215 C 20/2022-26 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce [příjmení] podnik hl. m. [obec], akciová společnost, se, prostřednictvím návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podaného u Okresního soudu v Kladně dne [datum], domáhal na žalované [celé jméno žalované] zaplacení částky 1 530 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaná porušila podmínky pro hromadnou přepravu osob žalobce, a tudíž po ní bylo požadováno jednak zaplacení jízdného a jednak přirážky k jízdnému. Žalovaná však ani po výzvě žalobce do dne podání žaloby ničeho nezaplatila. 2. Platební rozkaz nebyl zdejším soudem vydán, neboť žalovaná není zletilá (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], spisové značky II. ÚS 3133/2019). 3. Žalovaná, ani její zákonní zástupci, se k nároku uplatněnému žalobcem nijak nevyjádřili ani neučinili žádné z jeho tvrzení sporným, a rezignovali tak na svoji obranu v této věci. 4. Soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání podle § 115a občanského soudního řádu na základě listin založených ve spise, neboť žalobce s tím vyslovil souhlas a žalovaná, ani její zákonní zástupci, proti tomuto postupu k výzvě soudu žádné námitky nevznesli, a soud tedy v souladu s § 101 odstavcem 4 občanského soudního řádu presumoval, že s rozhodnutím bez nařízení ústního jednání souhlasí. 5. Soud vzal z níže uvedených listin za prokázané následující skutečnosti. 6. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne [datum] soud prokázal, že se žalovaná téhož dne, na lince metra B provozované žalobcem, ve stanici [anonymizována dvě slova], neprokázala při přepravní kontrole platným jízdným dokladem, za což po ní bylo požadováno zaplacení jízdného ve výši 30 Kč a také přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč. 7. Z výpisu z centrální evidence osob bylo prokázáno, že osobní údaje uvedené v zápisu o provedené přepravní kontrole odpovídají údajům zaneseným v této evidenci k osobě žalované. 8. Z předžalobní upomínky ze dne [datum], jejíž doručení do sféry žalované je dokládáno poštovním potvrzením, soud prokázal, že žalovaná byla vyzvána k úhradě svého dluhu. 9. Žalobce ani žalovaná, stejně tak jako její zákonní zástupci, netvrdili, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by žalovaná na svůj dluh cokoliv zaplatila, nebo že by její závazek zanikl z jiného důvodu. Soud proto vycházel z toho, že povinnost žalované trvala a že žalovaná předmětný dluh neuhradila, ačkoliv byla o zaplacení upomínána. 10. Po zhodnocení shora uvedených zjištění soud prokázal následující skutkový a právní stav věci. 11. Žalovaná [celé jméno žalované] použila dne [datum] ke své přepravě linku metra B hromadné dopravy provozovanou žalobcem [příjmení] podnikem hl. m. [obec], akciovou společností, čímž využila plnění přepravní smlouvy uzavřené podle § 2550 a následujících občanského zákoníku. V rámci proběhnuté přepravní kontroly se však neprokázala platným jízdním dokladem, jehož náležitosti a posuzování jeho platnosti je stanoveno v § 4, § 5 a § 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů číslo 175/2000 Sbírky, o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu. Proto byla žalované žalobcem uložena povinnost zaplatit jednak jízdné a jednak přirážku k jízdnému ve smyslu § 37 zákona číslo 266/1994 Sbírky, zákona o drahách. Následně byla žalovaná vyzvána k úhradě předmětného dluhu, který však nezaplatila. 12. Soud při svém rozhodování postupoval podle následujících právních předpisů platných v době porušení povinnosti, a proto též rozhodných pro posouzení a rozhodnutí v projednávané věci. 13. Podle § 22 občanského soudního řádu fyzická osoba, která nemůže před soudem jednat samostatně, musí být zastoupena svým zákonným zástupcem nebo opatrovníkem. 14. Podle § 2550 občanského zákoníku se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 15. Podle § 37 odstavce 5 písmena b) zákona číslo 266/1994 Sbírky, zákona o drahách, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. 16. Podle § 37 odstavce 4 písmena d) zákona o drahách je pověřená osoba oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. 17. Podle § 37 odstavce 6 zákona o drahách stanoví dopravce výši přirážky v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 500 Kč. 18. Soud na základě výše uvedeného uzavřel, že nárok žalobce na zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému je důvodný, přičemž shledal částku 1 530 Kč zcela po právu a uložil ji žalované k zaplacení žalobci. Jelikož žalovaná dlužnou jistinu nezaplatila, dostala se ode dne následujícím po dni porušení povinnosti, tedy od [datum] do prodlení, a je proto podle § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sbí, povinna zaplatit také úrok z prodlení v zákonné výši tak, jak uvedeno v prvním výroku tohoto rozsudku. 19. Žalobce při podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, jenž nebyl soudem vydán, zaplatil soudní poplatek toliko ve výši 400 Kč. Je proto povinen, podle položky 2 odstavce 2 sazebníku poplatků zákona [číslo] Sbírky, o soudních poplatcích, zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč. 20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odstavce 1 občanského soudního řádu, neboť žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu náleží náhrada účelně vynaložených nákladů za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, určený podle položky 2 odstavce 1 písmena a), ve spojení s položkou 2 odstavce 2, sazebníku poplatků zákona [číslo] Sbírky, o soudních poplatcích, a za zastoupení. Podle § 8 odstavce 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky [číslo] Sbírky, advokátního tarifu, se za tarifní hodnotu považuje částka 1 530 Kč. Podle § 14b odstavce 1 položky 1 advokátního tarifu činí sazba mimosmluvní odměny za každý úkon právní služby z této tarifní hodnoty částku 200 Kč, neboť se jedná o skutkově a právně obdobnou věc podanou na ustáleném vzoru, přičemž tarifní hodnota nepřesáhla 50 000 Kč. Zástupce vykonal tři úkony právní služby – převzetí věci podle § 11 odstavce 1 písmena a) advokátního tarifu, sepsání jednoduché výzvy podle § 11 odstavce 2 písmena h) advokátního tarifu a podání žaloby podle § 11 odstavce 1 písmena d) advokátního tarifu. Podle § 14b odstavce 5 písmena a) advokátního tarifu činí paušální náhrada hotových výdajů částku 100 Kč za každý úkon. Protože je zástupce plátcem daně z přidané hodnoty, jejíž sazba činí 21 %, byla odměna, podle § 137 odstavce 3 písmena a) občanského soudního řádu, o tuto daň v částce 189 Kč zvýšena. Náklady řízení tak celkem představují částku 2 089 Kč, která byla žalobci přiznána v plné výši.