení] [příjmení], avšak žalovaná svou zákonnou povinnost dle § 164 zákona č. 292/2013 Sb. chybně přenesla na jednoho z dědiců, ačkoliv je tato povinnost dána soudu z důvodu zamezení nekalé aktivity pozůstalých, kdy je možné zajistit vyloučení některých dědiců z řízení o pozůstalosti. Například uvedením v omyl. Uvedl, že po úmrtí otce byla tatáž nemovitost oceněna na částku 3 490 000 Kč, kdy k nárůstu ceny o 1 000 000 Kč nevidí důvod. Má za to, že došlo k úmyslnému neoznámení o dědickém řízení po matce [příjmení] [příjmení], kdy žalovaná jako zaměstnanec státu je odpovědná za řádné soudní řízení. Na výši žalované částky setrval. 4 Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 5 Podle § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu, kterou způsobily právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona (dále jen "úřední osoby"). 6 Podle § 4 zákona č. 82/1998 Sb. za výkon státní správy podle § 3 odst. 1 písm. b) se považuje i sepisování veřejných listin o právních úkonech, zápisy skutečností do veřejného rejstříku provedené notářem podle zákona upravujícího veřejné rejstříky právnických a fyzických osob, úkony notáře jako soudního komisaře a úkony soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu (odst. 1). Činnost notáře a soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, podle odstavce 1 se považuje za úřední postup (odst. 2). 7 Podle § 5 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. 8 Podle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. 9 V posuzované věci nebylo mezi účastníky sporné, že žalovaná vykonávala funkci soudní komisařky v řízení o pozůstalosti po [příjmení] [příjmení] (vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka]). Žalobní tvrzení se opírají o nesprávný postup žalované v tomto řízení. Konkrétně žalobce tvrdil, že žalovaná jej neinformovala o shora uvedeném řízení o pozůstalosti, ani mu nebylo zasláno konečné rozhodnutí, čímž měla žalovaná porušit svou zákonnou povinnost. Žalovaná argumentovala tím, že žalobce byl v řízení o pozůstalosti řádně zastoupen na základě jím udělené plné moci a žalobcem vytýkaná pochybení odmítla. Nadto se jedná o žalobu z titulu nesprávného úředního postupu a za takovou případnou škodu odpovídá stát. 10 Soud ve věci aplikoval zákon č. 82/1998 Sb., neboť se z hlediska právního posouzení žalovaného nároku ztotožňuje s argumentací žalované, pokud se jedná o hodnocení žalobního návrhu jako žaloby z titulu náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem, kdy žalovaná v dotčeném řízení o pozůstalosti činila úkony jako soudní komisařka. Podle § 4 zákona č. 82/1998 Sb. se za výkon státní správy podle § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. považují i úkony notáře jako soudního komisaře. Podle § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá za škodu, kterou způsobily právnické či fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, stát, kdy stát odpovídá i za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu dle § 6 zákona č. 82/1998 Sb. 11 Na základě uvedeného nelze než uzavřít, že žalované ve věci nesvědčí pasivní věcná legitimace, kdy věcná legitimace je stav plynoucí z hmotného práva a žalovaná není nositelkou subjektivní hmotné povinnosti, které se žalobce u soudu domáhá. Tím je dle aplikovaných zákonných ustanovení stát, resp. jeho jménem jednající ministerstva a jiné ústřední správní úřady (§ 14 odst. 1 ve spojení s § 6 zákona č. 82/1998 Sb.). 12 S ohledem na shora učiněný závěr, soud již dále neposuzoval tvrzení žalobce stran nesprávného postupu žalované v dotčeném řízení o pozůstalosti, neboť by toto bylo nadbytečné v situaci, kdy žalovaná není ve věci pasivně legitimována a žaloba již z tohoto důvodu nemůže být úspěšná. 13 S ohledem na vše shora uvedené soud žalobu z důvodu nedostatku pasivní legitimace žalované v celém rozsahu zamítl. 14 Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, kdy procesně úspěšná žalovaná náklady řízení nežádala.