215 C 12/2022-24 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně Česká televize se, prostřednictvím návrhu na vydání platebního rozkazu podaného u Okresního soudu v Kladně dne [datum], domáhala na žalovaném [celé jméno žalovaného] zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovanému, jako držiteli televizního přijímače, vznikla povinnost platit televizní poplatek, který však žalovaný, ani po výzvě žalobkyně, do dne podání žaloby nezaplatil. 2. Ve věci byl dne [datum] vydán elektronický platební rozkaz, který byl následně dne [datum] zrušen, neboť se jej žalovanému nepodařilo řádně doručit do vlastních rukou. 3. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobkyní nijak nevyjádřil ani neučinil žádné z jejích tvrzení sporným, a rezignoval tak na svoji obranu v této věci. 4. Soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání podle § 115a občanského soudního řádu na základě listin založených ve spise, neboť žalobkyně s tím vyslovila souhlas a žalovaný proti tomuto postupu k výzvě soudu žádné námitky nevznesl, a soud tedy v souladu s § 101 odstavcem 4 občanského soudního řádu presumoval, že s rozhodnutím bez nařízení ústního jednání souhlasí. 5. Soud vzal z níže uvedených listin za prokázané následující skutečnosti. 6. Z potvrzení ze dne [datum] soud prokázal, že žalovaný je jako držitel televizního přijímače, od listopadu 1999, přihlášen jako poplatník televizních poplatků, přičemž jeho odhlášení není evidováno. 7. Z výpisu detailu dluhu ke dni [datum] bylo zjištěno, že žalovaný poplatky v předepsané výši [částka] měsíčně vůbec nehradil a jeho dluh byl, za období od října 2019 do prosince 2020, vyčíslen na částku [částka], přičemž splatnost jednotlivých poplatků byla vždy k 15. dni v měsíci. 8. Z výzvy k zaplacení dlužných televizních poplatků ze dne [datum], jejíž doručení do sféry žalovaného je dokládáno dodejkou, bylo prokázáno, že žalovaný byl o zaplacení dlužných poplatků upomínán. 9. Žalobkyně ani žalovaný netvrdili, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by žalovaný na svůj dluh cokoliv zaplatil nebo že by jeho závazek zanikl z jiného důvodu, ani že by televizní přijímač odhlásil před uplynutím rozhodného období, či že by splňoval podmínky pro osvobození od televizního poplatku. 10. Po zhodnocení shora uvedených zjištění soud prokázal následující skutkový a právní stav věci. 11. Žalovaný je od listopadu 1999 stále přihlášen jako držitel televizního přijímače, čímž mu vznikla povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky, jejichž výše činí od roku 2008 částku [částka] měsíčně. Svou povinnost zaplatit předepsaný poplatek však žalovaný za období od října 2019 do prosince 2020 porušil a svůj dluh neuhradil, ačkoliv o to byl žalobkyní upomínán. 12. Soud při svém rozhodování postupoval podle následujících právních předpisů platných v době porušení povinnosti, a proto též rozhodných pro posouzení a rozhodnutí v projednávané věci. 13. Podle § 2 zákona číslo 348/2005 Sbírky, o rozhlasových a televizních poplatcích, se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání, je-li šířeno prostřednictvím zemských rádiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového nebo televizního vysílání, družic nebo kabelových systémů. Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. 14. Podle § 3 odstavce 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle odstavce 4 téhož ustanovení jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty třiceti dnů ode dne doručení této výzvy. 15. Podle § 7 odstavce 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 16. Podle 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 17. Soud na základě výše uvedeného uzavřel, že nárok žalobkyně na zaplacení dlužného televizního poplatku je důvodný, neboť za období od října 2019 do prosince 2020 byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni celkem částku [částka], kterou soud shledal zcela po právu a uložil ji žalovanému k zaplacení žalobkyni. Jelikož žalovaný dlužné poplatky nezaplatil, dostal se, ode dnů následujících po dnech splatnosti jednotlivých plateb do podání žaloby, do prodlení, a je proto podle § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sbí, povinen zaplatit také úrok z prodlení v kapitalizované výši tak, jak uvedeno v prvním výroku tohoto rozsudku. 18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odstavce 1 občanského soudního řádu, neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí náleží náhrada účelně vynaložených nákladů za zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], určený podle položky 2 odstavce 1 písmena a) sazebníku poplatků zákona [číslo] Sbírky, o soudních poplatcích, a za zastoupení. Podle § 8 odstavce 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky [číslo] Sbírky, advokátního tarifu, se za tarifní hodnotu považuje částka [částka]. Podle § 14b odstavce 1 položky 1 advokátního tarifu činí sazba mimosmluvní odměny za každý úkon právní služby z této tarifní hodnoty částku [částka], neboť se jedná o skutkově a právně obdobnou věc podanou na ustáleném vzoru, přičemž tarifní hodnota nepřesáhla [částka]. Zástupce vykonal dva úkony právní služby – převzetí věci podle § 11 odstavce 1 písmena a) advokátního tarifu a podání žaloby podle § 11 odstavce 1 písmena d) advokátního tarifu. Podle § 14b odstavce 5 písmena a) advokátního tarifu činí paušální náhrada hotových výdajů částku [částka] za každý úkon. Protože je zástupce plátcem daně z přidané hodnoty, jejíž sazba činí 21 %, byla odměna, podle § 137 odstavce 3 písmena a) občanského soudního řádu, o tuto daň v částce [částka] zvýšena. Náklady řízení tak celkem představují částku [částka], která byla žalobkyni přiznána v plné výši.