218 C 139/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy byla na bankovní účet žalovaného převedena částka [částka], kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] do [datum]. Žalovaný úvěr nesplatil, proto se žalobkyně domáhá i smluvní pokuty ve výši [částka]. Před podáním žaloby byl žalovaný o zaplacení marně upomínán předžalobní upomínkou ze dne [datum]. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně s odkazem na příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru uvedla, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě výplatních lístků, výpisu z účtu žalovaného a výpisu z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB. Z doložených listin vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalovaného ke splacení úvěru. 2. Žalovaný nesouhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), soud proto nařídil jednání ve věci na den [datum]. Žalobkyně se k jednání nedostavila, předem svou neúčast omluvila, na žalobě v celém rozsahu setrvala. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, k věci samé se nevyjádřil. Soud za tohoto stavu jednal v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Z provedených listinných důkazů, a to ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], potvrzení o platbě, kopie dokladu totožnosti žalovaného, výplatních lístků za leden až březen 2021, dále za červenec a srpen 2020 a leden 2019, profilu klienta, výpisů z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] a z předžalobní upomínky vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne [datum] žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému částku [částka], a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka], tj. celkem se zavázal zaplatit [částka]. Dlužná částka měla být zaplacena do 28 dnů od poskytnutí úvěru. Pro případ prodlení se splacením úvěru se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z aktuální dlužné částky denně. K doložení tvrzení, že žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, předložila žalobkyně především kopii občanského průkazu žalovaného, jímž byla ověřena jeho totožnost. Dále byl předložen výpis z bankovního účtu žalovaného za období od [datum] do [datum]. Soud z tohoto výpisu nečinil žádná zjištění, neboť jde o dobu předcházející uzavření úvěrové smlouvy o více než 9 měsíců. Totéž platí pro výplatní lístky žalovaného za leden 2019 a červenec a srpen 2020. Z výplatních lístků žalovaného za leden až březen 2021 bylo zjištěno, že jeho průměrný čistý plat se v tomto období pohyboval kolem [částka]. Z výpisu z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu činil - [částka], konečný zůstatek - [částka]. Příjmy činily [částka], výdaje - [částka]. Na účet došla dne [datum] mzda žalovaného ve výši [částka]. Z informace o úvěrech ke dni [datum] bylo zjištěno, že žalovaný měl k tomuto dni dva úvěry od [právnická osoba], jeden se zůstatkem [částka] (měsíční splátka [částka]) a druhý se zůstatkem [částka] (měsíční splátka [částka]). Pokud jde o výdaje, podle popisu odchozích plateb bylo zjištěno, že žalovaný ve sledovaném období platil výše uvedené úvěrové splátky, u ostatních výdajů nelze (s výjimkou drobných nákupů potravin či pohonných hmot) účel plateb určit a ověřit tak výši běžných výdajů žalovaného za bydlení, příp. další úvěrové zatížení. Podle Registru platebních informací má žalovaný za období od února 2019 do [datum] evidováno celkem 27 ukončených úvěrových smluv, v několika případech došlo k mimosoudnímu vymáhání dluhu. 4. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaná smlouvu uzavírala jako spotřebitel. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouva o úvěru (podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřená mezi účastníky. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 7. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření nebyly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně si ověřila totožnost žalovaného. Při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z výplatních lístků žalovaného za leden až březen 2021, jimiž byl dokládán čistý příjem žalovaného kolem [částka] měsíčně. Pokud jde o výdaje žalovaného, žalobkyně se spokojila s výpisem pouze za období od [datum] do [datum], již z tohoto výpisu však vyplývá, že žalovaný souběžně čerpal nejméně dva úvěry s celkovým zůstatkem přesahujícím [částka] a měsíčními splátkami ve výši přes [částka]. Je zřejmé, že žalovaný i při relativně vysokém průměrném příjmu čerpal v období cca dvou let řadu úvěrů, přičemž poměry žalovaného z hlediska jeho obvyklých životních nákladů zjevně zkoumány nebyly. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalovaného splácet úvěr. V lednu 2021 byl účet žalovaného přečerpán, a to na počátku i na konci sledovaného období téměř o [částka], žalovanému již nezbývala žádná rezerva ke splácení dalšího úvěru. Výpisy z účtu za období bezprostředně předcházející čerpání úvěru předloženy nebyly. S ohledem na tyto skutečnosti neměl být další úvěr vůbec poskytnut. Vzhledem k výše uvedenému proto soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaný od žalobkyně převzal částku [částka], kterou nesplatil. Ke dni podání žaloby tudíž žalovaný žalobkyni dlužil na jistině částku [částka], která byla žalobkyni přiznána. Z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 40 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 70 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].