217 C 138/2022-53 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky 9 205,24 Kč sestávající z jistiny ve výši 4 400 Kč a z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 805,24 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena dne 19. 9. 2020 smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému vyplacen převodem na jeho účet úvěr ve výši 4 400 Kč, který se zavázal splatit v spolu s poplatkem do 18. 10. 2020, což nesplnil. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalovaný nic nevrátil ani k předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně. 2. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s obranou, že dluh zaplatil, při ústním jednání dne 6. 12. 2022 připustil, že úvěr splacen nebyl, s ohledem na svou tíživou sociální situaci, kdy je aktuálně bez zaměstnání v pracovní neschopnosti po prodělané operaci, požádal o možnost zaplacení dluhu ve splátkách po 2500 Kč. 4. Dne 8. 11. 2022 a dne 6. 12. 2022 bylo ve věci jednáno podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalobkyně, která se prostřednictvím svého právního zástupce omluvila. 5. Z předložené smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne 18. 9. 2020, výpisu z účtu společnosti [právnická osoba] a vyjádření žalovaného bylo prokázáno, že se žalovaný a jmenovaná společnost telefonicky a prostřednictvím elektronických komunikací dohodli na poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 4 400 Kč, který mu byl vyplacen dne 20. 7. 2020 převodem na jeho účet. Z vyjádření žalovaného, písemnosti nazvané„ čestné prohlášení Klienta“, která není žalovaným podepsána, dále vyjádření žalobkyně bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] před poskytnutím úvěru zaslala žalovanému k odsouhlasení formulářové čestné prohlášení, že zvážil, zda bude schopen dostát svým závazkům ze smlouvy, dále prohlášení, že posoudil podmínky smlouvy a požadované finanční plnění odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Dle vyjádření žalobkyně poskytovatel také s negativním výsledkem lustroval žalovaného ve veřejně dostupných databázích dlužníků. Takto formálně provedené šetření poměrů žalovaného, při němž se vyjma poznatku o absenci žalovaného ve veřejných registrech dlužníků (kdy navíc lustraci žalobkyně žádnou listinou neprokazuje) nepodávají žádné informace o výdajích a příjmech žalovaného nelze pokládat za posouzení úvěru schopnosti provedené s odbornou péčí. V řízení žalovaný neprokázal, že by na jistinu ve výši 4 400 Kč, kterou na základě smlouvy o úvěru obdržel, cokoliv zaplatil. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2022, výzva k zaplacení dlužné částky a poštovní podací lístek prokazují postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni a dále, že žalovaný byl vyzván k zaplacení také částky 4 400 Kč s ohledem na domněnku doby doručení dne 23. 1. 2022. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zsu poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Podle § 75 zsu poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecním zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 8. Podle § 2991 odst. 1,2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 9. Podle § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o.z., dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Z důvodové zprávy k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen také„ z.s.u.“) je zřejmé, že zákon je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Z důvodové zprávy k § 86 zsu se podává, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Při získání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem… 12. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dle Nejvyššího soudu již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1. zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaj