215 C 14/2022-26 — Okresní soud v Kladně

1. [právnická osoba] se, prostřednictvím návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podaného u Okresního soudu v Kladně dne 29. prosince 2021, domáhal na žalované [celé jméno žalované] zaplacení částky 22 571,69 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaná vůči němu dne 7. září 2020 uznala svůj závazek vzniklý z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru, který se zavázala splácet v 38 měsíčních splátkách po 800 Kč a poslední splátkou ve výši 971,69 Kč. Žalovaná zpočátku na svůj závazek platila, kdy na splátkách za měsíce říjen 2020 až srpen 2021 zaplatila celkem částku 8 800 Kč, avšak od měsíce září 2021 nic dalšího neuhradila. Proto jí žalobce vyzval k uhrazení zbylého dluhu, žalovaná však do dne podání žaloby ničeho nezaplatila. 2. Platební rozkaz nebyl zdejším soudem vydán, neboť adresa trvalého pobytu žalované je pouze fiktivní – jedná se o městský úřad, a tudíž by nebylo možné jej žalované řádně doručit do vlastních rukou. 3. Žalovaná se k nároku uplatněnému žalobcem nijak nevyjádřila ani neučinila žádné z jeho tvrzení sporným, a rezignovala tak na svoji obranu v této věci. 4. Soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání podle § 115a občanského soudního řádu na základě listin založených ve spise, neboť žalobce s tím vyslovil souhlas a žalovaná proti tomuto postupu k výzvě soudu žádné námitky nevznesla, a soud tedy v souladu s § 101 odstavcem 4 občanského soudního řádu presumoval, že s rozhodnutím bez nařízení ústního jednání souhlasí. 5. Soud vzal z níže uvedených listin za prokázané následující skutečnosti. 6. Z uznání dluhu [číslo] ze dne 7. září 2020 soud zjistil, že žalovaná co do důvodu i výše písemně uznala vůči žalobci svůj dluh ve výši 31 371,69 Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou s žalobcem uzavřela dne 19. prosince 2017. Svůj dluh se žalovaná zavázala splatit nejpozději do dne 15. prosince 2023, a to v 38 pravidelných měsíčních splátkách po 800 Kč a v poslední splátce ve výši 971,69 Kč, se splatností vždy k 15. dni v měsíci. Mezi stranami bylo sjednáno, že pokud žalovaná neuhradí kteroukoliv ze splátek ve sjednané výši nebo ji uhradí po termínu splatnosti, stává se dnem následujícím po dni splatnosti neuhrazené splátky splatným celý zbývající dluh. 7. Z výzvy ze dne 17. prosince 2021, jejíž doručení do sféry žalované je dokládáno poštovním podacím archem, vyplývá, že žalovaná byla o úhradu svého dluhu upomínána, přičemž jí byla poskytnuta lhůta k zaplacení ve lhůtě sedmi dnů ode dne vystavení výzvy. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 21. srpna 2021, jejíž doručení do sféry žalované je dokládáno poštovním podacím archem, soud prokázal, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky. 9. Žalobce ani žalovaná netvrdili, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by smluvní vztah skončil dříve, než tvrdil žalobce či že by žalovaná na svůj dluh zaplatila více, než připouštěl žalobce, ani že by její závazek zanikl jinak nebo z jiného důvodu. Soud proto vycházel z toho, že povinnost žalované trvala a že žalovaná předmětný dluh neuhradila, ačkoliv byla o zaplacení upomínána. Ačkoliv soudu byla předložena toliko kopie uznání dluhu, žalovaná její pravost nezpochybňovala, stejně tak jako pravost svého podpisu jako dlužnice. 10. Po zhodnocení shora uvedených zjištění soud prokázal následující skutkový a právní stav věci. 11. Žalovaná [celé jméno žalované] dne 7. září 2020 písemně uznala vůči žalobci [právnická osoba], co do důvodu i výše, svůj dluh z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou s žalobcem uzavřela dne 19. prosince 2017. V rámci tohoto uznání se žalovaná zavázal splatit žalobci částku 31 371,69 Kč v celkem 38 měsíčních splátkách po 800 Kč měsíčně a v poslední splátce ve výši 971,69 Kč, a to až do úplného splacení do prosince roku 2023. Svou povinnost však počínaje měsícem září 2021 nesplnila. Ačkoliv žalované byla soudem dána možnost vyjádřit se k žalobě, žalovaná svého práva nevyužila, a nijak tedy tvrzení žalobce nerozporovala, proti uznání závazku nic nenamítala a nenavrhovala ani provedení dalších důkazů. Soud má proto za to, že žalovaná uznala co do důvodu i výše písemně svůj závazek a její dluh tak v době uznání trval. 12. Soud při svém rozhodování postupoval podle následujících právních předpisů platných v době porušení povinnosti, a proto též rozhodných pro posouzení a rozhodnutí v projednávané věci. 13. Podle § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 14. Podle § 1931 občanského zákoníku bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. 15. Soud na základě výše uvedeného uzavřel, že nárok žalobce na zaplacení dlužných splátek je důvodný, přičemž shledal částku 22 571,69 Kč zcela po právu a uložil ji žalované k zaplacení žalobci. Jelikož žalovaná dlužnou jistinu nezaplatila, dostala se ode dne následujícím po dni porušení povinnosti, tedy od 25. prosince 2021, do prodlení, a je proto podle § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sbí, povinna zaplatit také úrok z prodlení v zákonné výši tak, jak uvedeno v prvním výroku tohoto rozsudku. 16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odstavce 1 občanského soudního řádu, neboť žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu náleží náhrada účelně vynaložených nákladů za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 129 Kč, určený podle položky 2 odstavce 1 písmena c), ve spojení s položkou 2 odstavce 2, sazebníku poplatků zákona [číslo] Sbírky, o soudních poplatcích, a za zastoupení. Podle § 8 odstavce 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky [číslo] Sbírky, advokátního tarifu, se za tarifní hodnotu považuje částka 22 571,69 Kč. Podle § 7 advokátního tarifu činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z této tarifní hodnoty částku 2 020 Kč. Zástupce vykonal tři úkony právní služby – převzetí věci podle § 11 odstavce 1 písmena a) advokátního tarifu a podání žaloby podle § 11 odstavce 1 písmena d) advokátního tarifu, a také jeden úkon právní služby ve výši poloviny mimosmluvní odměny – sepsání jednoduché výzvy podle § 11 odstavce 2 písmena h) advokátního tarifu. Ačkoliv zástupce sepsal v rámci výzvy k plnění také skutkový a právní rozbor, soud mu za ni nepřiznal celý úkon právní služby, neboť v dané fázi nebyl žádný rozbor potřebný a jeho vypracováním zástupce pouze nadbytečně zvyšoval svou odměnu v této věci. Podle § 13 odstavce 4 advokátního tarifu činí paušální náhrada hotových výdajů částku 300 Kč za každý úkon. Protože je zástupce plátcem daně z přidané hodnoty, jejíž sazba činí 21 %, byla odměna, podle § 137 odstavce 3 písmena a) občanského soudního řádu, o tuto daň v částce 1 250 Kč zvýšena. Náklady řízení tak celkem představují částku 8 329 Kč, která byla žalobci přiznána v plné výši.