11 C 233/2024-35 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobou ze dne 28. 6. 2024 se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 13 380,76 Kč s kapitalizovaným úrokem 657,08 Kč, úrokem ve výši 18,28 % ročně z částky 6 670,25 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 214,54 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 670,25 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem , právnická osoba, dne 20. 7. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě jí byla poskytnuta hotovostní zápůjčka ve výši 7 000 Kč, jejíž převzetí potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 8 303 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku při sjednané úrokové sazbě 18,28% ročně a době poskytnutí úvěru 452týdnů, z odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Celkovou částku 15 303 Kč se žalovaná zavázala splácet po dobu 52 týdnů splátkami v týdenní výši 295 Kč. Žalovaná uhradila celkem 950 Kč. Žalobou požadovaná částka 13 380,76 Kč sestává z dlužné jistiny 6 670,25 Kč a dlužného poplatku ve výši 6 710,51 Kč. Popsaná pohledávka byla smlouvou z 29. 1. 2024 postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno.1 Žalovaná k podané žalobě uvedla toliko, že dluh vznikl v důsledku ztráty zaměstnání.2 Žalobkyně se prostřednictvím zástupce z účasti na jednání omluvila. Žalované bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno náhradním a k jednání se bez omluvy nedostavila, aniž by požádala o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků.3 Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud tyto skutkové závěry:Dle smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, byla tato uzavřena mezi žalovanou a původním věřitelem dne 20. 7. 2022. Podpisem smlouvy potvrdila žalovaná převzetí hotovostní zápůjčky 7 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit jistinu a dále zaplatit zapůjčiteli částku 8 303 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku, poplatku za poskytnutí úvěru a nákladů souvisejících služeb. Úvěr byl splatný formou 52 týdenních splátek po 295 Kč (poslední splátka 258 Kč).Dle listiny označené jako žádost o úvěr uvedla žalovaná, že dosahuje měsíčně příjmu 21 553 Kč při celkových měsíčních výdajích 5 300 Kč. Dále listina deklaruje další čisté příjmy domácnosti ve výši 26 500 Kč měsíčně, aniž by bylo jakkoliv seznatelné, o jaké příjmy se má jednat, či kdo jich má dosahovat a z jakých zdrojů. Nebylo prokázáno, že by údaje o finančním hospodaření žalované, tedy zejména o jejích příjmech a výdajích byly jakýmkoliv způsobem ověřeny.Dle přehledu přijatých plateb eviduje předchůdkyně žalobkyně úhrady žalované v úhrnné výši 950 Kč.Předložením smlouvy o postoupení pohledávek s přílohami prokázala žalobkyně postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni.Dle písemného oznámení z 29. 1. 2024 byla žalovaná původním věřitelem vyrozuměna o postoupení pohledávky. Odeslání oznámení dne 20. 2. 2024 na adresu žalované uvedenou ve smlouvě je prokázáno předložením poštovního podacího lístku.Žalobkyně konečně předložením upomínek a dokladů o odeslání prokázala, že byla žalovaná před podáním žaloby vyzývána ke splnění vymáhané povinnosti.4 Svou, byť omluvenou, nepřítomností při ústním jednání pak strana žalující zbavila soud možnosti poskytnout jí procesní poučení o povinnosti doplnit svá skutková tvrzení a případně i důkazní návrhy.5 Z hlediska skutkového tak lze uzavřít, že strany projevily vůli uzavřít úvěrovou smlouvu výši shrnutých parametrů a na tomto základě byla žalované dne 20. 7. 2022 poskytnuta částka 7 000 Kč.6 Po právní stránce je na místě věc posoudit podle zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.") a současně však měla být tato věc posouzena i dle speciálního zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.7 Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8 Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9 Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.10 Ohledně výkladu pojmu „odborná péče“ lze odkázat na § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ Lze dále v této souvislosti poukázat na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, z jehož právní věty lze citovat: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ Citované závěry, byť byly přijaty v případu, na který dopadala předchozí úprava zák. č. 145/2010 Sb., jsou nepochybně aplikovatelné i v pro výklad pojmu „odborné péče“ ve smyslu aktuální právní úpravy, tedy zákona č. 257/2016 Sb.11 Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12 Absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, coby důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla výslovně vložena do textu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. až novelou provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění dopadajícím na řešený případ, tedy ve znění účinném do 28. 5. 2022, je však třeba vykládat v souladu se záměrem zákonodárce, kterým bylo posílení ochrany spotřebitele, coby slabší strany úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že tuzemská právní úprava spotřebitelského úvěru představuje částečně transpozici směrnice č. 93/13/EHS, je na místě vykládat tuto právní úpravu způsobem konformním s komunitárním právem. V této souvislosti je na místě poukázat na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, OPRFinance, k předběžné otázce vznesené českým soudem právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, včetně shodného stanoviska generálního advokáta v obdobné věci C616/18, Cofidis. Soudní dvůr EU ve věci OPR-Finance uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku … musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Vyplývá tak z výše uvedeného, že aplikovatelnou právní úpravu