218 C 75/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 4 362 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 25. 6. 2019 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Zaplo“), smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím do 10. 8. 2020. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Proces uzavření smlouvy mezi žalovaným a [právnická osoba], ověření totožnosti žalovaného a čerpání finančních prostředků žalovaným proběhl tak, že žalovaný o půjčku zažádal online na internetových stránkách [webová adresa], kde vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři, jehož součástí bylo zadání čísla občanského průkazu a poskytnutí kopie občanského průkazu v souladu s odst. 2 § 15a zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech. V rámci dokončení žádosti o půjčku provedl žalovaný tzv. verifikační platbu, kterou odeslal z osobního bankovního účtu vedeného na jeho jméno. Při dokončení žádosti obdržel žalovaný předsmluvní informace o půjčce, ve kterých byly shrnuty veškeré parametry půjčky. Na základě těchto informací [právnická osoba] zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů, respektive prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žádost o půjčku byla žalovanému následně schválena a byla mu poskytnuta částka jistiny ve výši 3 000 Kč na účet, ze kterého dříve odeslal verifikační platbu. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Tímto mu podle smlouvy vznikla povinnost zaplatit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, a zároveň povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek žalovanému. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 s účinností ke dni 10. 12. 2021 převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 16. 12. 2021. Pohledávka žalobkyně byla ke dni podání žaloby tvořena nesplacenou jistinou ve výši 3 000 Kč, smluvní pokutou ve výši 1 362 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 840 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, přičemž tuto částku tvoří náklady na odchozí dopis ve výši 39 Kč a náklady na 3 cesty pověřeného terénního pracovníka při osobní návštěvě dlužníka ve výši 3 x 217 Kč. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Žalovaný byl o zaplacení upomínán, naposledy předžalobní výzvou ze dne 7. 4. 2022, dluh však neuhradil. 2. Žalobkyně byla usnesením zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne 17. 5. 2022 vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů o tom, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Podáním ze dne 26. 5. 2022 žalobkyně sdělila, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje, v souvislosti s tím žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co co do kapitalizovaného úroku ve výši 840 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 1 362 Kč. Žalobkyně na žalobě setrvala co do částky 3 000 Kč (která představuje dlužnou jistinu úvěru) se zákonným úrokem z prodlení a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů, a to ze smlouvy o úvěru ze dne 25. 6. 2019 a ze dne 14. 7. 2020, obchodních podmínek, výpisů z účtu původního věřitele i žalovaného, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne 25. 6. 2019 původní věřitel a žalovaný uzavřeli v elektronické podobě smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému převodem na jeho účet dne 25. 6. 2019 částku 3 000 Kč. Žalovaný se nejprve zavázal úvěr zaplatit do 25. 7. 2019, na základě smlouvy ze dne 14. 7. 2020 byl termín splatnosti stanoven nejpozději do 10. 8. 2020. Podle smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky byla uvedená pohledávka postoupena na žalobkyni. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť původní věřitel je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaný smlouvu uzavíral jako spotřebitel. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouva o úvěru (podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřená mezi účastníky. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 6. V daném případě nebylo k výzvě soudu doloženo, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet, žalobkyně výslovně uvedla, že příslušnými důkazy nedisponuje. Skutečnost, že došlo k vyplacení celkové částky 3 000 Kč na účet žalovaného, však byla jednoznačně prokázána. 7. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná, neboť nebylo prokázáno, že v době jejího uzavření byly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný však od původního věřitele převzal částku ve výši 3 000 Kč, kterou nesplatil. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení, jež je povinen vrátit. Soud proto žalobě co do částky 3 000 Kč vyhověl, z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. 9. V rozsahu částečného zpětvzetí žaloby, tj. co do kapitalizovaného úroku ve výši 840 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 362 Kč, soud řízení zastavil podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč byla žaloba zamítnuta, neboť výše těchto nákladů je zjevně nepřiměřená výši vymáhané jistiny. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, protože každý z nich měl ve věci pouze částečný úspěch.