218 C 101/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o půjčce. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku [částka] (z toho jistina činila [částka] a souhrnný poplatek [částka]), a to formou 26 týdenních splátek po [částka]. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi původním věřitelem a [právnická osoba] S.a.r.l., došlo s účinností k [datum] k převedení pohledávky na uvedenou společnost. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne [datum]. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení [částka]. V souladu s ustanovením čl. 5 smlouvy bylo plnění žalovaného alokováno nejprve na souhrnný poplatek a následně na jistinu. Postoupená pohledávka se proto skládá z jistiny ve výši [částka] a souhrnného poplatku ve výši [částka]. Následně, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi [právnická osoba] S.a.r.l. a žalobkyní, došlo s účinností k [datum] k převedení pohledávky na žalobkyni. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem ze dne [datum]. Před podáním žaloby byl žalovaný o zaplacení marně upomínán předžalobní upomínkou ze dne [datum]. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ač byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Protože se žalobkyně rovněž nevyjádřila, soud na základě fikce souhlasu s rozhodnutím věci bez jednání rozhodl postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. 3. Z předložených listinných důkazů, a to smlouvy o půjčce ze dne [datum], smluvních podmínek smlouvy o půjčce, smluv o postoupení pohledávek a předžalobní upomínky vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne 25. 10. 2005 právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému v hotovosti částku [částka], a žalovaný se zavázal původnímu věřiteli vrátit poskytnutou částku společně se souhrnným poplatkem ve výši [částka], tj. celkem se zavázal zaplatit [částka]. Dlužná částka měla být splacena v 26 pravidelných týdenních splátkách po [částka], počínaje 7. dnem ode dne uzavření smlouvy. Žalovaný hradil splátky nepravidelně, podle tvrzení žalobkyně uhradil pouze [částka]. Na základě smluv o postoupení pohledávek je dána aktivní legitimace žalobkyně k vymáhání předmětné pohledávky. 4. Při právním posouzení věci soud za použití ustanovení § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, postupoval podle občanského zákoníku [číslo] Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť právní vztah mezi účastníky vznikl přede dnem [datum]. Podle § 657 a § 658 odst. 1 zák. č. 40/1964, Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Dle § 517 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Dle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 5. Soud z hlediska právního zhodnocení věci dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o půjčce, jejímž předmětem bylo půjčení částky ve výši [částka]. Původní věřitel svou povinnost poskytnout žalovanému půjčku ve výši [částka] splnil, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy o půjčce. Pokud se žalovaný zavázal splatit kromě uvedené jistiny též souhrnný poplatek, hodnotil soud toto ujednání podle obsahu jako kapitalizovaný úrok z půjčky, představující cenu půjčky. Za situace, kdy byla půjčka sjednána na dobu 26 týdnů s navýšením o [částka], je zřejmé, že smluvní úrok z předmětné půjčky fakticky přesahuje 95 % ročně. Takové ujednání o úroku soud hodnotil jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Smluvní úrok ve výši 95 % ročně výrazně přesahuje obvyklou úrokovou míru, a to i s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, účtovaným bankami při poskytování krátkodobých úvěrů či půjček, jde tak o úrok lichevní. Plnění žalovaného ve výši [částka] proto není možno zohlednit ani zčásti jako plnění na úrok (poplatek), ale pouze na jistinu. Vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdil ani neprokázal, že včas zaplatil celou jistinu dluhu ve výši [částka], shledal soud žalobu důvodnou co do částky [částka] (5 000 - 2 000) a uložil žalovanému zaplatit ji žalobkyni včetně zákonného úroku z prodlení. Co do celkové částky [částka] s příslušenstvím byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, jelikož každý z účastníků měl ve věci pouze částečný úspěch.