210 C 163/2022-32 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 21 333 Kč s příslušenstvím, částky 2 500 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky a částky 8 050 Kč, s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 2. 2. 2021 s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka 16 100 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 233 Kč, tedy celkem 21 333 Kč, splatných dne 4. 3. 2021, žalovaný však neuhradil ničeho. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 500 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky v souvislosti s upomínkami zasílanými žalovanému a částky 8 050 Kč na smluvní pokutě jako 0,1% denně z dlužné částky 16 100 Kč od 5. 3. 2021 (den po splatnosti zápůjčky) do 20. 7. 2022 (ke dni podání návrhu). 2. Elektronický platební rozkaz ve věci nebyl vydán pro pochybnosti o oprávněnosti celkové žalované částky. 3. Soud ve věci nařídil jednání, žalobkyně se prostřednictvím zástupkyně omluvila z účasti na jednání. Žalovaný se k jednání rovněž nedostavil, bez předchozí omluvy. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků. 4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 2. 2. 2021 vzal soud za prokázané, že na jejím základě poskytla žalobkyně žalovanému částku 16 100 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem z prodlení 5 233 Kč, RPSN se uvádí 1 340 % (!). Z upomínek a opakovaných výzev k úhradě, jakož i z předžalobní upomínky bylo prokázáno, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni splatit, ale marně. Žádné další listinné důkazy žalobkyně nepředložila. 5. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na splacení zápůjčky cokoliv uhradil. Soud tedy vycházel z toho, že žalovaný neuhradil ničeho. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze 5. 3. 2020 ve věci C 679/18). 9. Z hlediska právního zhodnocení věci soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dále bylo na věc třeba nahlížet z hlediska zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, a to s ohledem na postavení žalovaného v předmětné smlouvě. 10. V posuzovaném případě soud postupoval podle zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož je věřitel povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr /zápůjčku jen tehdy, pokud je posouzení úvěru schopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala svou povinnost náležitě prověřit žalovaného jako potencionálního dlužníka v postavení spotřebitele, konkrétně neprokázala, že nepochybila ve své povinnosti posoudit jeho objektivní schopnost splácet úvěr. Žalobkyně, která v předmětném smluvním vztahu vystupovala v postavení poskytovatele zápůjčky, mohla žalovanému jako spotřebiteli poskytnout zápůjčku pouze, pokud by s odbornou péčí prověřila a posoudila schopnost žalovaného jako dlužníka splácet úvěr. Z jejího zjištění by muselo být zřejmé, že je v jeho objektivních možnostech dluh splácet. Neučiní -li konkrétní kroky, které vedou k tomuto závěru, je případně uzavřená úvěrová smlouva neplatná, a to absolutně. Odbornou péčí se rozumí úroveň péče, kterou lze od poskytovatele finančních prostředků, vlastního licenci k této podnikatelské činnosti, ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám v oblasti jeho činnosti. Lze očekávat, že poskytovatel finančních prostředků (investičních služeb) bude jednat kvalifikovaně a čestně ve vztahu k zákazníkům. Znamená to, že žalobkyně měla úvěryschopnost žalovaného aktivně zjišťovat a prověřovat, což prokázáno nebylo. Z obsahu spisu není totiž tato činnost žalobkyně zřejmá. 12. Protože absence povinnosti řádně a pečlivě posoudit úvěry schopnost dlužníka způsobuje absolutní neplatnost smlouvy, znamená to, že na právní jednání mezi účastníky se hledí, jako by nikdy nevznikla. Ke smlouvě a smluvním ujednáním soud proto nepřihlédl. 13. Pokud žalovaný, jak v řízení prokázáno, přijal od žalobkyně částku 16 100 Kč, kterou žalobkyni dosud nevrátil, došlo u něj v tomto rozsahu k bezdůvodnému obohacení, ve smyslu § 2991 o. z, podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 16 100 Kč. 14. Vedle nároku na vrácení dlužné jistiny žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Zákonný úrok z prodlení je počítán ode dne následujícího po stanovení lhůty k zaplacení ve výzvě ze dne 2. 6. 2022, tedy od 7. 6. 2022. 15. Ve zbývajícím nároku žalobkyně soud žalobu ve výroku II. jako nedůvodnou zamítl. 16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla ve sporu úspěšná cca ze 9,59 %. V případě 100% úspěchu by žalobkyni příslušely náklady řízení ve výši 2 922 Kč (soudní poplatek 1 470 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč, 3 úkony po 300 Kč, vše podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění., k tomu 21% DPH z nákladů řízení vyjma soudního poplatku. Vzhledem k míře úspěšnosti žalobkyně soud rozhodl po povinnosti žalovaného nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 280 Kč.