129 C 19/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 5 445 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně pro žalovanou vykonala na základě objednávky č. O [číslo] ze dne [datum] vnitrostátní přepravu zboží, následně vystavila dne [datum] fakturu [číslo] která byla splatná dne [datum]. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně neuhradila. 2. Po podání žaloby žalovaná uhradila dlužnou částku ve výši 5 445 Kč. Ve svém vyjádření pak žalovaná uvedla, že se nejednalo o první spolupráci s žalobkyní, měla za to, že platba byla realizována. Skutečnost, že k úhradě částky nedošlo, žalovaná odůvodnila tím, že v daném období procházeli karanténou ze strany dětí a nebylo jí umožněno se plně věnovat podnikání. Předžalobní upomínka jí pak nebyla doručena. 3. Žalobkyně svým podáním ze dne [datum] vzala žalobu částečně zpět, stále požadovala úhradu zákonného úroku z prodlení a nákladů řízení. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo řízení částečně zastaveno. 4. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně i žalovaná s tímto postupem souhlasily. 5. Po zhodnocení předložených listin dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dohoda, podle níž se žalobkyně zavázala přepravit pro žalovanou zboží dne [datum], místem nakládky bylo [právnická osoba], [ulice a číslo], [PSČ] [obec], místem vykládky [právnická osoba], [obec] nad [příjmení] [jméno] [anonymizováno], [PSČ] [obec]. Z dodacího listu č. [anonymizováno] a č. [anonymizováno] bylo zjištěno, že přeprava byla uskutečněna. Faktura [číslo] byla vystavena dne [datum] s datem splatnosti dne [datum]. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala dne [datum] ke splnění dluhu, avšak bez úspěchu. 6. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) ve znění účinném ke dni přepravy žalované. 7. Podle ust. § 2555 odst. 1 o. z. smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné. 8. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením ([číslo] Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že nárok žalobkyně je důvodný. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dohodu o přepravě věci dle § 2555 a násl. občanského zákoníku. Bylo prokázáno, že žalobkyně pro žalovanou přepravu zboží vykonala a žalovaná se zavázala uhradit přepravné, jehož splatnost nastala [datum]. Žalovaná byla tedy povinna k úhradě přepravného, což ani nesporovala a přepravné po podání žaloby uhradila. Vzhledem k tomu, že přepravné bylo splatné dne [datum] a žalovaná jej uhradila až dne [datum], dostala se žalovaná do prodlení s plněním peněžitého závazku, a žalobkyni tak vznikl nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. Soud tedy přiznal žalobkyni požadované úroky z prodlení za období od [datum] do [datum] z dlužné částky dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Soud nepřisvědčil námitce žalované, která tvrdila, že neobdržela předžalobní upomínku, v danou dobu se nacházela v karanténě a musela se starat o tři děti, čímž se nemohla plně věnovat podnikání. Skutečnost, že žalovaná byla obeslána prostřednictvím České pošty, není v rozporu dobrými mravy, jedná se o jeden ze způsobu doručování, přičemž zákon neukládá žalobkyni zasílat předžalobní upomínku do datové schránky žalované. Neuspěje ani argumentace karanténou dětí, jelikož sídlo žalované je totožné s jejím trvalým pobytem uvedeným v centrální evidenci obyvatel a je to právě ta adresa, na kterou jí žalobkyně prostřednictvím zástupce předžalobní upomínku zasílala, pokud žalovaná byla v době doručování v karanténě, tím spíše se měla nacházet na adrese svého trvalého pobytu a měla možnost zásilku převzít. V tomto směru pak soud rozhodl i o nákladech řízení, jejichž náhradu žalobkyni přiznal. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 151 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, a dále ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., dle něhož jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). V daném případě byla žaloba podána důvodně a částečně byla vzata zpět právě pro chování žalované, která uhradila žalovanou částku, až po podání žalobu. Ve zbývající části pak byla žalobkyně plně úspěšná, proto soud tomuto účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 8 804,50 Kč Tyto náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, z nákladů právního zastoupení v částce 7 804,50 Kč, které spočívají v odměně advokáta za tři a půl úkonu právní služby při sazbě za jeden úkon právní služby ve výši 1 500 Kč (převzetí a příprava věci, jednoduchá výzva k plnění, žaloba, částečné zpětvzetí, vše dle §§ 11 odst. 1,2 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, dále jen „a. t.”), celkově ve výši 5 250 Kč, dále z paušální náhrady hotových výdajů za čtyři úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t., a dále pak z náhrady daně z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 1 354,50 Kč, neboť advokát v době provedení úkonů byl plátcem této daně. Jejich zaplacení žalované uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř., k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř.