214 C 182/2020-47 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka], dále s 8,5% úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a 23,72% úrokem z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Svoji žalobu odůvodnila tím, mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Pro případ, že by soud shledal, že žalobkyně dostatečně neprokázala splnění zákonné povinnosti ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, poukázala žalobkyně, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a neprokázání splnění povinnosti podle § 84 až 89 citovaného zákona nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 věty druhé citovaného zákona. 2. Žalovanému byla dle smlouvy poskytnuta částka [částka], přičemž se ve smlouvě zavázal zaplatit úrok ve výši [částka] s úrokovou sazbou 23,72% ročně, odměnu za administrativní činnost [částka] a za hotovostní inkaso splátek [částka]. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po [částka] s tím, že poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do jejího postoupení žalobkyni zaplatil pouze [částka], z toho na jistinu [částka], na úrok [částka], na poplatek za administrativní činnost [částka] a za hotovostní inkaso splátek [částka]. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným [částka] a byla tvořena dlužnou jistinou [částka] a poplatkem za hotovostní inkaso splátek [částka]. 3. Elektronický platební rozkaz ve věci nebyl vydán pro pochybnosti o oprávněnosti celkové žalované částky. 4. Soud ve věci nařídil jednání, žalobkyně prostřednictvím právního zástupce omluvila svoji neúčast, souhlasila s rozhodnutím ve své nepřítomnosti, pro případ, že soud shledá, že dosud tvrzené skutečnosti nejsou dostatečné pro to, aby návrhu bylo zcela vyhověno, žádala, aby byla vyzvána k jejich doplnění a jednání bylo odročeno. Pokud jde o žalovaného, k jednání se bez omluvy nedostavil, doručení měl vykázané, soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen,,o. s. ř.“) jednal v jeho nepřítomnosti. 5. Soud ve věci provedl listinné důkazy, smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] a přehledem plateb žalovaného vzal za prokázaný skutkový stav, podle něhož právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE, poskytla žalovanému částku [částka], jejíž převzetí potvrdil žalovaný svým podpisem, při dohodnutém úroku [částka], poplatku za administrativní činnost [částka] a hotovostním inkasu splátek [částka] Celkovou částku [částka] se žalovaný zavázala splácet v 58 týdenních splátkách po [částka] Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 58 týdnů, žalovaný uhradil celkem [částka]. 6. Z karty zákazníka pak soud shledal, že žalovaný předložil bankovní výpisy a složenky, dle nichž ohledně své finanční situace uvedl, že nemá hlavní příjem, na hlavní státní podpoře pobírá [částka] a vedlejší státní podpoře pak [částka], ohledně svých výdajů předložil nájemní smlouvu s výdaji na bydlení [částka] a osobní výdaje uvedl částkou [částka] 7. Z předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] spolu s podacím lístkem ze dne [datum] soud shledal, že žalovaná byl upomínán o zaplacení dluhu do [datum]. 8. Aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], jež byla uzavřena mezi [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a žalobkyní, seznamu postupovaných pohledávek k této smlouvě a oznámení o postoupení pohledávky původního věřitele ze dne [datum] žalovanému. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen,,o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudní dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18). 12. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřovala příjmy žalovaného, neboť pobírá pouze státní podporu bez uvedení, o jakou podporu se jedná, zda je tedy nezaměstnaný a po jakou dobu, či nikoli. Jiná situace je u měsíčních výdajů, žalovaný vyplnil kartu zákazníka s tím, že jeho výdaje na bydlení činí [částka], avšak nespecifikoval osobní výdaje [částka], přičemž tyto výdaje ničím nedoložil, když z judikatury vyplývá (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18), že poskytovatelé úvěrů jsou povinni údaje o úvěrových schopnostech spotřebitelů nejen shromáždit, posoudit, ale i náležitým způsobem ověřit. 13. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 14. Soud by žalobkyni v případě, že by se účastnila jednání před zdejším soudem, poskytl poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla další tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí její právní předchůdkyně posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však z jednání omluvila, své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr tak neunesla. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). 15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 16. Protože žalovaný zaplatil celkem [částka], s ohledem na neplatnost předmětné smlouvy bylo povinností původního věřitele započítat tuto částku na jistinu, žalovaný tak dluží [částka] ([částka] – [částka]) a o tuto částku se bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v ro