35 Co 383/2025-83 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu o zaplacení částky 82 562,42 Kč s příslušenstvím a výrokem II žádné z účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.2. Žalobkyně se v řízení domáhala na ni (smlouvou uzavřenou , datum, s , právnická osoba, ., dále též jen „banka“) postoupených nároků z úvěru ke kreditní kartě poskytnutého žalované do úvěrového limitu ve výši , částka, společností , právnická osoba, , organizační složka, na základě žádosti z 29. 12. 2015 a zesplatněného bankou (pro neplnění povinnosti žalované splácet úvěr řádně a včas) v celé výši ke dni 23. 7. 2024. Konkrétně požadovala zaplatit částky 82 562,42 Kč a dále se domáhala kapitalizovaného úroku za dobu do 13. 12. 2024 ve výši 5 181,57 Kč, smluvního úroku ve výši 23,99 % ročně z částky 74 822,23 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 74 822,23 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení. Přes výzvu žalovaná na tvrzený dluh neuhradila ničeho.3. Okresní soud po provedení dokazování hodnotícím formulářem v anglickém jazyce dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by banka s dostatečnou odbornou péčí prověřila před uzavřením úvěrové smlouvy schopnost žalované předmětný úvěr splácet, neboť nebyly zjišťovány údaje o její socioekonomické situaci, zejména údaje o jejích příjmech a výdajích. Souhrnným výpisem z účtu kreditní karty za období 16. 7. 2016 – 19. 7. 2024 neprokázala a ani v žalobě neuvedla, v jaké celkové výši a jakým způsobem poskytla žalobkyně, resp. její právní předchůdce, žalované jistinu úvěru a jakou celkovou částku žalovaná na dluh z předmětné smlouvy o úvěru uhradila. Není úkolem soudu suplovat nedostatečnou procesní aktivitu žalobkyně a snažit se analýzou obsáhlé dokumentace dohledat základní údaje, jež mají být předloženy formou skutkových tvrzení. Po právní stránce pak okresní soud uzavřel, že na danou věc vedle obecné úpravy zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“) dopadá speciální úprava zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž dle jeho § 9 odst. 1 je věřitel před uzavřením smlouvy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Povinnost posoudit úvěruschopnost žalované žalobkyně porušila, což má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 580 odst. 1, § 588 o. z., § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., směrnice č. 93/13/EHS, rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C-679/18 ze dne 5. 3. 2020, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Zabýval se okresní soud rovněž úvahou o možnosti posouzení nároku z titulu bezdůvodného obohacení získaného na základě neplatné smlouvy. Postupu však bránila nedostatečná skutková tvrzení žalobkyně, která se svou neúčastí při ústním jednání zbavila možnosti být poučena o nutnosti doplnit skutková tvrzení v naznačením směru, případně předložit důkazní návrhy k jejich prokázání. Poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“) je možné poskytnout na jednání, přičemž nemožnost jej poskytnout z důvodu nepřítomnosti účastníka při jednání jde z hlediska procesního k tíži daného účastníka (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 685/2016 ze dne 10. 8. 2016). Žaloba byla proto zamítnuta v celém rozsahu a žádné z účastnic nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, jestliže zcela úspěšné žalované náklady v řízení nevznikly.4. Proti rozsudku okresního soudu se odvolala žalobkyně. Nesouhlasí zejména s tím, že neunesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně žalovanou čerpané a následně vrácené částky. Svou pohledávku uplatnila jakožto právní nástupce původního věřitele v dobré víře, že úvěrová smlouva je platným právním titulem, proto v době podání žaloby neměla důvod rozlišovat mezi čerpáním úvěru a skutečně poskytnutou částkou. Právní posouzení se změnilo v důsledku závěru soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, došlo ke změně právní kvalifikace skutku a právním důvodem plnění stalo se bezdůvodné obohacení. Teprve s tím vznikla potřeba vymezit a tvrdit rozsah plnění skutečně poskytnutého žalované. Nelze proto dovozovat neunesení břemene tvrzení, neboť v době podání žaloby bylo z hlediska žalobního základu, tj. platné úvěrové smlouvy, tvrzení o čerpání úvěru dostačující. Bylo by v rozporu s principem procesní rovnosti a předvídatelnosti postupu soudu požadovat po žalobkyni, aby předjímala závěr o