208 C 194/2021-45 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že podle uzavřené smlouvy odebírala žalovaná elektrickou energii, za realizovanou spotřebu elektřiny nezaplatila a nezaplatila ani sjednanou smluvní pokutu. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Podle předložené smlouvy o dodávce elektřiny ze dne [datum] uzavřeli žalobkyně a žalovaná s účinností od [datum] smlouvu o dodávkách elektrické energie do odběrného místa [ulice a číslo], [obec] na dobu určitou v délce 30 měsíců. Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky dodávky elektřiny, podle kterých byla žalovaná povinna platit zálohy na odběr elektrické energie, ale i fakturu obsahující vyúčtování ceny za dodávku elektřiny. V rámci obchodních podmínek strany sjednaly pro případ porušení povinností žalované právo žalobkyně na odstoupení od smlouvy za sjednaných podmínek. Ve smlouvě bylo ujednáno, že pokud zákazník opakovaně poruší kteroukoli platební povinnost podle smlouvy, je povinen platit pokutu, zahrnující též případnou náhradu škody, ve výši [částka] pro domácnost a [částka] pro podnikatele, za každý měsíci jeho část po ukončení smlouvy. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši [částka] za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoli platbou. 4. Jak dále vyplývá z předložené faktury, vyúčtovala žalobkyně žalované spotřebu za období od [datum] do [číslo] v celkové hodnotě [částka], splatnost faktury nastala [datum]. Jak dále vyplývá z předložené faktury, vyúčtovala žalobkyně žalované spotřebu za období od [datum] do [datum] v celkové hodnotě [částka], splatnost faktury nastala [datum]. Následně byla žalovaná upomínána o zaplacení uvedených faktur a byla jí vyúčtována i smluvní pokuta ve výši [částka] za 8 měsíců za předčasné ukončení smlouvy. 5. Žalovaná netvrdila, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by smluvní vztah ukončila dříve, než tvrdila žalobkyně, nebo že by na svůj dluh žalobkyni cokoliv zaplatila, ani že by její závazek zanikl z jiného důvodu. 6. Ze shora uvedených skutkových zjištění tak soud učinil následující závěr. Žalobkyně a žalovaná uzavřeli kupní smlouvu na dodávku elektrické energie, podle které žalovaná ve shora uvedeném období odebrala elektrickou energii ve shora uvedené hodnotě, spotřeba jí byla vyúčtována fakturami splatnými dne [datum] a dne [datum], byly od celkové ceny elktřiny odečteny žalovanou uhrazené zálohy, zbytek žalovaná nezaplatila. Současně nezaplatila ani sjednanou smluvní pokutu. 7. Mezi žalobkyní a žalovanou vznikl právní vztah z kupní smlouvy uzavřené podle § 2079 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“) s přihlédnutím ke speciálním ustanovením energetického zákona. Žalovaná nesplnila svou základní povinnost kupujícího zaplatit za poskytnuté zboží (služby) kupní cenu podle § 2118 o. z. Proto soud nároku žalobkyně na vyfakturovanou a dodanou cenu energie vyhověl. Vedle nároku na zaplacení jistiny vznikl prodávajícímu též nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., rovněž v této části byly úroky přiznány z jednotlivých dlužných částek ode dne prodlení do částečného zaplacení pohledávky, ve zbytku částky, která uhrazena nebyly, do zaplacení. 1. Pokud jde o uplatněný nárok na smluvní pokutu ve výši [částka], soud žalobu zamítl, neboť ujednání, o která se tento nárok opírá, shledal nepřiměřenými podle § 1813 občanského zákoníku a v souladu s § 1815 občanského zákoníku k nim nepřihlédl z následujících důvodů. 2. Předmětné ujednání – přestože je formálně označeno jako„ pokuta“ – nelze po právní stránce považovat za smluvní pokutu ve smyslu § 2048 občanského zákoníku. Z tohoto ustanovení plyne, že smluvní pokutu lze ujednat toliko pro případ porušení smluvené povinnosti. I konstantní judikatura dovozuje, že smluvní pokutu lze sjednat pouze pro případ porušení smluvní povinnosti, a nikoliv jiné právní skutečnosti, zejména výkonu práva (mezi které řadí mj. odstoupení či výpověď smlouvy druhou stranou, viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4469/2010). V daném případě je„ smluvní pokuta“ konstruována tak, že žalobkyně je oprávněna ji žádat, jestliže zákazník opakovaně poruší platební povinnost ze smlouvy. Potud je vše v pořádku. Výše pokuty se však odvíjí od doby ukončení nebo přerušení dodávky ze strany žalobkyně do konce sjednané doby trvání smlouvy. Přerušení (ukončení) dodávky elektřiny přitom právem žalobkyně plynoucím z § 30 odst. 1 písm. d) energetického zákona, resp. § 61 odst. 1 písm. d) energetického zákona, které nemusí nikdy využít. Jinak řečeno, dokud žalobkyně nevyužije svého práva přerušit (ukončit) dodávku zákazníkovi (což je co do důsledků srovnatelné s odstoupením od smlouvy), právo na„ pokutu“ jí nevznikne, neboť ani nelze určit její výši. Právní skutečností, která zakládá nárok žalobkyně, proto není pouze porušení smlouvy zákazníkem, ale vedle toho i výkon práva žalobkyně na přerušení (ukončení) dodávky. Nemůže se tedy jednat o smluvní pokutu. 