223 C 178/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Svůj nárok odůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka], a to bezhotovostně na bankovní účet, jenž žalovaný specifikoval ve smlouvě. Smlouva byla uzavřena distančně prostřednictvím internetové stránky [webová adresa] po provedeném schvalovacím procesu, po posouzení úvěruschopnosti včetně lustrace v příslušných databázích a po zadání SMS kódu. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši [částka] vrátit do [datum] (30 dnů od poskytnutí), což neučinil, uhradil pouze částku [částka], jednalo se o poplatky za odklady splatnosti. Strany sjednaly další služby, a to expres výplatu za poplatek [částka], bezpečnou splátku za poplatek [částka] (možnost odložení splatnosti o 30 dnů), SMS servis za poplatek [částka], korunový odklad za poplatek [částka] (žalovaným využito dvakrát), desetiprocentní odklad za poplatek [částka] se zaplacením min. [částka] (žalovaný využil dvakrát a zaplatil pokaždé [částka]). S ohledem na uvedené služby byla splatnost prodloužena do [datum]. V souvislosti s prodlením vyúčtovala žalobkyně také náklady upomínání 4 x [částka]. Žalobkyně požaduje po započtení plateb žalovaného na jednotlivé nároky zaplacení dlužné jistiny úvěru [částka] (započteno [částka]), poplatku za poskytnutí úvěru [částka], poplatku za expres výplatu [částka], poplatku za bezpečnou splátku [částka], poplatku za SMS servis [částka], poplatku za desetiprocentní odklad [částka], účelně vynaložených nákladů [částka] a zákonného úroku z prodlení, v části kapitalizovaného ([částka]). Žalovaný byl před podáním žaloby o zaplacení upomínán. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil, žalobkyně se z jednání omluvila, odročení nežádala, proto soud dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3. Z předložených listin soud zjistil následující skutečnosti: žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] úvěrovou smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku [částka], tato mu byla vyplacena na bankovní účet č. [bankovní účet] dne [datum], jak bylo zjištěno z opisu výpisu proplacení smlouvy a potvrzení o provedené platbě. Dotazem na banku bylo prokázáno vlastnictví účtu žalovaným a přijetí platby na tento účet. Smlouva byla uzavřena elektronicky po zadání [příjmení] kódu zaslaného skrze SMS. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté prostředky do [datum] (30 dnů od poskytnutí) spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru [částka], zároveň byly sjednány shora uvedené služby za uvedené poplatky. 4. Z výpisu úvěru, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a sazebníků nebyly zjištěny žádné další údaje relevantní pro rozhodnutí ve věci. 5. Žalovaný uzavřel smlouvu s žalobkyní jakožto fyzická osoba nepodnikající, což plyne z uvedených osobních údajů, proto je třeba na úvěrovou smlouvu hledět jako na smlouvu uzavřenou se spotřebitelem. Ze smlouvy ani z dalších předložených listin však nebylo zjištěno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy jakýmkoli způsobem zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně sice tvrdila, že takový proces prováděla, zjišťovala a porovnávala příjmy a výdaje, lustrovala žalovaného v příslušných registrech a rejstřících, dotazovala se na poměry, avšak žádné listiny k prokázání takového jednání nedoložila. Výpisem z účtu žalovaného prokazovala pouze vlastnictví účtu, výpis byl předložen pouze za období měsíce května 2020. Žalobkyně tudíž nedostála své zákonné povinnosti stanovené jí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 6. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne [datum] odeslanou dle podacího archu dne [datum] na adresu trvalého bydliště žalovaného. 7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18) 9. Podle § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Soud nemohl při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. s ohledem na její neúčast, přičemž takové poučení se poskytuje účastníku pouze při jednání. Soud není povinen jednání za účelem poskytnutí poučení odročovat, naopak lze legitimně od žalobkyně očekávat, že se jednání zúčastní, případně že ponese procesní následky své nepřítomnosti. Žalobkyně břemeno tvrzení a především důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla. 12. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 13. Žalovaný však od žalobkyně převzal částku [částka], jak bylo prokázáno opisem výpisu o proplacení smlouvy a potvrzením o provedení platby, vlastnictví účtu žalovaným bylo potvrzeno sdělením banky. Žalovaný zaplatil žalobkyni pouze částku [částka]. Za situace, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod transakce se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil co do částky [částka] a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vydat. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. 14. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od [datum]. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne [datum], jak plyne z předžalobní upomínky včetně podacího archu, s určením lhůty k plnění do třiceti dnů od sepsání výzvy, tj. od [datum]. Splatnost nastala dne [datum], od následujícího dne je žalovaný v prodlení. 15. S ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru byla žaloba co do poplatků včetně příslušenství zamítnuta. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení ve větším rozsahu úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 7,64 % z jejich celkové výše [