14 C 64/2020-78 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 6 na žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] jako dlužné jistiny s 8,05% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka] za dobu od [datum] do [datum], náklady na upomínání v částce [částka] označené v žalobě jako kapitalizovaný úrok a smluvní pokutu ve výši [částka]. Svoji žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka], žalovaný se zavázal vrátit částku [částka] s příslušenstvím do [datum], smluvní pokuta byla dohodnuta ve výši 0,1% z dlužné jistiny za každý den prodlení. 2. Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 24.8.2020 čj. 8 C 270/2020 – 41 vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Kladně jako soudu místně příslušnému. 3. [příjmení] soud ve věci nařídil jednání, žalobkyně prostřednictvím právního zástupce omluvila svoji neúčast, souhlasila s rozhodnutím ve své nepřítomnosti, pokud jde o žalovaného, k jednání se bez omluvy nedostavil, doručení měl vykázané, soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen,,o.s.ř.) jednal v jeho nepřítomnosti. 4. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [číslo] 2017 a formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, jimiž vzal za prokázaný skutkový stav, podle něhož právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný uzavřely dne [datum] v listinné podobě smlouvu o úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka], žalovaný svým podpisem potvrdil převzetí předmětné částky. Úvěr se žalovaný zavázal vrátit do 30 dnů od poskytnutí úvěru, pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za každý den prodlení a poplatek za písemnou upomínku ve výši [částka]. 5. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na dluh cokoli zaplatil, soud tedy vycházel z toho, že dlužná jistina představuje částku [částka]. 6. Z předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] spolu s podacím archem ze dne [datum] soud shledal, že žalovaný byl upomínán o zaplacení dluhu do [datum]. 7. Aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], jež byla uzavřena mezi [právnická osoba] a žalobkyní a oznámení o postoupení pohledávky původního věřitele ze dne [datum] žalovanému. 8. Ze žalobkyní předložených důkazů zároveň nevyplynulo, že by žalobkyně či její právní předchůdkyně u žalovaného ověřovala s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr splácet. Nebyly prověřovány příjmy ani výdaje žalovaného, ani jeho celková finanční situace, případně nebyly důkazy prokazující splnění takového postupu předloženy. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18). 12. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr tak neunesla. 13. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Žalovaný však od právní předchůdkyně žalobkyně převzal částku [částka], přičemž jí ničeho nevrátil, co do této částky se bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni podle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní upomínce. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). 16. S ohledem na shora uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru byla žaloba co do zbytku zamítnuta, což obráží výrok II. rozsudku. 17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., náklady žalobkyně tvoří zaplacený a soudní poplatek v částce [částka] a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a 21% DPH [částka], celkem [částka]. Žalobkyně měla ve věci úspěch 74% a neúspěch 26%, odečtením procenta neúspěchu od procenta úspěchu je dán nárok žalobkyně na 26% náhrady nákladů řízení, což představuje zaokrouhleně částku [částka] O DPH bylo rozhodnuto podle § 137 odst. 3 o.s.ř., když právní zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem této daně. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.