107 C 29/2020-86 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím (úrokem 84,74% ročně a úrokem z prodlení) a zaplacení smluvní pokuty. Žalobu žalobkyně odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy byla žalované poskytnuta částka [částka], kterou se žalovaná zavázala splácet spolu s dojednaným úrokem za poskytnutí úvěru (úroková sazba 126,79% ročně) v 18 měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpnem 2019. Dle žaloby si žalobkyně schopnost žalované řádně hradit úvěr prověřila, a to na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a z prohlášení dlužníka. Osoba žalované byla také prověřena v nebankovním registru klientských informací, bylo prověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, a podobně. Žalobkyně v žalobě dále tvrdila, že žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy, ocitla se v prodlení s úhradou některých splátek, úvěr byl automaticky zesplatněn k datu [datum]. Dle přehledu uvedeného v žalobě žalovaná ke dni zesplatnění celého úvěru uhradila ve splátkách celkem částku [částka]. Podle žalobkyně před zesplatněním úvěru v důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši [částka]. Žalobkyně proto požaduje po žalované jednak zaplacení dlužné nové jistiny [částka], která sestává ze zbývající původní dlužné jistiny ve výši [částka] a dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši [částka], příslušenství nové jistiny, dále smluvní pokutu ve výši [částka] s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši [částka] s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši [částka] za každý den prodlení počínaje dnem [datum] do data vyhotovení žaloby ve výši [částka] a úrok za poskytnutí úvěru z částky [částka] od [datum] ve výši 84,74 % ročně s tím, že tento úrok požaduje maximálně do částky [částka]. Žalobkyně ještě uvedla, že žalovanou o zaplacení všech těchto částek upomenula – zaslala jí předžalobní výzvu, avšak žalovaná dluh neuhradila. 2. Žalobkyně na podporu žalobních tvrzení založila do spisu smlouvu o úvěru, oznámení žalobkyně o schválení úvěru, dodejku k [anonymizováno] o schválení úvěru, doklad o vyplacení úvěru, formulář hodnocení klienta, výpisy z registrů, kartu klienta, výzvu k zaplacení dlužné splátky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, oznámení o zesplatnění úvěru, předžalobní výzvu včetně podacího archu. 3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému účastníky předvolal. K jednání se dostavil právní zástupce žalobkyně, k dotazu soudu uvedl, že žalobkyně na žalobě trvá, odkázal na listiny založené do spisu. Žalovaná se k jednání nedostavila, dodatečně se písemně omluvila s poukazem na [anonymizována dvě slova], souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. 4. Soud provedl při jednání dokazování všemi do spisu založenými listinami, ze kterých vzal za prokázané, že všechna ujednání o výši úvěru, sjednané úplatě za poskytnutí úvěru, dalších poplatcích s úvěrem spojených i sankční ujednání popsaná žalobkyní v žalobě účastníci skutečně stvrdili svými podpisy na písemné smlouvě. Žalobkyně tedy skutečně poskytla žalované částku [částka], žalovaná měla splatit celkem [částka], splatila však pouze [částka]. Po poučení daném před skončením jednání a celého dokazování v řízení žalobkyně přednesla návrh na částečné zastavení řízení ohledně části příslušenství, a to úroku ve výši 49,74 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, žalobkyně setrvala na úroku ve zbytku původního požadavku, tj. 35% ročně místo původně žádaných 84,74% ročně (byť smlouva původně uvádí 126,79% ročně). Nešlo o procesní návrh k tíži protistrany a s poukazem na princip ekonomiky řízení a souhlas žalované soud v této části řízení zastavil podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), jak se uvádí ve výroku II tohoto rozsudku. 