212 C 138/2019-45 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 618 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, který žalovaný dosud nevrátil a nezaplatil ani poplatek za poskytnutí úvěru 706 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 912 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevyjádřil se ani k výzvě, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud tedy předpokládal, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud rozhodoval na základě listinných důkazů. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, výpisu z účtu, potvrzení o platbě a záznamu žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 19. 6. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě téhož dne žalobkyně vyplatila žalovanému na jeho bankovní účet částku ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 706 Kč. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Z výzvy k úhradě bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení. Ze žalobkyní předložených důkazů nevyplynulo, že by žalobkyně u žalovaného ověřovala s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr splácet. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). 7. Dle ustanovení § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Žalobkyně neprokázala, že skutečně a případně jak konkrétně ověřovala např. to, zda má žalovaný dluhy, exekuci či případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení, jaké má příjmy a výdaje apod. (srov. shodně rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2018 č.j. 27 Co 377/2017-101). Vzhledem k uvedenému tak soud smlouvu o úvěru posoudil jako celek absolutně neplatnou. Žalovaný však od právní předchůdkyně žalobkyně převzal částku 8 000 Kč, přičemž jí dosud nevrátil ničeho. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do částky 8 000 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. 9. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ustanovení § 1958 o.z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ustanovení § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 30. 7. 2019. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). 10. O povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek bylo rozhodnuto dle ustanovení § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve spojení s Položkou 2 bod 2 a položkou 1 bod. 1 písm. a) Sazebníku poplatků. Žalobkyně dosud na soudním poplatku zaplatila 800 Kč, soud však elektronický platební rozkaz nevydával, proto je žalobkyně povinna doplatit 200 Kč (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla ve věci převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 769,60 Kč (za zaplacený soudní poplatek 800 Kč, za 3 úkony právní služby 3x 1 620 Kč, 3x paušální odměny, 3x 300 Kč, tj. 900 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21%).