215 C 28/2022-47 — Okresní soud v Kladně

1. [právnická osoba], se, prostřednictvím návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podaného u Okresního soudu v Kladně dne 25. října 2021, domáhal na žalované [celé jméno žalované] zaplacení celkové částky 3 032 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaná opakovaně porušila podmínky právního předchůdce žalobce pro hromadnou přepravu osob, a tudíž po ní bylo požadováno jednak zaplacení jízdných a jednak přirážek k jízdnému. Následně došlo mezi právním předchůdcem a žalobcem k postoupení pohledávky, a proto žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky, ta však do dne podání žaloby ničeho nezaplatila. 2. Ve věci byl dne 29. října 2021 vydán elektronický platební rozkaz, který byl následně dne 16. prosince 2021 zrušen, neboť se jej žalované nepodařilo řádně doručit do vlastních rukou. 3. Žalovaná se k nároku uplatněnému žalobcem nijak nevyjádřila ani neučinila žádné z jeho tvrzení sporným, a rezignovala tak na svoji obranu v této věci. 4. Soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání podle § 115a občanského soudního řádu na základě listin založených ve spise, neboť žalobce s tím vyslovil souhlas a žalovaná proti tomuto postupu k výzvě soudu žádné námitky nevznesla, a soud tedy v souladu s § 101 odstavcem 4 občanského soudního řádu presumoval, že s rozhodnutím bez nařízení ústního jednání souhlasí. 5. Soud vzal z níže uvedených listin za prokázané následující skutečnosti. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek číslo A [číslo], uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně [příjmení] podnikem města České Budějovice, a. s., a žalobcem dne 7. února 2020, a ze seznamu pohledávek bylo zjištěno, že žalované pohledávky byly postoupeny na žalobce. 7. Ze zápisů o provedené přepravní kontrole ze dne 3. dubna 2019 a ze dne 12. června 2019, soud zjistil, že se žalovaná dne 3. dubna 2019, na lince trolejbusu [číslo] mezi zastávkami [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova], neprokázala při přepravní kontrole platným jízdným dokladem, za což po ní bylo požadováno zaplacení jízdného ve výši 16 Kč a také přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Dne 12. června 2019, se na lince trolejbusu [číslo] mezi zastávkami [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] a [anonymizováno], neprokázala při přepravní kontrole platným jízdným dokladem, za což po ní bylo požadováno zaplacení jízdného ve výši 16 Kč a také přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč. 8. Z výpisu z centrální evidence osob bylo zjištěno, že osobní údaje uvedené v zápisech o provedených přepravních kontrolách a v jejich přílohách odpovídají údajům zaneseným v této evidenci k osobě žalované. 9. Z předžalobní upomínky s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 13. března 2020, jejíž doručení do sféry žalované je dokládáno poštovním podacím lístkem, soud prokázal, že žalovaná byla informována o postoupení pohledávky a současně byla vyzvána k úhradě svého dluhu. 10. Žalobce ani žalovaná netvrdili, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by žalovaná na svůj dluh cokoliv zaplatila, ani že by její závazek zanikl jinak nebo z jiného důvodu. Soud proto vycházel z toho, že povinnost žalované trvala a že žalovaná předmětný dluh neuhradila, ačkoliv byla o zaplacení upomínána. 11. Po zhodnocení shora uvedených zjištění soud prokázal následující skutkový a právní stav věci. 12. Žalovaná [celé jméno žalované] použila ke své přepravě, dne 3. dubna 2019 linku trolejbusu [číslo] dne 12. června 2019 linku trolejbusu [číslo] hromadnou dopravu provozovanou právním předchůdcem žalobce [příjmení] [anonymizováno] [územní celek], [anonymizováno], čímž využila plnění přepravní smlouvy uzavřené podle § 2550 a následujících občanského zákoníku. V rámci proběhnutých přepravních kontrol se však neprokázala platným jízdním dokladem, jehož náležitosti a posuzování jeho platnosti je stanoveno v § 4, § 5 a § 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů číslo 175/2000 Sbírky, o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu. Proto byla žalované v obou případech právním předchůdcem žalobce uložena povinnost zaplatit jednak jízdné a jednak přirážku k jízdnému ve smyslu § 18a zákona číslo 111/1994 Sbírky, zákona o silniční dopravě. Následně byla pohledávka postoupena na žalobce [právnická osoba], který žalovanou vyzval k úhradě předmětného dluhu, žalovaná ho však nezaplatila. 13. Soud při svém rozhodování postupoval podle následujících právních předpisů platných v době porušení povinnosti, a proto též rozhodných pro posouzení a rozhodnutí v projednávané věci. 14. Podle § 2550 občanského zákoníku se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 15. Podle § 18a odstavce 2 písmena c) zákona 111/1994 Sbírky, zákona o silniční dopravě, je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození, adresa pro doručování, číslo osobního dokladu a u osob, které nedosáhly plnoletosti, osobní údaje zákonného zástupce v rozsahu jméno, příjmení, datum narození a adresa pro doručování. 16. Podle § 18a odstavce 1 písmena c) zákona o silniční dopravě je pověřená osoba oprávněna osoba uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího aby se prokázal osobním dokladem a sdělil osobní údaje podle odstavce 2 písmena c). 17. Podle § 18a odstavce 3 zákona o silniční dopravě stanoví dopravce výši přirážky v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 18. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 19. Soud na základě výše uvedených zjištění uzavřel, že nárok žalobce na zaplacení jízdných a přirážek k jízdnému je důvodný, přičemž shledal částku 3 032 Kč zcela po právu a uložil ji žalované k zaplacení žalobci. Jelikož žalovaná dlužné jistiny nezaplatila, dostala se ode dnů následujících po dnech porušení povinnosti, tedy od 4. dubna 2019 a od 13. června 2019, do prodlení, a je proto podle § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sbí, povinna zaplatit také úrok z prodlení v zákonné výši tak, jak uvedeno v prvním výroku tohoto rozsudku. 20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odstavce 1 občanského soudního řádu, neboť žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu náleží náhrada účelně vynaložených nákladů za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, určený podle položky 2 odstavce 1 písmena a) sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sbírky, o soudních poplatcích, a za zastoupení. Podle § 8 odstavce 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky číslo 177/1996 Sbírky, advokátního tarifu, se za tarifní hodnotu považuje částka 3 032 Kč. Podle § 14b odstavce 1 položky 1 advokátního tarifu činí sazba mimosmluvní odměny za každý úkon právní služby z této tarifní hodnoty částku 200 Kč, neboť se jedná o skutkově a právně obdobnou věc podanou na ustáleném vzoru, přičemž tarifní hodnota nepřesáhla 50 000 Kč. Zástupce vykonal tři úkony právní služby – převzetí věci podle § 11 odstavce 1 písmena a) advokátního tarifu, sepsání jednoduché výzvy podle § 11 odstavce 2 písmena h) advokátního tarifu a podání žaloby podle § 11 odstavce 1 písmena d) advokátního tarifu. Podle § 14b odstavce 5 písmena a) advokátního tarifu činí paušální náhrada hotových výdajů částku 100 Kč za každý úkon. Protože je zástupce plátcem daně z přidané hodnoty, jejíž sazba činí 21 %, byla odměna, podle § 137 odstavce 3 písmena a) občanského soudního řádu, o tuto daň v částce 189 Kč zvýšena. Náklady řízení tak celkem představují částku 1 489 Kč, žalobci však byla přiznána jím požadovaná částka 1 368 Kč.