6 C 330/2023-84 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 12. 2023, opravenou podáním ze dne 2. 1. 2024, proti žalovanému domáhala určení, že ve výroku specifikovaná výpověď žalovaného z nájmu bytu ze dne 31. 10. 2023, daná žalobkyni, je neoprávněná. Návrh byl odůvodněn tím, že žalovaný je vlastníkem pozemku p.č. , hodnota, jehož součástí je stavba č.p. 599 – rodinný dům, v obci i k.ú. , adresa, , jak je zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , na LV č. , hodnota, . Žalobkyně přitom není nájemcem žádného bytu a není povinna žalovanému platit nájem. Žalobkyně dále uvedla, že je matkou žalovaného, přičemž v minulosti byla se žalovaným a dalšími svými dětmi , jméno FO, a , jméno FO, spoluvlastníkem shora označené nemovitosti. V roce 2012 uzavřela žalobkyně s žalovaným a , jméno FO, darovací smlouvu, kterou každému z dětí darovala 1/8 nemovitostí, mimo jiné, i domu č.p. 599. Dne 26. 3. 2012 žalobkyně následně uzavřela se žalovaným a ostatními dvěma dětmi dohodu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem a o zřízení věcného břemene. Na základě této dohody se žalovaný stal výlučným vlastníkem nemovitostí, vč. domu č.p. 599, s tím, že se zavázal vyplatit za podíl na nemovitostech své sestře , jméno FO, částku 557 271 Kč, kterou již uhradil, a dále se zavázal zaplatit svému bratrovi , jméno FO, částku 442 792 Kč, kterou však dosud neuhradil. V dohodě bylo dále žalobkyni zřízeno věcné břemeno bydlení spočívající v právu bezplatného užívání bytu ve II. nadzemním podlaží domu č.p. 599, a to kuchyně a 3 pokojů, dále měla žalobkyně právo na užívání společných prostor v domě, a to chodby, sklepa, půdy a přilehlých pozemků, měla právo se volně pohybovat, přijímat návštěvy a na účet vlastníka domu odebírat vodu a teplo. Krátce po uzavření dohody sdělil žalovaný žalobkyni, že si na vyplacení vypořádacího podílu sourozencům chce vzít úvěr, a že potřebuje dát do zástavy nemovitosti vč. domu č.p. 599 a pozemků s tím, že bance vadí věcné břemeno bydlení a užívání pro žalobkyni. Žalobkyně proto uzavřela se žalovaným dne 19. 4. 2012 dohodu o zrušení věcného břemene. Žalobkyně si však neuvědomila, že tímto svoji ochranu bydlení výrazně snížila, neboť tak činila s důvěrou ve slib žalovaného, že to, co bylo sjednáno jako věcné břemeno, platí i nadále. Zpětně to žalobkyně hodnotí tak, že žalovaný žalobkyni i sourozence přelstil, neboť nejdříve žalobkyni garantoval věcné břemeno bydlení, avšak již po přibližně 3 týdnech chtěl vše zrušit, přičemž nesplnil ani svůj závazek vůči bratrovi , jméno FO, . Následně dne 24. 4. 2012 žalovaný uzavřel s mBank S.A. smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitosti za účelem zajištění úvěru čerpaného u banky, přičemž zajištění bylo sjednáno do výše 1 000 000 Kč. Žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že žalovaný užívá pro svoji potřebu část bytu, který má užívat výlučně žalobkyně, řádně neplatí za odběr vody, přičemž žalobkyně přispívá na služby, které jí žalovaný ani řádně nevyúčtovává. Přes snahu o dohodu na příspěvcích na další služby (např. na vytápění) k této nedošlo. Žalovaný i jeho rodina se chovají k žalobkyni hrozně, psychicky ji týrají, dělají jí naschvály, nezdraví ji, omezují ji v užívání bytu, společných částí domu i zahrady. V současné době žalovaný nedodává žalobkyni do bytu teplo ani teplou vodu. Žalobkyně se snažila žalovanému přispět i na výdaje, na které není povinna přispívat, na různé opravy, z důvodu, že se domnívala, že toto přispěje ke zlepšení situace, ale chování žalovaného k žalobkyni, které je 74 let, se nezměnilo. Dopisem ze dne 31. 10. 2023 dal žalovaný žalobkyni výpověď z nájmu bytu uvedeného shora s tím, že žalovaný ve výpovědi uvádí, že účastníci uzavřeli konkludentně smlouvu o užívání nemovitostí dne 19. 4. 2012, přičemž žalovaný vypověděl dohodu o užívání – smlouvu o nájmu bytu, neboť žalobkyně dluží žalovanému na nájemném (v částce 9 000 Kč měsíčně) za měsíce červen až říjen (bez uvedení příslušeného roku) částku ve výši 45 000 Kč. Žalovaný přitom ve výpovědi uvedl, že vypovídá nájem bytu dle § 2288 odst. 1 písm. a) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). Současně poučil žalobkyni o právu vznést námitky a navrhnout soudu přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem ve lhůtě do 2 měsíců od doručení výpovědi. Žalobkyně dále namítla, že výpověď je účelová a byla podána v rozporu s dobrými mravy, a to s ohledem na okolnosti nabytí vlastnického práva žalovaným a na sjednání věcného břemene pro žalobkyni. S ohledem na výše uvedené žalobkyně považovala výpověď z nájmu bytu za neoprávněnou a domáhala se přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem dle § 2290 o. z., a to i přesto, že byla toho názoru, že nájem bytu nevznikl, neboť v opačném případě by výpověď byla platná, a žalovaný by se tak mohl domáhat vyklizení bytu2 Žalovaný v podání ze dne 5. 3. 2024 uvedl, že se žalobou nesouhlasí a považuje ji za neoprávněnou. Žalovaný předně poukázal na to, že podnět k vypořádání spoluvlastnických vztahů k předmětné nemovitosti v roce 2012 vzešel především z chování sestry žalovaného , jméno FO, , která žila v té době velmi nezřízeným životem, což vyvrcholilo nařízením exekuce. Žalovaný se proto s bratrem, sestrou a žalobkyní dohodli na tom, že výlučným vlastníkem nemovitosti se stane žalovaný a žalobkyně bude v nemovitosti vedle rodiny žalovaného bydlet. Za tímto účelem tedy byla dne 26. 3. 2012 uzavřena dohoda o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, na základě, které se stal žalovaný výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí, přičemž všem stranám bylo řádně poskytnuto plnění. Původně zřízené věcné břemeno ve prospěch žalobkyně pak bylo následně na základě dohody o zrušení věcného břemene ze dne 19. 4. 2012 zrušeno, kdy se jednalo o zcela svobodnou vůli žalobkyně. Žalovaný neměl problém s tím, aby žalobkyně i přes neexistenci věcného břemene nemovitosti užívala, což se i následujících více jak 10 let dělo. Důvodem pro zrušení věcného břemene bylo zejména získání úvěru od banky za účelem provedení rekonstrukce nemovitostí. Lstivé jednání zcela odmítá. Žalobkyně nadto za celou dobu užívání nemovitostí nevznesla jediný požadavek na to, aby bylo věcné břemeno opětovně zřízeno, z čehož dovozuje, že účastníci dali v průběhu vztahu najevo, že v souvislosti se sjednáním plateb nájemného došlo i ke změně závazku. Zpočátku žalovaný po finanční stránce zvládal rekonstrukci a náklady na údržbu sám, nicméně postupem času se stávala situace ekonomicky obtížnější. Z toho důvodu oslovil žalovaný na podzim roku 2016 žalobkyni za účelem sjednání nájmu části nemovitostí, které žalobkyně užívala, aby tak měl žalovaný alespoň nějaký příjem, který se následně využije k údržbě nemovitosti. Žalobkyně s tímto návrhem souhlasila, přičemž nájemné nejprve bylo sjednáno ve výši 1 500 Kč měsíčně, které začala žalobkyně dne 24. 10. 2016 žalovanému zasílat. Toto nájemné pak bylo po určité době navýšeno dohodou stran, a to v září 2019 na částku 2 000 Kč měsíčně, v prosinci 2021 na částku 3 000 Kč měsíčně a v měsíci listopadu 2022 na částku 9 000 Kč měsíčně. Nájemné ve výši 9 000 Kč měsíčně pak žalobkyně zasílala až do května 2023. Poslední částku nadto potvrdila žalobkyně ve svém dopisu žalovanému ze dne 22.11.2022. Tvrdil, že výše nájemného byla vždy upravena (ústní) dohodou stran. Žalovaný žalobkyni následně opakovaně ústně upomínal s tím, že by bylo vhodné, aby jasně nastavili pravidla užívání a uzavřeli mezi sebou písemnou smlouvu, přičemž žalobkyně nikterak nereagovala. Posléze se žalovaný na žalobkyni obrátil již prostřednictvím právního zástupce výzvou ke sdělení stanoviska ze dne 22. 9. 2023, kde uvedl, že aktuální stav neuzavřené písemné smlouvy není s ohledem na rostoucí spory žádoucí, přičemž současně žalobkyni upozornil i na chybějící platby nájemného a vyzval ji k doplacení. Žalobkyně se pak na žalovaného obrátila prostřednictvím svého právního zástupce se sdělením, že se k výzvě vyjádří do 13. 10. 2023. I přes prodloužení lhůty k vyjádření se však žalovanému nedostalo žádné reakce. Následně již žalovanému nezbylo, než zaslat žalobkyni výpověď ze dne 31. 10. 2023, která byla koncipována jako výpověď nájmu, který dle názoru žalovaného mezi žalobkyní a žalovaným vznikl. Pokud se týká dalších tvrzení žalobkyně, žalovaný uvedl, že jako jediný se o žalobkyni jako svou matku ze všech sourozenců staral. Žalovaný chtěl, aby měla žalobkyně důstojné bydlení, přičemž aby toho mohlo být dosaženo, museli si oba účastníci sjednat nájemné. Není pravdou, že by žalovaný a jeho rodina, žalobkyni jakkoliv psychicky týrali. Naopak je to rodina žalovaného, na kterou má současný stav dalekosáhlý vliv v citové rovině. Z pohledu žalovaného je tak zřejmé, že mezi oběma účastníky byla nejpozději dne 24. 10. 2016 uzavřena nájemní smlouva na předmětný byt, když k tomuto dni inkasoval po předchozí dohodě žalovaný první nájemné. I kdyby mělo být sporu, zdali se skutečně mělo jednat o nájem, dopis žalobkyně ze dne 22. 11. 2022 dokazuje, že v náv