6 C 284/2023-257 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobce se žalobou podanou k Okresnímu soudu Praha - západ dne 14.5.2023 domáhal vůči žalovanému obnovení vyživovací povinnosti zrušené rozsudkem tamního soudu ze dne 9.4.2021, č.j. 26 P 3/2017-476, a to v plné výši zpětně od 1.9.2021, neboť na jeho straně došlo ke změně poměrů. Tvrdil, že od 1.9.2021 nastoupil do 1. ročníku studia na Integrální střední škole technické, gastronomické a automobilní v Chomutově v oboru obráběč kovů. První ročník úspěšně ukončil a aktuálně končí 2. ročník. Náklady spojené se studiem i ostatní náklady na život žalobci hradí jeho matka společně s prarodiči.2. Usnesením Okresního soudu Praha - západ ze dne 7.7.2023, č.j. 18 C 145/2023-20, v právní moci dne 16.10.2023, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 22.9.2023, č.j. 23 Co 208/2023-30, vyslovil Okresní soud Praha – západ místní nepříslušnost a postoupil věc zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému.3. Podáním ze dne 12.1.2024 žalobce doplnil svůj návrh. Uvedl, že žádá o stanovení vyživovací povinnosti od 1.9.2021, kdy zahájil denní studium, a to ve výši 5 000 Kč měsíčně za dobu od 1.9.2021 do 15.9.2023, neboť navštěvoval denní studium a ve výši 3 000 Kč měsíčně za období od 16.9.2023, kdy studuje dálkově a má omezený příjem. Žalovanému jako otci žalobce byla shora označeným rozsudkem zrušena s účinností od 15.1.2020 vyživovací povinnost vůči žalobci s odůvodněním, že se žalobce nepřipravuje soustavně na povolání. Žalobce tvrdil, že došlo k významné změně jeho situace, neboť již třetím rokem soustavně navštěvuje střední školu za účelem získání výučního listu v oboru obráběč kovů. Uvedl, že od 1.9.2021 do 15.9.2023 byl žákem denního studia oboru obráběč kovů na Střední škole technické, gastronomické a automobilní, Chomutov, p.o. V září 2023 z důvodu, že již nebyl schopen hradit náklady související s denním studiem, na vlastní žádost přestoupil na dálkové studium stejného oboru na Vyšší odborné škole a Střední průmyslové škole Žďár nad Sázavou, kde nyní studuje ve třetím ročníku. Za školní rok 2021/2022 vypočetl své minimální výdaje, které byly hrazeny za přispění matky a prarodičů žalobce na částku 170 480 Kč, za školní rok 2022/2023 na částku 170 480 Kč. Od 15.9.2023, kdy přestoupil na dálkové studium si přivydělává brigádně jako kuchař s příjem přibližně 10 000 Kč čistého měsíčně.4. Žalovaný ve vyjádření ze dne 29.2.2024 navrhl žalobu zamítnout v plném rozsahu pro rozpor s dobrými mravy. Uvedl, že žalobce a žalovaný nejsou v žádném osobním kontaktu. K poslednímu kontaktu mezi žalobcem a žalovaným došlo v rámci řízení o zvýšení výživného vedeného před Okresním soudem Praha - západ dne 9.4. 2021, a to v rámci řízení číslo jednací: 26 P 3/2017-476. Dále uvedl, že před konáním shora zmíněného řízení byli žalobce a žalovaný alespoň v písemném kontaktu, avšak žalobce se v písemném projevu vůči žalovanému, ačkoliv ten mu nabízel pomoc např. s hledáním zaměstnání či sestavením životopisu, choval vulgárně, verbálně jej napadal, opakovaně mu sděloval, že si přeje jeho smrt, představuje jeho smrt, atd., což v dalším konkretizuje v podání. Uvedl, že žalobce žalovanému hrubě nadává, uráží ho, zesměšňuje, sms zprávy, které žalovanému posílá mají často sadistický význam. Žalovaný byl v době posledního soudního řízení připraven se svým zletilým synem (žalobcem) obnovit kontakt v případě, že by ten ukončil své vulgární jednání a relevantním způsobem by reflektoval, že se k žalovanému nechoval správně. Při výslechu žalobce na jednání ve věci sp.zn. 26 P 3/2017 vedeném před Okresním soudem Praha - západ dne 9.4.2021, při svém účastnickém výslechu, žalobce uvedl, že s otcem (žalovaným) nemá potřebu se vidět, má k němu odpor. Na přímou výzvu právní zástupkyně žalovaného, zda nemá potřebu se otci omluvit za vulgární komunikaci sdělil, že tuto potřebu nemá a neomluvil se. Poté jej žalovaný již nekontaktoval. Žalobce se o žalovaného dlouhodobě nikterak nezajímá, nepomáhá mu, odmítá kontakt z jeho strany a jím iniciovaná komunikace vždy skončila vulgaritami a hrubostí. Uvedl, že se k žalobci nechoval jakkoliv vulgárně, či nevhodně. Tvrdil, že plnil své rodičovské povinnosti vůči žalobci s velkou pozorností. Zajistil mu podmínky pro vzdělávání a osobnostní rozvoj (soukromá MŠ, výběrová ZŠ, řada kroužků, sportovní vybavení apod.). Po rozpadu manželství měl žalobce ve střídavé péči. Nedokázal ovlivnit rozkol v hodnotách a výchovném přístupu uplatňovaném v domácnosti matky. Uvedl, že po žalobci pouze důsledně