207 C 91/2022-79 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 20 833,08 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z částky 12 982 Kč od 21. 10. 2021 do zaplacení a z částky 4 217 Kč jdoucím od 17. 11. 2021 do zaplacení i sankčních plateb s poukazem na to, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 13. 10. 2019 smlouvu č. SU4002557128 o spotřebitelském úvěru, dle níž byla žalované 15. 10. 2019 poskytnuta částka 13 838 Kč na nákup vybraného zboží u prodejce [právnická osoba], kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s poplatkem a pojištěním, tj. celkem 31 776 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 662 Kč, uhradila však jen část. Protože žalovaná dlužnou částku do sjednané doby splatnosti v plné výši neuhradila, je povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% dlužné částky denně. Od svých tvrzených celkových nároků odečetla žalobkyně plnění žalované, které podle ní bylo řádně započteno na vedlejší platby, tudíž má za dlužnou jistinu částku 13 835 Kč. Jen o týden dříve žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 6. 10. 2019 smlouvu č. [anonymizováno] o spotřebitelském úvěru, dle níž byla žalované 18. 10. 2019 poskytnuta částka 9 270 Kč na nákup vybraného zboží u prodejce, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s poplatkem a pojištěním, tj. celkem 14 856 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 619 Kč, uhradila však jen část. Protože žalovaná dlužnou částku do sjednané doby splatnosti v plné výši neuhradila, je povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% dlužné částky denně. Od svých tvrzených celkových nároků odečetla žalobkyně plnění žalované, které podle ní bylo řádně započteno na vedlejší platby, tudíž pokládá za dlužnou jistinu částku 4 217 Kč, vedle toho smluvní sankce a úroky z prodlení. 2. Platební rozkaz ve věci nebyl vydán pro pochybnosti o oprávněnosti celkové žalované částky. K prvnímu jednání se dostavila právní zástupkyně žalobkyně, kterou soud poučil ve smyslu ustanovení § 118a o.s.ř. o povinnosti tvrdit a prokazovat, jak úvěrující splnil svou povinnost řádně prověřit úvěruschopnost žalované, když obě smlouvy, z nichž je žalováno, byly v roce 2019 uzavřeny s odstupem pěti dnů a současně již od roku 2015 je vůči žalované zdejším soudem vedena řada exekucí, z nichž nejvýznamnější jsou dvě, zahájené v roce 2015, prvá na necelých 25 000 Kč, druhá přesahující částku 257 000 Kč, jak je uvedeno v přehledu vedených věcí v soudním spise. Ve smyslu tohoto poučení soud vyzval (substituční) právní zástupkyni k doplnění. 3. Na výzvu soudu právní zástupkyně žalobkyně požádala o poskytnutí lhůty k doplnění požadovaných tvrzení a důkazů, když aktuálně neměla podklady k tomu, jak konkrétně byla prověřována úvěruschopnost žalované, mohla jen sdělit, jak postupuje žalobkyně v takových případech obvykle. Soud k tomu připomenul, že je povinností žalobce uvádět takové rozhodné skutečnosti již v žalobě a spolu se žalobou je také dokládat, ale vzhledem k substitučním právnímu zastoupení byla poskytnuta lhůtu k doplnění v rozsahu dvou týdnů. V doplňujícím podání však žalobkyně víceméně zopakovala původní tvrzení o pátrání v registrech a databázích, ale nevysvětlila nijak uzavření dvou smluv pět dnů po sobě, když už první smlouva žalovanou zatěžuje splátkami, zcela pak opomenula údaj o vedených exekucích, proto rozhodl soud převážně na základě listinných důkazů, doplněných vyjádřením žalované, která se ke druhému jednání dostavila. 4. Žalobkyně k prokázání svých žalobních tvrzení do spisu založila listiny, které soud provedl k důkazu, a to přehled plateb pro smlouvu [anonymizováno], úvěrovou smlouvu [anonymizováno], tabulku umoření, k tomu vývoj úroků z prodlení, úvěrové podmínky ze dne 1. 