5. Přesto, že žalovaná se nedostavila k prvnímu jednání bez důvodné a včasné omluvy, soud nerozhodl rozsudkem pro zmeškání a právnímu zástupci žalobkyně sdělil, že rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír, a podmínkou pro schválení smíru je, že požadavek není v rozporu s hmotným právem. Je zapotřebí prokázat, zda skutečně byl úvěr poskytnut v souladu s požadavky zákona, a teprve na základě takového dokazování rozhodnout. Především by měla žalobkyně prokázat, zda splnila veškeré své povinnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru včetně prověření úvěruschopnosti žalované. V té souvislosti poukázal soud na tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru s datem [datum], kdy už trvá její povinnost splácet témuž úvěrujícímu z titulu předchozích smluv celkem [částka] měsíčně. Zároveň je jen u zdejšího soudu vůči žalované vedeno v dalších 5 věcech. Ve smyslu ustanovení § 118a o.s.ř. soud vyzval právního zástupce žalobkyně, aby tvrdil a prokazoval, jakým způsobem žalobkyně jako úvěrující ověřovala úvěruschopnost potenciální úvěrované, a to s odbornou péčí. Mělo by být také vysvětleno, jak odpovídá požadavkům přiměřenosti úrok, který je v petitu požadován ve výši 84,74 % ročně a ve smlouvě je dokonce uveden ve výši 126,79% ročně. Soud v té souvislosti upozornil například na rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp.zn: 27Co 165/2019 či 27 Co 221/2019, kde je podrobně rozebráno, že takovým prohlášením není naplněno splnění povinnosti posoudit řádně úvěruschopnost dlužníka, přičemž důsledkem je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy ve smyslu zákona 257/2016 Sb. Podrobně je zdůvodněno, proč zákon vyžaduje náležité posouzení úvěruschopnosti a že tato povinnost není jen na ochranu dlužníka, ale též poskytovatele úvěru. Povinnost řádně zkoumat, zda úvěrující s náležitou pečlivostí ověřil schopnost úvěrovaného úvěr splatit, zmiňuje i ústavní soud v rozhodnutí z [datum] sp.zn.: III.ÚS 4129/18. S tím souvisejí zákonné důsledky při nesplnění zmíněné povinnosti úvěrujícího, zejm. nutný závěr o absolutní neplanosti úvěrové smlouvy, pokud úvěrující neprokáže, že své povinnosti řádně splnil. Ve zmíněném rozhodnutí Krajského soudu v Praze je podrobně odůvodněno, proč je tato neplatnost posouzena ve smyslu § 588 o.z. jako absolutní. Dle výzvy soudu ve smyslu § 118a o.s.ř. bylo břemenem žalobkyně tvrdit a prokazovat, že smlouva je v konečném důsledku platná v plném rozsahu, tedy že především úvěrující splnil své povinnosti ze zákona vyplývající. Pokud by přes výčet dalších závazků celkem [částka] měsíčně a dalších mezi účastníky vedených řízení žalobkyně své povinnosti dostála, pak je její povinností tvrdit a prokazovat, nakolik jsou úročení, výše RPSN veškeré další sankční platby a skryté poplatky v souladu s požadavkem zákona na jednání v souladu s dobrými mravy. Z výše provedených důkazů lze mít za prokázané pouze poskytnutí jistiny [částka] a splacení částky [částka], když splacení této částky tvrdí sama žalobkyně a žalovaná k tomu nic nenamítla. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 588 věta první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 8. Podle § 1813 věta první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 9. V daném případě po provedeném dokazování a zhodnocení všech zjištěných skutečností soud dospěl jednoznačně k závěru, že smlouva o úvěru, na kterou je třeba pohlížet jako na smlouvu spotřebitelskou, byla sjednána zcela zjevně v neprospěch žalované, když smluvní úrok několikanásobně převyšoval běžný úrok požadovaný v době uzavírání smlouvy bankami, nemluvě o sankčních ujednáních, když výše jednotlivých smluvních pokut je taková, že při byť jen několikadenním se opoždění s pravidelnou splátkou, by se mohla tato v řádu několika měsíců vyšplhat až na několikanásobek samotné dlužné částky, což jistě spravedlivé není. Co se týče schopnosti žalované poskytnutou částku splácet, vyzval soud ve smyslu ustanovení § 118a o.s.ř. právního zástupce žalobkyně k vysvětlení toho, jak zkoumala žalobkyně před poskytnutím úvěru věrohodnost údajů uváděných zájemkyní o úvěr, zejména v tom bodě, že náklady bydlení v nájemním bytě včetně energií ohodnotila částkou [částka] měsíčně, když je zcela zřejmé z běžně dostupných poznatků i laikům, nejen společnostem pohybujícím ve finanční oblasti, že hladina nájemného v Kladně je jen mírně nižší než v nejdražších oblastech, což je třeba [obec], a částka [částka] měsíčně je od