neplatnosti smlouvy a formulovala skutková tvrzení pro tuto eventualitu již při podání žaloby. Údaje o skutečně čerpané a uhrazené částce jsou obsaženy v dokumentaci předložené v rámci žalobního návrhu, ze které lze zjistit výši částky žalovanou obdržené i na poskytnutý úvěr uhrazené. Z důvodu délky trvání závazkového vztahu je dokumentace obsahující měsíční výpisy z kartového účtu rozsáhlejší, rozhodné údaje jsou však uvedeny přehledně na úvodní straně a jsou proto bezprostředně zjistitelné. Předložen je i souhrnný výpis z účtu kreditní karty, jenž dílčí údaje syntetizuje. Za dobu trvání závazku žalovaná vyčerpala 46 526,75 Kč (částka stanovená součtem záporných operací vyjma výdajů na vedení účtu a označených „nákup na splátky – jistina/úrok“ a „ukončení splátkového programu“) a uhradila , částka, (částka stanovená součtem úhrad označených „Vaše platba-děkujeme“). Nárok žalobkyně na vrácení nesplacené jistiny stanovený rozdílem uvedených částek proto činí , částka, . Žalobkyní tvrzené a doložené údaje měla rozporovat žalovaná. Namítá, že okresní soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, neboť z předložených důkazů jasně vyplývá částka představující bezdůvodné obohacení. Navrhuje proto žalobkyně, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení.5. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.6. Odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu včetně jemu předcházejícího řízení přezkoumal a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné a jsou zde proto důvody pro jeho potvrzení. Věc projednal při jednání konaném dne , datum, v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř., § 211 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků (jejich zástupců), kteří, ač řádně předvoláni, se k jednání nedostavili (žalobkyně omluvena).7. Okresní soud učinil v řízení náležitá skutková zjištění, která mají podklad v navržených a provedených důkazech, a rovněž z nich vyvodil i správné právní závěry, které přiléhavě odůvodnil. Pokud jde o postup při zjišťování rozhodných skutečností, tj. provádění a hodnocení žalobkyní označených důkazů, nelze okresnímu soudu ničeho vytýkat. Okresní soud provedl žalobkyní označené důkazy, které měly uplatněné nároky prokázat. Tak byly při jednání okresního soudu, jež za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. proběhlo v nepřítomnosti účastníků, čteny listiny žalobkyní předložené.8. Po skutkové stránce okresní soud uzavřel, že banka poskytla žalované spotřebitelský úvěr, aniž by náležitě posoudila úvěruschopnost žalované, neboť neměla a nemohla mít takové informace, aby mohla ověřit bez důvodných pochybností schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet. Tento závěr není žalobkyní zpochybňován a vychází z něj i odvolací soud. V tom případě platí, jak správně uzavřel okresní soud, že uzavřená smlouva o úvěru je ve smyslu § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., a § 580 odst. 1 o. z., § 588 o. z. neplatná. Správně a vyčerpávajícím způsobem okresní soud s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679-18 a ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu vysvětlil i důvody, proč činí nedostatek zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele absolutně neplatnou smlouvu o spotřebitelském úvěru i v případě závazků sjednaných přede dnem 28. 5. 2022. Případné nároky žalobkyně z poskytnutí finančních prostředků žalované lze potom posoudit leda jakožto bezdůvodné obohacení získané na základě neplatné smlouvy.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Není-li zpochybněn závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy a žalobkyni má být přiznáno bezdůvodné obohacení, musí tvrdit skutkové okolnosti ohledně výše žalované poskytnuté jistiny a žalovanou uhrazených částek, z nichž se stanoví obohacení na straně žalované bez právního důvodu. Žalovaná pak prokazuje skutečnosti, jež nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení vylučují.11. Okresní soud žalobou uplatněné peněžité plnění nepřiznal proto, že žalobkyně ani netvrdila, jaká celková částka byla žalované poskytnuta a v jaké výši ji žalovaná částečně vrátila. V takové úvaze nelze okresnímu soudu ničeho vytknout, neboť, byť soudní praxe připouští, že vylíčení rozhodujících skutečností může mít zprostředkovaně původ v odkazu na rovněž připojený listinný důkazní materiál, o takový případ se zde nejedná. Podle ustálené soudní pr