5. 2018 včetně sazebníku k úvěrovým podmínkám a přehledu o vývoji úroků z prodlení. K výzvě soudu při prvním jednání právní zástupkyně žalobkyně poukázala na závěrečná ujednání ve smlouvě z 6. 10. 2019, kde stvrzuje zájemce o úvěr svým podpisem, že v dostatečném předstihu před podpisem smlouvy byla poskytnuta předsmluvní informace ke smlouvě a byly předány všeobecné podmínky a sazebník. Dále byly provedeny: smlouva o obchodním zastoupení [číslo] kopie dodejky s datem uložení zásilky 5. 10. 2021 k zesplatnění pohledávky, výpis z účtu žalobkyně svědčící o zaplacení 9 270 Kč dne 18. 10. 2019 na účet č. [bankovní účet] ve prospěch prodejce [právnická osoba], formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], smlouva o obchodním zastoupení, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], přehled plateb pro smlouvu č. [anonymizováno], úvěrová smlouva č. [anonymizováno] s tabulkou umoření a k tomu zesplatnění pohledávky s kopií dodejky a potvrzení o proplacení úvěru, provedeny byly i dvě předžalobní upomínky. 5. Po zhodnocení shora uvedených zjištění soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla a vyplatila úvěr ve výši 13 838 Kč, a to za sjednaný úrok formálně ve výši 37,85% ročně z této částky, navýšeným o další poplatky, když ekonomickým účelem různých druhů poplatků je navýšení ceny půjčených peněz, tedy zisk z úvěru, což je funkcí úroků. Žalovaná se zavázala úvěr uhradit, což v souhrnu splnila, neboť uhradila částku 14 966 Kč, jak doložila sama žalobkyně přehledem plateb pro smlouvu č. [anonymizováno]. Obdobně byla uzavřena a plněna úvěrová smlouva [anonymizováno], na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla a vyplatila úvěr ve výši 9 270 Kč, a jak dokládá přehled plateb pro smlouvu [anonymizováno], na tu uhradila žalovaná 12 815 Kč. 6. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Krajský soud v Praze se již aktuálně vyslovil k dříve sporné otázce, zda aktuální právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru má v případě nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele za následek absolutní či relativní neplatnost příslušné úvěrové smlouvy a dospěl ke zcela logickému závěru, že i podle aktuálně platné právní úpravy je následkem porušení této povinnosti neplatnost smlouvy absolutní. Zdejší soud se s argumentací uvedenou např. v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 č.j. 27Co 143/2019-113 zcela ztotožňuje, považuje ji za správnou, a proto na tam uvedenou argumentaci odkazuje. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Ze smlouvy bylo prokázáno, že žalovaná se vedle jistiny zavázala hradit různě nazvané administrativní poplatky a úroky, přičemž částka k vrácení je v prvém případě 27 120 Kč, ve druhém 13 296 Kč. Navýšení o úroky včetně neoprávněně požadovaných poplatků soud pokládá za zjevně rozporné s dobrými mravy, a to tím spíše v situaci, kdy k povinnosti posouzení úvěruschopnosti, kterou úvěrujícímu ukládalo dříve ust. § 9 zákona č. 145/2010 Sb. a nyní s účinností od 1. 12. 2016 ust. § 86 zák. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v zájmu odpovědného úvěrování, přistoupila žalobkyně naprosto formálním až formalistickým způsobem. Tvrzení o zodpovědném prověření údajů žadatelky o úvěr v dostupných registrech je v přímém rozporu se zjištěním soudu o vysokých částkách vymáhaných proti žalované exekučně již od r. 2015. 10. Ujednání stran o povinnosti žalované zaplatit úvěrujícímu jakoukoli úplatu tak soud posoudil jako neplatné dle ust. § 588 o. z.