210 C 231/2020-35 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení uvedené částky s tím, že dne [datum] byla žalovaná na lince tramvaje autobusu [číslo] veřejné hromadné dopravy osob, provozované Dopravním podnikem hlavního města Prahy a.s., přistižena bez platné jízdenky, tudíž se nemohla prokázat platným jízdním dokladem. 2. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz (z adresy žalované je na první pohled pro zdejší soud zřejmé, že se jedná o sídlo Magistrátu města Kladna, kde se žalovaná fakticky zdržovat nemůže, a tudíž je vyloučeno, aby jí mohl být doručen elektronický platební rozkaz přímo do vlastních rukou, bez možnosti uložení, tak, jak to zákon ukládá), mění se poplatková povinnost žalobkyně. Změna spočívá v tom, že její povinností zaplatit soudní poplatek není pouze částka [částka], jako je tomu při vydávání elektronického platebního rozkazu, nýbrž je nutno zaplatit částku [částka]. 3. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předem, s čímž žalobkyně souhlasila, soud proto ve smyslu § 115a o. s. ř. vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu nereagovala, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z hlášenky kontrolora vzal soud za prokázaný skutkový děj, podle něhož byla žalovaná v uvedený den na lince pražské hromadné dopravy přistižena kontrolorem bez platné jízdenky, nebyla schopna prokázat se platným jízdním dokladem, jízdné ani přirážku k jízdnému přes upomínku žalobkyni neuhradila. 5. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů (zákon o drahách) je cestující povinen prokázat se na výzvu osoby pověřené dopravcem platným jízdním dokladem. Podle § 18a zák. č. 111/1994 Sb. (silniční zákon) platí shodná úprava i v silniční dopravě. Co se rozumí jízdním dokladem, náležitostí jízdních dokladů a posuzování jejich platnosti stanoví § 4,5 a 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona o drahách (obdobně podle 18a odst. 1 písm. c) silničního zákona) může dopravcem pověřená osoba uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Výše přirážky podle § 37 odst. 6 uvedeného zákona stanoví dopravce v přepravních podmínkách, přičemž tato nesmí přesáhnout částku [částka]. 6. Účtovaná částka při přistižení žalovaného za jízdu bez platné jízdenky ve výši [částka] jízdné a [částka] přirážka je tak v souladu s právními předpisy a soud proto žalobě podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), v plném rozsahu vyhověl. 7. Protože žalovaná neuhradila žalovanou částku řádně a včas, je v prodlení s plněním peněžitého dluhu a proto byly žalobkyni přiznány i úroky z prodlení podle § 1970 O. Z. Výše úroků je stanovena vládním nařízením č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1) o.s.ř. Soud při rozhodování o nákladech řízení vycházel z vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění. Náklady řízení ve věci zcela úspěšného účastníka tvořily: 3 úkony po [částka] dle § 14b citované vyhlášky, 3 režijní paušály á [částka] podle téhož ustanovení citované vyhlášky a soudní poplatek ve výši [částka]. [příjmení] [příjmení] soud připočetl k nákladům řízení DPH, neboť zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně (§137 odst. 3 o.s.ř.) Celkem jedná se o částku [částka].