207 C 207/2021-60 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že podle uzavřené smlouvy ze dne 10. 6. 2019 odebíral žalovaný elektřinu v odběrném místě [obec a číslo], za realizovanou spotřebu elektřiny za období 9. 7. 2019 – 6. 7. 2020 nezaplatil, následně nezaplatil za realizovanou spotřebu elektřiny za období 7. 7. 2020 – 20. 12. 2020, nezaplatil ani smluvní pokutu za prodlení ve výši 100 Kč a nezaplatil ani sjednanou smluvní pokutu za předčasné ukončení ve výši 5 600 Kč. Elektronický platební rozkaz ve věci nebyl vydán pro pochybnosti o oprávněnosti celkové žalované částky, soud nařídil jednání. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný se k jednání nedostavil, doručení měl vykázané, soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) jednal v jeho nepřítomnosti. 3. Žalobkyni bylo při jednání poskytnuto poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. v tom směru, aby doplnila tvrzení a důkazy stran rozhodných skutečností o věci samé. Žalobkyně uvedla, že řada soudních rozhodnutí přiznává smluvní pokutu za nedodržení celé doby smlouvy, tvrdila také, že smlouva na dobu určitou představuje pro zákazníka jistotu dodávky energií, pro dodavatele pak možnost nasmlouvat si předem dostatečnou kapacitu média, aby mohl své dodávky splnit. Dále je zákazník údajně cenově zvýhodněn oproti smlouvám jiných dodavatelů. 4. Soud ve věci provedl dokazování smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny, obchodními podmínkami, informacemi pro zákazníka – spotřebitele, vyúčtováním, opravným vyúčtováním, oznámením o přerušení dodávky, odstoupením od smlouvy, oznámením, plánem záloh a plateb, předžalobní upomínkou spolu s podacím archem, ceníkem elektřiny a služeb a informacemi pro zákazníka. 5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 10. 6. 2019 s účinností od 4. 7. 2019 smlouvu o sdružených službách dodávku elektřiny, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky, do odběrného místa na adrese [obec a číslo] Smlouva byla uzavřena na dobu 30 měsíců od data účinnosti smlouvy s možností automatické prolongace smlouvy, a to v kategorii [anonymizováno], distribuční sazba [anonymizováno]. Žalobkyně se zavázala poskytovat žalovanému sdružené služby dodávky elektřiny a žalovaný se zavázal za toto plnění uhradit cenu dle cenových předpisů a platného ceníku žalobkyně na základě vystavených faktur, dále se zavázal hradit měsíční zálohy ve výši 1500 Kč. V rámci smlouvy strany sjednaly pro případ porušení každé jednotlivé platební povinnosti žalovaného smluvní pokutu představující případnou náhradu škody vzniklé neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného množství elektřiny ve výši 400 Kč pro kategorii [anonymizováno] za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky do konce trvání smlouvy, a to včetně případné prolongace. Dále si strany sjednaly smluvní pokutu za prodlení s úhradou ve výši 100 Kč. Žalovaný opakovaně neplnil své platební povinnosti, když neuhradil dvě faktury za spotřebu elektřiny, v prvém případě se splatností 30. 7. 2020 a v druhém případě se splatností 25. 1. 2021. Vzhledem k tomu, že žalovaný ukončil smluvní vztah se žalobkyní přechodem k jinému dodavateli, musela to žalobkyně respektovat, ale uložila žalovanému sankci za nedodržení celkové doby trvání smlouvy. 6. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by smluvní vztah ukončil jinak či později, než tvrdila žalobkyně, nebo že by na svůj dluh žalobkyni cokoli zaplatil (kromě plateb, které zmiňovala žalobkyně), ani že by jeho závazek zanikl z jiného důvodu. Soud nemohl vyjít ani z údajů o insolvenčním řízení, kterým žalovaný prošel v roce 2019 – 2020, neboť řízení skončilo neschválením oddlužení a zastavením, na trvání dluhů tudíž vliv nemělo. 7. Soud na věc aplikoval zejm. ust. § 2079 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) o kupní smlouvě s modifikací pro koupi energií podle zákona č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen„ energetický zákon“) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. 