207 C 152/2022-29 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení uvedené částky s tím, že je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 2. 2022 a že žalovaný dne 19. 8. 2021 cestoval vlakem bez jízdenky. Je tak povinen zaplatit dlužné jízdné 162 Kč a přirážku k jízdnému 1 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil, požaduje žalobkyně i zákonné úroky z prodlení. 2. Účastníci byli vyzváni podle § 115a) o.s.ř. ke sdělení, zda mají námitky proti rozhodnutí bez jednání – s fikcí souhlasu při nezodpovězení dotazu. K fikci souhlasu došlo a z listin je zřejmé, že žalobním tvrzením odpovídá hlášenka o zjištění cestujícího bez jízdenky, odpovídají tomu i smluvní přepravní podmínky Českých drah a sazebník jízdného a přirážek. Aktivní legitimace žalobkyně je prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 2. 2022 a oznámením o postoupení ze strany postupitele i postupníka, současně jde o předžalobní výzvu. 3. Soud postupoval podle obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. a vl. nař. č. 351/2013 Sb., (§3028 odst. 1 platného obč. zákoníku č.89/2012 Sb.) 4. Soud vyšel z ustanovení občanského zákoníku – ustanovení o smlouvách o přepravě osob ve smyslu § 2550 a následujících občanského zákoníku včetně ustanovení § 2578 občanského zákoníku, který odkazuje na podrobnější úpravu osobní přepravy ve zvláštních předpisech, zejména přepravních řádech a tarifech. Již zmíněné smluvní přepravní podmínky Českých drah pro veřejnou osobní dopravu odkazují na § 36 písm. a) zákona č. 266/1994 Sb. o drahách a vyhlášku Ministerstva dopravy a spojů ČR č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční osobní dopravu. Ve smyslu zmíněných právních předpisů a smluvních podmínek ČD je především povinností přepravce přepravit cestujícího řádně a včas ze stanice nástupní do stanice cílové a povinností cestujícího je především zaplatit cenu za přepravu podle příslušných tarifů. 5. V daném případě bylo prokázáno, že cestující byl přistižen bez platné jízdenky, nesplnil tedy svou povinnost vyplývající z citovaných předpisů, nárok žalobce je tedy uplatněn důvodně. Ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku má žalobce též právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané vládním nařízením 351/2013 Sb. v aktuálním znění, kdy se úrok z prodlení odvíjí od aktuální výše repo sazby. I v tomto bodě je žaloba v souladu se zákonem, a proto jí bylo zcela vyhověno, jak je uvedeno ve výroku I. 6. Ve výroku II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, náleží jí náhrada 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a za právní zastoupení podle § 14b vyhl. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby ve výši 3x 200 Kč na odměně advokáta, 3x 100 Kč za 3 režijní paušály za převzetí věci, předžalobní výzvu a podání žaloby a 21% DPH v částce 189 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. Náhrada nákladů řízení je podle § 149 odst. 1 o.s.ř. splatná do rukou právního zástupce. Proto bylo o nákladech řízení rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku II.