209 C 64/2022-39 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. V žalobě žalobkyně uvedla, že žalovaný jakožto provozovatel vozidla neměl v době od 12. 2. 2019 do 31. 7. 2019 sjednáno k vozidlu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka] sjednáno povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně tak požaduje zaplacení příspěvku ve výši 7 990 Kč, když vozidlo bylo nepojištěno 170 dní a příspěvek se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Žalobkyně žalovaného o zaplacení vyzvala, protože na výzvu nereagoval, zaslala mu předžalobní upomínku, kdy kromě příspěvku ve výši 7 990 Kč po žalovaném požaduje též poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300Kč Celkem tak žalobkyně uplatňuje žalobou nárok ve výši 8 290 Kč plus zákonné úroky z prodlení. 2. Na podporu svých tvrzení žalobkyně do spisu založila výzvu k úhradě příspěvku nepojištěných, I. a II. upomínku k úhradě, předžalobní výzvu včetně podacího archu. 3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému žalobkyni i žalovaného předvolal. Žalobkyně se prostřednictvím své právní zástupkyně z účasti na jednání omluvila s tím, že ani po podání žaloby žalovaný dluh neuhradil. Žalovaný se k jednání také nedostavil, neomluvil se, nepožádal o odročení, k žalobě se nevyjádřil ani písemně, do spisu nezaložil ani nenavrhl žádné důkazy. Soud za této procesní situace jednal v nepřítomnosti účastníků, dokazování provedl listinami, které do spisu založila žalobkyně a dále zprávou Statutárního města Kladno, správního odboru, oddělení dopravně správních agend ze dne 3. 5. 2022. 4. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že v období od 12. 2. 2019 do 31. 7. 2019 žalovaný, coby provozovatel vozidla [registrační značka] s objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, neuzavřel povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Vozidlo tak bylo nepojištěno 170 dní. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by provoz vozidla byl v předmětném období pojištěn, ani že by žalovaný příspěvek žalobkyni zaplatil. Podle uvedené výzvy byl žalovaný vyzván k zaplacení příspěvku ve výši 7 990 Kč (170 dnů x 47 Kč) a dále nákladů na uplatnění ve výši 300 Kč ve lhůtě do třiceti dnů od doručení výzvy. Žalovaný byl o zaplacení upomínán, avšak na dlužnou částku ničeho neuhradil. 5. Podle ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“) ve znění účinném od 1. 1. 2018, nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná, provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. 6. Podle ustanovení § 4 odst. 1 citovaného zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 cit zákona. To neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 7. Podle ustanovení § 4 odst. 2 citovaného zákona se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. 8. Podle ustanovení § 4 odst. 3 citovaného zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 cit. zákona a výše denní sazby podle druhu vozidla. 9. Podle ustanovení § 4 odst. 4 citovaného zákona je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit České kanceláři pojistitelů (dále jen„ Kanceláři“) náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 10. Podle ustanovení § 4 odst. 5 citovaného zákona výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. 11. Vyhláška Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve znění účinném od 1. 1. 2018, v ustanovení § 2 odst. 1 písm. g) stanoví výši denní sazby příspěvku pro shora uvedené vozidlo na částku 47 Kč. Dle ustanovení § 2a citované vyhlášky činí výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla 300 Kč. 12. Podle § 1968 věta první o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení 13. Podle § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (v daném případě nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovena 14. V daném případě po zhodnocení všech zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že žaloba je podána po právu, když žalovaný, coby provozovatel vozidla, neuzavřel povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek. Dluh na pojistném žalobkyně řádně specifikovala a listinami doložila, ostatně dluh co do důvodu ani výše žalovaný v průběhu řízení nijak nesporoval. Proto soud žalobě vyhověl s tím, že vedle jistiny přiznal žalobkyni i úroky z prodlení, neboť žalovaný se s placením peněžitého plnění do prodlení beze sporu dostal a úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonem stanovené výši (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) 15. O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., § 151 odst. 2 o.s.ř. a § 142a o.s.ř., kdy žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a na nákladech řízení požadovala soudní poplatek a dále náklady za právní zastoupení. Náklady na právní zastoupení byly žalobkyni přiznány podle vyhlášky č. 177/1966 Sb. advokátního tarifu ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb. za tři úkony právní služby po 200 Kč a třikrát paušál po 100 Kč plus 21% DPH. Soudní poplatek činí 1 000 Kč. Celkové náklady tak byly žalobkyni přiznány ve výši 2 089 Kč, o jejich splatnosti k rukám právní zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř. 16. Protože žalobkyně spolu s podáním žaloby neuhradila soudní poplatek v plné výši, uložil soud žalobkyni povinnost doplatit na soudní poplatek částku 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.