8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením ([číslo] Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 10. Ze shora uvedených skutkových zjištění tak soud učinil následující závěr: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smíšenou smlouvu na dodávku elektřiny, podle které žalovaný ve shora uvedeném období odebral od žalobkyně elektřinu ve shora uvedené hodnotě, spotřeba mu byla vyúčtována, žalovaný však nic nezaplatil. Současně nezaplatil ani sjednanou smluvní pokutu za předčasně ukončení ve výši 14 x 400 Kč, tj. ve výši 5 600 Kč. 11. Ve vztahu k nárokované částce za spotřebu elektřiny (47 202,08 Kč a 8 281,92 Kč) i k přiměřené a jasně definované smluvní pokutě za prodlení (100 Kč) soud uzavřel, že nárok je po právu, a v tomto rozsahu žalobě vyhověl výrokem I., a to včetně důvodně požadovaného zákonného úroku z prodlení, vždy ode dne následujícího po splatnosti faktur. 12. Ve vztahu ke smluvní pokutě ve výši 400 Kč za každý měsíc nerealizované spotřeby v důsledku předčasného ukončení smlouvy, celkem požadované ve výši 5 600 Kč, dospěl soud k závěru, že tato pokuta byla sjednána v rozporu se zákonem a tento nárok není důvodný. Takto sjednaná smluvní pokuta ve smyslu § 1813 o. z. představuje v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch žalovaného coby spotřebitele, neboť toto ujednání není vyváženo ve prospěch žalovaného obdobnou povinností, přitom žalovaný jen realizoval své právo zvolit si nového dodavatele a ukončit dosavadní smlouvu. Ve své podstatě jde ze strany žalobkyně o sjednání jakéhosi nerovnovážného„ odstupného“ za předčasné ukončení smluvního vztahu (srovnej rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 103 Co 16/2018, ze dne 12. 3. 2020 sp. zn. 27 Co 16/2020, sp. zn. 22 Co 174/2021 a další). V tomto směru je na žalovaného jakožto spotřebitele vyvíjen nepřiměřený tlak na dodržení sjednávané (a automaticky prolongované) doby trvání smluvního vztahu, přičemž v oblasti energetiky je takové ujednání v rozporu se zásadou ochrany slabší strany v právu (např. § 433 o.z.). V procesu kontraktace totiž spotřebitel zajišťuje pro sebe zásadní službu potřebnou pro život a obchodník v tomto nesmí svého postavení zneužívat k nepřiměřeným podmínkám, které mají jednostranně zajišťovat jeho zisk. K tomuto ujednání tak nelze přihlížet. 13. Krajský soud v Praze se již aktuálně vyslovil k dříve sporné otázce ohledně smluvní pokuty za předčasné ukončení smlouvy. Zdejší soud se s argumentací uvedenou v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. ledna 2021, č.j. 21 Co 222/2020 - 58 zcela ztotožňuje, a proto na uvedenou argumentaci odkazuje a z tohoto důvodu žalobkyni nárok na přiznání požadované smluvní pokuty za předčasné ukončení v tomto případě musel jako nedůvodný zamítnout. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř.. Soud tak přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení pouze v poměrné části, ve výši rozdílu úspěchu účastníků (žalobkyně měla úspěch v 90,84 % předmětu řízení, tj. neúspěch 9,16%), tj. co do 81,68 % pak má žalobkyně právo, aby jí žalovaný nahradil poměrnou část nákladů vynaložených při účelném uplatňování jejího práva u soudu. Tato částka nákladů řízení pak činí 14 497 Kč (tzn. poměrná část nákladů řízení v celkové výši 17 748,56 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 3 057 Kč a nákladů právního zastoupení, tj. z odměny za zastupování advokátem ve výši 3x 3 580 Kč § 11 vyhl.č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 900 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 300 Kč, vše zvýšené o náhradu za 21% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představovanou částkou 2 549,77 Kč, neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty). Ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.