209 C 154/2021-33 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že mezi ní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena Smlouva o půjčce ve výši [částka] (skládající se z jistiny [částka] a souhrnného poplatku [částka]). Žalovaný měl celou částku splácet týdně po [částka], takže první splátka měla být uhrazena [datum], další splátky vždy do sedmého dne od předchozí splátky. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec se dle smluvních podmínek smlouvy o půjčce stal zbylý dluh včetně příslušenství splatný v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaný splácel nepravidelně, uhradil dosud pouze [částka]. Žalobkyně vydělila tuto částku týdenní splátkou [částka] a vypočetla tak, že kdyby žalovaný tuto částky splácel podle smlouvy, splatnost celé pohledávky by nastala [datum], datum prodlení dne [datum]. Žalobkyně žalovaného o úhradu dluhu vyzvala, žalovaný dluh neuhradil. 2. Žalobkyně na podporu žalobních tvrzení založila do spisu Smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum], Čestné prohlášení o výši závazků ze stejného dne, smluvní podmínky, informaci o smlouvě, předžalobní upomínku ze dne [datum] včetně dokladu o jejím odeslání. 3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému obě strany sporu předvolal. Ani jeden z účastníků se ale k jednání nedostavil. Žalobkyně se omluvila s tím, že souhlasí, aby bylo jednání v její nepřítomnosti, odkázala na podanou žalobu a na připojené důkazy, navrhla, aby soud žalobě vyhověl. Žalovaný se neomluvil, nepožádal o odročení, k žalobě se nevyjádřil ani písemně, žádné důkazy nenavrhl, ani do spisu nezaložil. Soud tak věc projednal v nepřítomnosti účastníků, dokazování provedl listinami, které založila žalobkyně. 4. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že mezi účastníky skutečně byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný převzal – potvrdil podpisem převzetí částky [částka] Smlouvou se zavázal, že zaplatí kromě částky [částka] žalobkyni další částku a to souhrnný poplatek [částka] v 56 týdenních splátkách po [částka]. V Čestném prohlášení (nazvaném též jako dotazník pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet), které stejného dne podepsal, žalovaný prohlásil, že k datu vyplnění dotazníku má další závazky, a to k [anonymizována dvě slova], kdy musí splácet [částka] měsíčně a dále k [anonymizována dvě slova], kde musí splácet [částka] měsíčně. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný zaplatil žalobkyni víc než [částka]. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 588 věta první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 7. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 9. Z uvedeného vyplývá, že podle nového občanského zákoníku je ingerence soudu do soukromoprávních ujednání stran striktně vázána na míru, v jaké jsou chráněné zájmy (dobré mravy, účel zákona a veřejný pořádek) ujednáním stran dotčeny. Je-li porušení uvedených zájmů„ zjevné“, jde o neplatnost absolutní a soud je povinen zakročit z úřední povinnosti podle § 588 o. z., tedy i bez námitky (návrhu) poškozené strany ve smyslu § 580 a 586 o. z., resp. § 2051 o. z. 10. Ze stejných principů vychází při ochraně spotřebitele i judikatura Soudního dvora EU. [obec] právo je v tomto směru částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS. Základní povinností členského státu EU je zamezit zneužívajícím klauzulím, tyto nejsou pro spotřebitele závazné. Tento postulát směřuje i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo - viz např. rozhodnutí ve věci [příjmení] (C [číslo]), nebo Pohotovosť (C [číslo]). 11. Ve světle shora uvedených skutkových zjištění má soud za to, že ujednání o souhrnném poplatku je ve skutečnosti ujednáním o úroku, tedy o civilním plodu peněz, neboť se jedná o jedinou platbu za jejich dočasné poskytnutí. Ujednání o výši tohoto úroku je ale absolutně neplatné podle § 588 o. z., neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úrok ze zápůjčky či úvěru je obecně možný (v komerčních vztazích obvyklý), nelze však tolerovat tzv. lichevní smlouvy. V daném případě činil úvěr částku [částka], poplatek 7 360 při zapůjčení na 56 týdnů. Podle názoru a závěru soudu skutečně nelze takovému ujednání poskytnout soudní ochranu. 12. Proto soud žalobu žalobkyně zamítl, avšak pouze co do částky [částka] a příslušného úroku z ní. Ve zbývající části soud žalobě vyhověl, když v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný poskytnutý úvěr v celé výši uhradil. Soud také kromě zbývající jistiny ve výši [částka] uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni také úroky z prodlení z uvedené částky, neboť s úhradou tohoto peněžitého plnění se žalovaný do prodlení beze sporu dostal a žalobkyně požadovala úroky z prodlení v zákonem stanovené výši (§ 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy poměr úspěchu a neúspěchu v řízení měly strany sporu zhruba stejný. Soud tedy rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.