12 C 172/2024-24 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení 105 252,68 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne , datum, Smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. , č. účtu, ., jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky české spořitelny a.s. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěru na sporožirovém účtu (dále jen „kontokorent“) až do sjednaného limitu ve výši 55 000 Kč. Dodatkem ke smlouvě o úvěru došlo k navýšení limitu na částku 99 000 Kč. Žalovaný byl oprávněna čerpat finanční prostředky s tím, že nepřekročí kontokorentní rámec 99 000 Kč s tím, že zajistí, aby nejpozději do jednoho roku od čerpání byl zůstatek na účtu kladný nebo alespoň nulový. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronickým způsobem prostřednictvím unikátního profilu internetového bankovnictví žalovaného. Identita žalovaného byla ověřena zadáním autorizačního kódu, zaslaného žalovanému prostřednictvím SMS zprávy na smluvené telefonní číslo, kdy zadání autorizačního kódu pak zároveň nahrazuje písemný podpis žalovaného. Žalovaný své povinnosti nedodržel, porušil smlouvu. Na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, který byla žalobkyně oprávněna úročit i úrokem z prodlení. Žalovaný ani na výzvy žalobkyně nepovolený debetní zůstatek nevyrovnal, a to ani na základě poslední výzvy ze dne , datum, , v níž banka vypověděla Smlouvu o sporožirovém účtu a dlužnou pohledávku ze sporožirového účtu převedla na evidenční účet pro splacení pohledávky , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Před uzavřením smlouvy žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované, vycházel z jí sdělených skutečností, tyto žalobkyně vyhodnotila a dospěla k závěru, že žalovaný je úvěruschopná, prověřila žalovaného v bankovních i nebankovních registrech, vycházela z dat ČSÚ. Dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet, žalobkyně neměla důvod o tomto závěru pochybovat. Žalovaná tak dluží žalobci na jistině 105 252,68 Kč, smluvní úrok 10 957,40 Kč (15 % z částky 105 252,68 Kč od , datum, do , datum, ) a částku 14 737,53 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % od , datum, do19. 2. 2024) a úroky od , datum, do zaplacení. K důkazu žalobkyně předložila smlouvu o kontokorentním úvěru, čerpání úvěru, ceník, upomínky, oznámení o zesplatnění, předžalobní výzvu.2 Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, zůstal po celou dobu soudního řízení nečinný.3 Zástupce žalobkyně se z jednání nařízeného na den , datum, písemně omluvil, a požádal, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovanému bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno náhradním způsobem podle § 49 odst. 4 o.s.ř. a k jednání se bez omluvy nedostavil, aniž by požádal o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně.4 Po právní stránce bylo na místě věc posoudit podle § 2395 a násl. o. z. s přihlédnutím k úpravě zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požadavek a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Za situace, kdy žalovaná nevrátila prostředky z úvěru poskytnutého formou přečerpání běžného účtu, vznikl původnímu věřiteli nepochybně nárok na jejich vrácení.5 Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6 Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7 Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že dne , datum, byla mezi stranami, na základě žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 55 000 Kč, který bude splatný nejpozději do , datum, ode dne začátku jeho čerpání. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,90 % ročně. Dodatkem ke smlouvě ze dne , datum, došlo k navýšení limitu na částku 99 000 Kč. Žalovaný své závazky plynoucí ze shora uvedených smluvních ujednání, přes výzvy žalobkyně, řádně neplnil a dne , datum, došlo k zesplatnění úvěru, kdy z rozkladu pohledávky plyne dlužná jistina ve výši 105 252,68 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 166,50 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 223,83 Kč. Soud měl dále k dispozici mimo jiné výpisy z účtu č. , č. účtu, za období , datum, – , datum, , Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně pro soukromou klientelu a Ceník pro soukromou klientelu.8 Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru, kde dle tvrzení žalobce byla koumána i úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházel z tvrzení žalovaného. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. má poskytovatel zápůjčky provést vlastní šetření či ověření tvrzení budoucího dlužníka jen tehdy, je-li to nezbytné. Žalobce provedl šetření v registrech bankovních i nebankovních společností, v insolvenčním rejstříku, v databázi SOLUS, porovnal příjmy žalovaného s životním minimem a normativními náklady na bydlení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ničeho nenamítal. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaná byla úvěruschopná.9 Žalovaná je tedy povinna vrátit žalobci nejen poskytnutou a vyčerpanou částku (jistinu) ve výši 105 252,68 Kč, ale i zaplatit úrok z půjčky a úrok z prodlení (§ 1970 o.z.) tak, jak jsou uvedeny ve výroku rozhodnutí.10 O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. když žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Vzhledem k uvedenému jí soud přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů. Tyto byly vyčísleny celkovou částkou 24 684,20 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 4 211 Kč, náhrady nákladů právního zastoupení podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) v celkové výši 16 020 Kč za tyto úkony právní služby (při výši mimosmluvní odměny 5 340 Kč za 1 úkon právní služby):- převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu,- výzva k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu (1/2 mimosmluvní odměny),- podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu,Náhrada nákladů řízení dále zahrnuje 3 paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhl. MSp. č. 177/1996 Sb. po 300 Kč za výše uvedené úkony právní služby v celkové výši 900 Kč aDPH (21%) z odměny advokáta činí 3 553,20 Kč.11 Náhradu nákladů řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o.s.ř. povinni zaplatit k rukám advokáta žalobkyně.12 Lhůta ke splnění povinností uložených tímto rozsudkem byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.