18 C 28/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni celkovou částku 27 014,80 Kč s příslušenstvím, kterou byl žalovaný povinen zaplatit z titulu úvěrových smluv [číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum]. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně porušil povinnosti z uvedených smluv, neboť včas a řádně nesplatil úvěry, které mu žalobkyně na základě shora uvedených smluv poskytla. 2. Žalobkyně byla usnesením zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne 6. 6. 2022 vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů o tom, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Podáním ze dne [datum] žalobkyně sdělila, že původní věřitel prověřil úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do dostupných databází (CEE, SOLUS, NRKI, RSS). Totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem, dále žalobkyně prověřila, že žalovaný neprochází registrem hledaných osob, jeho bydliště se nenacházelo na adrese obecního nebo městského úřadu, doklad totožnosti nebyl evidován v databázi neplatných dokladů, žalovaný neměl platební historii u žalobkyně. Dále žalobkyně vycházela z informací poskytnutých samotným žalovaným o jeho příjmech a výdajích. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum]. Žalobkyně na žalobě setrvala. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil, ač byl řádně předvolán. Soud jednal v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). 4. Ve vztahu k prvnímu z uplatněných nároků bylo ze smlouvy o úvěru č. SU [číslo] ze dne [datum] zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr na koupi zboží - [anonymizováno] soupravy ve výši 9 789 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem ve výši 21,30 % ročně splatit v 11 splátkách po 1 024 Kč měsíčně, počínaje od [datum]. Ke svým poměrům žalovaný ve smlouvě uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 20 000 Kč, celkový příjem domácnosti je 40 000 Kč, výdaje na bydlení činí 12 500 Kč měsíčně, splátky ostatních úvěrů byly 1 000 Kč měsíčně, jiné výdaje neuváděl. Podle tabulky umoření žalovaný uhradil pouze jedinou splátku ve výši 1 024 Kč. Úvěr byl pro nedodržení dohodnutých splátek zesplatněn ke dni [datum]. Ve vztahu k druhému z uplatněných nároků bylo ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum] zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr na koupi zboží - [anonymizováno] ve výši 6 690 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem ve výši 39,47 % ročně splatit v 12 splátkách po 682 Kč měsíčně, počínaje od [datum]. Ke svým poměrům žalovaný ve smlouvě uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 25 000 Kč, celkový příjem domácnosti je 40 000 Kč, výdaje na bydlení činí 17 000 Kč měsíčně, splátky ostatních úvěrů byly 0 Kč měsíčně, ostatní výdaje uváděl ve výši 3 000 Kč měsíčně. Podle tabulky umoření žalovaný neuhradil žádnou splátku. Úvěr byl pro nedodržení dohodnutých splátek zesplatněn ke dni [datum]. Ve vztahu k tomuto nároku vzala žalobkyně podáním ze dne [datum] návrh částečně zpět co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 200 Kč z důvodu chybného výpočtu původní částky. Soud řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok V.). Ve vztahu k třetímu z uplatněných nároků bylo ze smlouvy o úvěru č. SU [číslo] ze dne [datum] zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr na koupi zboží - [anonymizováno] stěny ve výši 5 370 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem ve výši 28,08 % ročně splatit v 12 splátkách po 559 Kč měsíčně, počínaje od [datum]. Ke svým poměrům žalovaný ve smlouvě uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 20 000 Kč, celkový příjem domácnosti je 40 000 Kč, výdaje na bydlení činí 12 500 Kč měsíčně, splátky ostatních úvěrů byly 1 000 Kč měsíčně, jiné výdaje neuváděl. Podle tabulky umoření žalovaný uhradil pouze jedinou splátku ve výši 579 Kč. Úvěr byl pro nedodržení dohodnutých splátek zesplatněn ke dni [datum]. Žádné doklady k doložení tvrzených příjmů a výdajů předloženy nebyly. 5. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaný smlouvu uzavírala jako spotřebitel. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouvy o úvěru (podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřené mezi účastníky. 6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 7. V daném případě nebylo k výzvě soudu doloženo, zda a jakým způsobem žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně netvrdila ani nedokládala, že by (kromě formálního nahlédnutí do výše uvedených databází) zkoumala faktické poměry žalovaného, zejména jeho obvyklé měsíční příjmy a výdaje, počet vyživovacích povinností či případné další úvěrové závazky. Skutečnost, že došlo k čerpání úvěrů na nákup zboží, však byla prokázána. 8. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 9. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného jen formálně, nezabývala se zkoumáním konkrétních osobních poměrů žalovaného, neposoudila tedy dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalovaného splácet předmětné úvěry. Vzhledem k výše uvedenému proto soud shora citované smlouvy o úvěru posoudil jako absolutně neplatné. Žalovaný v případě úvěrové smlouvy ze dne [datum] čerpal úvěr ve výši 9 789 Kč, dle tvrzení žalobkyně uhradil 1 024 Kč, ke dni podání žaloby tudíž žalovaný žalobkyni dlužil na jistině částku 8 765 Kč, která byla žalobkyni přiznána. Z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. V případě úvěrové smlouvy ze dne [datum] žalovaný čerpal úvěr ve výši 6 690 Kč, dle tvrzení žalobkyně neuhradil žádnou částku, ke dni podání žaloby tudíž žalovaný žalobkyni dlužil na jistině částku 6 690 Kč, která byla žalobkyni přiznána. Z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. V případě úvěrové smlouvy ze dne [datum] žalovaný čerpal úvěr ve výši 5 370 Kč, dle tvrzení žalobkyně uhradil částku 579 Kč, ke dni podání žaloby tudíž žalovaný žalobkyni dlužil na jistině částku 4 791 Kč, která byla žalobkyni přiznána. Z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 390,50 Kč, přičemž tato částka představuje 50 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 25 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 081 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 014,80 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2 220 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální ná