218 C 1/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 5. 12. 2019 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“), smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 23. 12. 2019, jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím do 4. 1. 2020. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Proces uzavření smlouvy mezi žalovaným a [právnická osoba], ověření totožnosti žalovaného a čerpání finančních prostředků žalovaným proběhl tak, že žalovaný o půjčku zažádal online na internetových stránkách [webová adresa], kde vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři, jehož součástí bylo zadání čísla občanského průkazu a poskytnutí kopie občanského průkazu v souladu s odst. 2 § 15a zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech. V rámci dokončení žádosti o půjčku provedl žalovaný tzv. verifikační platbu, kterou odeslal z osobního bankovního účtu vedeného na jeho jméno. Při dokončení žádosti obdržel žalovaný předsmluvní informace o půjčce, ve kterých byly shrnuty veškeré parametry půjčky. Na základě těchto informací [právnická osoba] zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů, respektive prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žádost o půjčku byla žalovanému následně schválena a byla mu poskytnuta částka jistiny ve výši 8 000 Kč na účet, ze kterého dříve odeslal verifikační platbu. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Tímto mu podle smlouvy vznikla povinnost zaplatit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, a zároveň povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek žalovanému. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 s účinností ke dni 14. 6. 2021 převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2021. Celková hodnota pohledávky činila ke dni podání žaloby 12 150 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 8 000 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč a nesplaceného úroku ve výši 150 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení nákladů spojených s mimosoudním vymáháním pohledávky ve výši 473 Kč, přičemž tuto částku tvoří náklady na odchozí dopis ve výši 39 Kč a náklady na 2 cesty pověřeného terénního pracovníka při osobní návštěvě dlužníka po 217 Kč. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Žalovaný byl o zaplacení upomínán, naposledy předžalobní výzvou ze dne 9. 11. 2021, dluh však neuhradil. 2. Žalobkyně byla usnesením zdejšího soudu č. j. 218 C 1/2022-62 ze dne 7. 1. 2022 vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů o tom, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Podáním ze dne 1. 2. 2022 žalobkyně sdělila, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje, v souvislosti s tím žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co co do kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč. Žalobkyně na žalobě setrvala co do částky 8 000 Kč (která představuje dlužnou jistinu úvěru) se zákonným úrokem z prodlení a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů, a to ze smlouvy o úvěru ze dne 5. 12. 2019 ve znění smlouvy ze dne 19. 12. 2019, obchodních podmínek, výpisů z účtu původního věřitele i žalovaného, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Ve dnech 5. 12. 2019 a 19. 12. 2019 původní věřitel a žalovaný uzavřeli v elektronické podobě smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému postupně převodem na jeho účet v průběhu prosince 2019 celkovou částku 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr zaplatit nejpozději do 4. 1. 2020. Podle smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky byla uvedená pohledávka postoupena na žalobkyni. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť původní věřitel je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaný smlouvu uzavíral jako spotřebitel. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouva o úvěru (podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřená mezi účastníky. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 6. V daném případě nebylo k výzvě soudu doloženo, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet, žalobkyně výslovně uvedla, že příslušnými důkazy nedisponuje. Skutečnost, že došlo k vyplacení celkové částky 8 000 Kč na účet žalovaného, však byla jednoznačně prokázána. 7. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná, neboť nebylo prokázáno, že v době jejího uzavření byly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný však od původního věřitele převzal částku ve výši 8 000 Kč, kterou nesplatil. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení, jež je povinen vrátit. Soud proto žalobě co do částky 8 000 Kč vyhověl, z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, dále byla žalobkyni přiznána i částka 473 Kč jako náklady spojené s vymáháním pohledávky. 9. V rozsahu částečného zpětvzetí žaloby, tj. co do kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč, soud řízení zastavil podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 834 Kč, přičemž tato částka představuje 34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 67 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.