215 C 36/2022-36 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce [název žalobkyně], se, prostřednictvím návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podaného u Okresního soudu v Kladně dne [datum], domáhal na žalovaném [celé jméno žalovaného] zaplacení částky 1 530 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaný porušil podmínky pro hromadnou přepravu osob žalobce, a tudíž po něm bylo požadováno jednak zaplacení jízdného a jednak přirážky k jízdnému. Žalovaný však ani po výzvě žalobce do dne podání žaloby ničeho nezaplatil. 2. Ve věci byl dne [datum] vydán elektronický platební rozkaz, který byl následně dne [datum] zrušen, neboť se jej žalovanému nepodařilo řádně doručit do vlastních rukou. 3. Soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání podle § 115a občanského soudního řádu na základě listin založených ve spise, neboť žalobce s tím vyslovil souhlas a žalovaný proti tomuto postupu k výzvě soudu žádné námitky nevznesl, a soud tedy v souladu s § 101 odstavcem 4 občanského soudního řádu presumoval, že s rozhodnutím bez nařízení ústního jednání souhlasí. 4. Soud vzal z níže uvedených listin za prokázané následující skutečnosti. 5. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne [datum] soud prokázal, že se žalovaný téhož dne, na lince metra C provozované žalobcem, v úseku [ulice] [anonymizována tři slova], neprokázal při přepravní kontrole platným jízdným dokladem, za což po něm bylo požadováno zaplacení jízdného ve výši 30 Kč a také přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč. 6. Z výpisu z centrální evidence osob bylo prokázáno, že osobní údaje uvedené v zápisu o provedené přepravní kontrole odpovídají údajům zaneseným v této evidenci k osobě žalovaného. 7. Z předžalobní upomínky ze dne [datum], jejíž doručení do sféry žalovaného je dokládáno poštovním potvrzením, soud prokázal, že žalovaný byl vyzván k úhradě svého dluhu. 8. Žalobce ani žalovaný netvrdili, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by žalovaný na svůj dluh cokoliv zaplatil, ani že by jeho závazek zanikl z jiného důvodu. Soud proto vycházel z toho, že povinnost žalovaného trvala a že žalovaný předmětný dluh neuhradil, ačkoliv byl o zaplacení upomínán. 9. Po zhodnocení shora uvedených zjištění soud prokázal následující skutkový a právní stav věci. 10. Žalovaný [celé jméno žalovaného] použil dne [datum] ke své přepravě linku metra C hromadné dopravy provozovanou žalobcem [příjmení] podnikem hl. m. [obec], akciovou společností, čímž využil plnění přepravní smlouvy uzavřené podle § 2550 a následujících občanského zákoníku. V rámci proběhnuté přepravní kontroly se však neprokázal platným jízdním dokladem, jehož náležitosti a posuzování jeho platnosti je stanoveno v § 4, § 5 a § 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů číslo 175/2000 Sbírky, o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu. Proto byla žalovanému žalobcem uložena povinnost zaplatit jednak jízdné a jednak přirážku k jízdnému ve smyslu § 37 zákona číslo 266/1994 Sbírky, zákona o drahách. Následně byl žalovaný vyzván k úhradě předmětného dluhu, který však nezaplatil. 11. Soud při svém rozhodování postupoval podle následujících právních předpisů platných v době porušení povinnosti, a proto též rozhodných pro posouzení a rozhodnutí v projednávané věci. 12. Podle § 2550 občanského zákoníku se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 13. Podle § 37 odstavce 5 písmena b) zákona číslo 266/1994 Sbírky, zákona o drahách, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. 14. Podle § 37 odstavce 4 písmena d) zákona o drahách je pověřená osoba oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. 15. Podle § 37 odstavce 6 zákona o drahách stanoví dopravce výši přirážky v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 500 Kč. 16. Soud na základě výše uvedeného uzavřel, že nárok žalobce na zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému je důvodný, přičemž shledal částku 1 530 Kč zcela po právu a uložil ji žalovanému k zaplacení žalobci. Jelikož žalovaný dlužnou jistinu nezaplatil, dostal se ode dne následujícím po dni porušení povinnosti, tedy od [datum], do prodlení, a je proto podle § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sbí, povinen zaplatit také úrok z prodlení v zákonné výši tak, jak uvedeno v prvním výroku tohoto rozsudku. 17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odstavce 1 občanského soudního řádu, neboť žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu náleží náhrada účelně vynaložených nákladů za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, určený podle položky 2 odstavce 1 písmena a) sazebníku poplatků zákona [číslo] Sbírky, o soudních poplatcích, a za zastoupení. Podle § 8 odstavce 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky [číslo] Sbírky, advokátního tarifu, se za tarifní hodnotu považuje částka 1 530 Kč. Podle § 14b odstavce 1 položky 1 advokátního tarifu činí sazba mimosmluvní odměny za každý úkon právní služby z této tarifní hodnoty částku 200 Kč, neboť se jedná o skutkově a právně obdobnou věc podanou na ustáleném vzoru, přičemž tarifní hodnota nepřesáhla 50 000 Kč. Zástupce vykonal tři úkony právní služby – převzetí věci podle § 11 odstavce 1 písmena a) advokátního tarifu, sepsání jednoduché výzvy podle § 11 odstavce 2 písmena h) advokátního tarifu a podání žaloby podle § 11 odstavce 1 písmena d) advokátního tarifu. Podle § 14b odstavce 5 písmena a) advokátního tarifu činí paušální náhrada hotových výdajů částku 100 Kč za každý úkon. Protože je zástupce plátcem daně z přidané hodnoty, jejíž sazba činí 21 %, byla odměna, podle § 137 odstavce 3 písmena a) občanského soudního řádu, o tuto daň v částce 189 Kč zvýšena. Náklady řízení tak celkem představují částku 1 489 Kč, která byla žalobci přiznána v plné výši.