3. Účastníkům samozřejmě nic nebrání v tom, aby do smlouvy zakotvili i takovéto nepojmenované ujednání. Jelikož však nejde o smluvní pokutu, jsou bezpředmětné veškeré úvahy žalobkyně o tom, že dané ujednání má paušálně kompenzovat údajnou škodu na její straně. Ustanovení § 2050 občanského zákoníku, které vylučuje právo věřitele na náhradu škody vzniklé z porušení utvrzené povinnosti, se totiž vůbec nepoužije, a stejně tak se neuplatní ani závěry judikatury o uhrazovací funkci smluvní pokuty. 4. Absurdnost úvah žalobkyně o funkci tohoto ustanovení jako určité paušální náhrady škody lze snadno demonstrovat. Základní podmínkou práva na náhradu škody je její vznik v příčinné souvislosti toliko s porušením (smluvní či zákonné) povinnosti (§ [číslo] či § 2913 občanského zákoníku), a nikoliv výkonem práva. Povinností, kterou dané ujednání zajišťuje (odhlédne-li soud, že je navázáno i na výkon práva žalobkyní), je navíc toliko platební povinnost zákazníka. V důsledku jejího porušení může žalobkyni maximálně vzniknout škoda způsobená tím, že nebude mít k dispozici peníze, které měl zákazník zaplatit. Žalovaná nebyla dle trvající smlouvy povinna odebrat jakékoli určité množství energie a žalobkyni tak ani nemohla vzniknout žádná škoda v případě neodběru energie v době bez platné smlouvy. Soud zároveň žádným způsobem nepochybuje o tom, že se v této části jedná o obdobu smluvní pokuty a nikoli o jakousi vzniklou škodu. Posuzované ujednání tak má ve skutečnosti úplně jinou funkci, než žalobkyně prezentuje. To shrnul Krajský soud v Praze v rozsudku ve věci sp. zn. 27 Co 30/2021:„ Jinými slovy představuje uvedená smluvní pokuta ve spojení s uzavřením smlouvy na dobu určitou 30 měsíců (bez sjednané možnosti výpovědi) a nikoli na dobu neurčitou, kde je výpovědní doba explicitně regulovaná (na maximálně tři měsíce), obyčejný„ spotřebitelský zámek,“ tedy snahu žalobkyně nepřiměřeně omezovat po určitou dobu spotřebiteli právo bezplatné volby dodavatele elektřiny, aniž by za to spotřebitel obdržel adekvátní protiplnění. Nejde o smluvní pokutu vázanou na prodlení. Není také pravdou, jak žalobkyně uvedla, že by bylo neplatné„ veškeré ujednání“ smluv na dobu určitou, neboť brání v možnosti zvolit si dodavatele elektřiny kdykoliv. Problém spočívá v zákazu výpovědi smlouvy (v obcházení zákona), ve spojení s dobou trvání smlouvy a konstrukcí smluvní pokuty. Prostřednictvím předpřipraveného ujednání o době určité (s automatickou prolongací) a o smluvní pokutě, která ekonomicky představuje„ odstupné“ za předčasné ukončení smlouvy (iniciované druhou stranou), je na spotřebitele (žalovaného) vyvíjen nepřiměřený tlak směřující k vynucení sjednané doby smlouvy delší než tři měsíce (zde jen po dobu 30 měsíců, potenciálně však i na jakoukoli delší dobu). Takové ujednání je zjevně nevyvážené v neprospěch spotřebitele a nelze k němu přihlížet, jak shora uvedeno.“ 5. „ Smluvní pokuta“ je tedy vlastně nepřiměřeným prostředkem k omezení smluvní volnosti spotřebitele. Na žalovanou jakožto spotřebitele je vyvíjen nepřiměřený tlak na dodržení sjednávané (a automaticky prolongované) doby trvání smluvního vztahu, přičemž v oblasti energetiky je takové ujednání v rozporu se zásadou ochrany slabší strany v právu (např. § 433 občanského zákoníku) a v rozporu s právem zákazníka na bezplatnou volbu a změnu dodavatele elektřiny (§ 28 odst. 1 písm. e) energetického zákona). V procesu kontraktace totiž spotřebitel zajišťuje pro sebe zásadní službu potřebnou pro život a obchodník v tomto nesmí svého postavení zneužívat k nepřiměřeným podmínkám, které mají jednostranně zajišťovat jeho zisk. K tomuto ujednání tak nelze přihlížet (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne