6 C 209/2024-60 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, , ve znění doplnění žaloby ze dne , datum, , domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči žalované od , datum, . Návrh odůvodnil tím, že žalovaná byla po ukončení střední zdravotnické školy v létě 2024 přijata na , právnická osoba, – kombinované (dálkové) studium, které je jednou za 14 dní ve čtvrtek a pátek (4 dny v měsíci). Uvedl, že za jeden semestr musí žalovaná odpracovat pro školu 200 hodin, a proto od , datum, nastoupila do jablonecké nemocnice na hlavní pracovní poměr jako sestra. Od října 2024 začne pracovat na svoji žádost na poloviční pracovní úvazek. Žalovaná je tedy výdělečně činná a dokáže své náklady pokrýt z příjmu, kdy první výplatu bude mít v říjnu, a jsou zde tedy dány důvody pro zrušení vyživovací povinnosti.2. Žalovaná ve vyjádření ze dne , datum, uvedla, že nemá dálkové studium, ale kombinované (25 % prezenční forma, 75 % samostudium + povinná praxe ve FN , adresa, ). Namítla, že prezenční forma studia je sice 4 dny v měsíci, k tomu ale jezdí na zkoušky a povinné praxe. Ošetřovatelská praxe nečiní 200 hodin za semestr. V jablonecké nemocnici pracuje proto, že jí odpracované hodiny započítají do povinné praxe, jinak by tyto hodiny musela odpracovat ve FN , adresa, zdarma. Uzavírá, že z polovičního úvazku, který má, nelze rozhodně pokrýt životní náklady.3. Žalobce v podání ze dne , datum, uvedl, že žalovaná ukončila v roce 2024 střední zdravotnickou školu s maturitní zkouškou. Před ukončením této školy si podala žádost studia na , právnická osoba, , kdy byla následně přijata od září 2024. Jelikož škola požadovala odpracování 200 hodin za semestr v Motole, žalovaná si toto zařídila v jablonecké nemocnici na dětském oddělení. Do zaměstnání na hlavní pracovní poměr nastoupila , datum, a během tohoto měsíce si nechala na svoji žádost upravit pracovní smlouvu na zkrácený pracovní úvazek. Žalovaná i nadále bydlí se svojí matkou v jedné domácnosti, takže výdaje na bydlení má minimální nebo žádné. Pokud žalovaná studuje formou dálkového, distančního, večerního nebo kombinovaného studia a zároveň je výdělečně činná a sama si zvolila zkrácený úvazek v zaměstnání, tak již žalobce nemá povinnost hradit žalované výživné.4. Žalovaná v reakci na poučení soudu ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v podání ze dne , datum, uvedla, že pro bakalářské studium v oboru „Pediatrické ošetřovatelství“ bylo možno zvolit denní formu studia, nebo kombinovanou formu studia. Zásadní rozdíl mezi těmito formami spočívá ve výši nezbytného finančního zabezpečení s ohledem na místo studia. U denního studia je třeba hradit náklady na denní ubytování (kolejné , částka, až , částka, měsíčně nebo nájemné minimálně , částka, měsíčně), náklady na stravování (při využití menzy cca , částka, měsíčně). U kombinovaného studia je třeba hradit náklady na ubytování 6 až 8 nocí v měsíci (studentské ubytování nelze, proto zajištěno u příbuzných s příspěvkem cca , částka, měsíčně), stravné minimálně , částka, denně. Dále je hrazeno jízdné autobusem , adresa, – , adresa, a zpět (2x64 Kč, tj. , částka, ), měsíční jízdenka , jméno FO, (, částka, ). Žalovaná uvedla, že jí finanční situace neumožňovala zvolit si formu denního studia, byť by to bylo pro ni samozřejmě komfortnější, a zvolila formu kombinovaného studia, neboť tak může své životní náklady lépe sanovat. Proto ode dne , datum, nastoupila do zaměstnání na tzv. poloviční úvazek do , právnická osoba, . Toto zaměstnání jí umožňuje vykonávat uznatelnou praktickou část studia v místě bydliště a současně má dostatek času na teoretickou přípravu a přípravu ke zkouškám (minimálně čtyři hodiny denně pro zpracování materiálu od vyučujících a naučení se studijní látky, zkouškové období je časově ještě náročnější, v jednom semestru cca 14 předmětů, u kterých je třeba splnit zápočet zpravidla ve formě písemného testu a složit předepsanou zkoušku). Namítá, že při větším rozsahu pracovní aktivity (plný pracovní úvazek) není možné studijní povinnosti zvládnout. K příjmům žalovaná uvedla, že jediným příjmem je mzda za výkon práce, která činí v průměru , částka, měsíčně včetně příplatků za práci přesčas, o svátcích, ve ztíženém pracovním prostředí a v noci (vypočteno za období říjen až prosinec 2024), přičemž tato částka nedosahuje ani minimální mzdy. Měsíční výdaje spojené se studiem a s jejím běžným životem uvádí následující: zejména učebnice, odborná literatura, strava , částka, , hygiena , částka, , ošacení , částka, , jízdné , částka, , volnočasové aktivity , částka, , telefon, internet. Žalovaná uvedla, že porovnáním příjmu a výdajů žalované se může jevit, že příspěvek na její výživu v částce , částka, je „nadbytečným“, respektive nedůvodným či nepotřebným. Žalovaná má však za to, že její případ nelze posoudit jako výjimku z vyživovací povinnosti jen proto, že jako dítě, připravující se na budoucí povolání, má nějaký finanční příjem, tj. že je reálně finančně a plně aktivní. Naopak, žalobce, jako otec, by měl „uvítat“, že žalovaná „nezvolila“ formu prezenčního studia, kdy by byly náklady s touto formou studia spojené nepoměrně vyšší (ubytování a stravování v , jméno FO, ), a mohla by proto uplatnit vůči žalobci výživné v nepoměrně vyšší částce. Takto jde pouze o zachování jakéhosi minimálního příspěvku do doby, kdy bude žalovaná plně připravena k výkonu svého povolání. Nelze rovněž odhlédnout od toho, že náklady na bydlení žalované jdou plně k tíži její matky , jméno FO, , která tak vůči ní kompenzuje svoji vyživovací povinnost (vedle vyživovací povinnosti k jejímu polorodému bratrovi , jméno FO, ).5. Žalobce v podání ze dne , datum, uvedl, že žalovaná uvádí, že do zaměstnání v Nemocnici , adresa, nastoupila od , datum, na tzv. poloviční úvazek. Opomněla však uvést, že do tohoto zaměstnání nastoupila dle pracovní smlouvy již , datum, , která byla na celý pracovní úvazek. Až dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne , datum, žalovaná změnila rozsah pracovního úvazku na 0,5, a to s účinností od , datum, . Žalobce vyjádřil přesvědčení, že žalovaná k tomuto kroku přistoupila čistě účelově, aby dosáhla toho, že vyživovací povinnost otce vůči ní bude zachována. Žalobce je však přesvědčen o tom, že žalovaná je objektivně schopna se sama živit a tak i po dobu jednoho měsíce činila. To, že na základě vlastního rozhodnutí změnila svou pracovní smlouvu na poloviční úvazek, by nemělo jít k tíži žalobce, jde o její jednostranné rozhodnutí, které nic nevypovídá o tom, že by se nebyla schopna sama živit. Žalobce z dobré vůle uhradil žalované výživné ještě v měsíci září 2024, ačkoli v té době pracovala na plný pracovní úvazek. Žalobce však věděl, že první mzdu dostane až v měsíci říjnu, proto dceři výživné zaslal s tím, že od října platbu ukončí, na což dcera odpověděla stručně „Ano“. Tvrzení žalované, že v rámci kombinovaného studia tráví 6 až 8 nocí u příbuzných, kterým za to hradí úplatu ve výši , částka, měsíčně není nijak prokázáno. Žalovaná sama žalobci sdělovala, že tráví v , jméno FO, celkem , hodnota, dny v měsíci, kdy dojíždí, není nutné, aby v , jméno FO, přespávala a pokud u příbuzných přespí, ničeho jim za to nehradí. To, že v , jméno FO, studuje 4 dny v měsíci, uvedla ostatně i sama žalovaná ve svém podání soudu dne , datum, . Žalobce dále uvedl, že kromě hrazení výživného dceři vždy přispíval i nad jeho rámec, a to především tím, že zakoupil a daroval jí osobní automobil, na tento za ni hradí povinné ručení a na své náklady nechá provádět veškerý servis i opravy. V létě 2024 ji vzal na dovolenou do Egypta, kterou zcela hradil on. Až do září 2024, kdy mezi nimi začal spor o další hrazení výživného, se zcela běžně vídali, a když dcera potřebovala na něco přispět, vždy jí vyhověl, naposledy se tak jednalo o příspěvek na koupi notebooku. Žalobce setrval na stanovisku, že podmínka odkázanosti na výživu pominula na straně žalované již ukončením středoškolského vzdělání a následným nástupem do zaměstnání na plný úvazek dne , datum, , neboť žalovaná je objektivně schopna se sama živit. Rozhodnutí žalované vzdělávat se dále na vyšším stupni formou kombinovaného studia při zaměstnání žalobce sice respektuje, nicméně je přesvědčen, že není jeho zákonnou povinností poskytovat žalované výživu. Žalovaná se tak rozhodla, ačkoliv objektivně bez jakýchkoli pochybností mohla s dosažnou kvalifikací se pracovně uplatnit, a navíc tak i činí. Žalobce setrval na svém původním návrhu, aby byl určen zánik vyživovací povinnosti k , datum, , byť je z důvodů výše popsaných pevně přesvědčen o tom, že zákonná vyživovací povinnost zanikla již ukončením středoškolského studia, kdy volí tento procesní postup v zájmu zjednodušení řízení a s přihlédnutím k tomu, že do září 2024 včetně výživné plnil, přičemž si je vědom toho, že spotřebované výživné se nevrací.6. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , 8 P a Nc 343/2009, v právní moci dne , datum, , soud zjistil, že jím bylo mimo jiné (výrokem I.) stanoveno výživné na tehdy nezletilou žal