požadoval, aby si plnil své povinnosti, chodil řádně do školy, neměl bezdůvodné absence, nekradl. Žalobce postupně přebíral agresivní postoj vůči žalovanému uplatňovaný rodinou z matčiny strany a napětí přecházelo v konflikty. Od jeho 13 let matka žalobce přestala žalovanému dítě předávat. Došlo k úplnému přerušení kontaktu a žalovaný ztratil jakýkoliv vliv na další morální, kognitivní a sociální vývoj žalobce. Žalovaný tím také ztratil možnost se podílet na volbě školy a dalšího studia, informace o něm získával výhradně prostřednictvím zpráv z institucí. Žalovaný byl připraven žalobce ve studiu podporovat, žalobce však jeho podporu odmítal. Žalovaný se o žalobce zajímal, vyhledával a kontaktoval školy, na kterých žalobce studoval (žalobce i jeho matka odmítali při četných změnách škol sdělovat, kterou školu žalobce navštěvuje), zjišťoval studijní úspěchy a neúspěchy žalobce. Žalovaný pravidelně psal žalobci k Vánocům, narozeninám, žalobce na tato přání reagoval vždy pouze vulgárně. Uvedl, že neví, čím si ze strany žalobce „vysloužil“ takový přístup, nicméně považuje jednání žalobce s ohledem na délku jeho trvání za zcela neoprávněné a neomluvitelné. Žalovaný neprojevil zájem o obnovu vztahu ani v rámci rodinné mediace. Dále uvedl, že má informace o tom, že proti žalobci je aktuálně vedeno trestní řízení, a to pro zločin vydírání dle ust. §175 odst. 1, odst. 2 písm. b) a c) TZ, a to na základě usnesení o zahájení trestního stíhání PČR KŘP Ústeckého kraje, č.j. , adresa, -, Anonymizováno, /TČ-2023-, Anonymizováno, . S odkazem na § 857 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku uvedl, že žalobce svého otce nedbá, ba naopak je vůči němu plný vulgarit, násilí a sprostoty, přičemž jde o dlouhodobé chování. Vulgární chování žalobce vůči žalovanému je úmyslné, zákeřné, šikanózní a je činěno s plným vědomím, zcela uvážlivě a dlouhodobě. V dalším cituje § 1 odst. 2 o.z. ve spojená s § 2 odst. 3 o.z. a usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97, v němž Ústavní soud vymezil termín dobré mravy jako „souhrn etických, obecně respektovaných a uznávaných principů, jejichž dodržování je často zajištěno i právními normami, aby každé jednání bylo v souladu s morálními zásadami demokratické společnosti.“ K tomu dále odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp.zn. II. ÚS 2730/15-1 ze dne 6.9.2016, v němž bylo judikováno, že chování stěžovatele vůči vedlejší účastnici (jeho matce) je nemravné, neboť stěžovatel jako její syn od roku 2008 nejevil o svou matku žádný zájem, dával jí a nadále dává najevo své pohrdání, pokud s ní komunikoval, tak pouze povýšeně, hrubě i vulgárně. Odvolací soud proto považoval za správný závěr okresního soudu, že chování stěžovatele vůči vedlejší účastnici řízení, své matce, lze považovat za chování, které je v rozporu s dobrými mravy a je zde důvod pro nepřiznání výživného, resp. pro jeho zrušení. Má za to, že posuzované skutečnosti jsou skutkově totožné s touto věcí. Dále žalovaný citoval rozhodnutí Krajského soudu Ústí nad Labem, sp. zn. 10 Co 976/2005, podle kterého k nepřiznání výživného zletilému dítěti ve smyslu § 96 odst. 2 ZOR může dojít jen v tom případě, jestliže se toto dítě chová k výživou povinnému rodiči natolik negativním (závadným) způsobem, jenž co do rozsahu a intenzity již koliduje s dobrými mravy (např. kdy dítě projevuje zjevnou neúctu k výživou povinnému rodiči, je k němu vulgární, resp. chová se k němu takovým způsobem, který je naprosto neslučitelný s dobrými mravy ve společnosti). Shrnuje, že žalobce se vůči svému rodiči choval natolik negativním (závadným) způsobem, že toto chování co do rozsahu a intenzity koliduje s dobrými mravy, resp. že z důvodu poměření s dobrými mravy (ve společnosti) je zásadně nepřijatelné, aby takovému (nevhodně se chovajícímu dítěti) bylo výživné poskytováno, resp. přiznáno. Namítl, že žalobce neprokazuje žalovanému dostatečnou úctu, respekt, projevuje násilí a aroganci, když takovéto jednání se zcela vymyká běžnému žádoucímu chování dítěte ke svému rodiči. Má za to, že i tento sám o sobě stojící důvod je důvodem pro nepřiznání jakéhokoliv výživného pro žalobce, neboť v tomto případě by bylo přiznání výživného v rozporu s dobrými mravy. Pro případ, že by se soud neztotožnil se shora uvedeným žalovaný dále namítal, že žalobce je od září 2023 studentem oboru obráběč v dálkové formě. Tato skutečnost mu umožňuje pracovat a živit se vlastní prací, přičemž žalobce není zdravotně či jinak znevýhodněn, aby nemohl pracovat. Je na místě, aby své potřeby pokrýval p