220 C 89/2022-32 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 6 289,57 Kč z titulu smluvní pokuty. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tuto částku vrátit včetně úroku z úvěru v 48 pravidelných měsíčních splátkách 1 230 Kč včetně úroku. Strany pro případ prodlení sjednaly smluvní pokutu za prodlení s úhradou jedné splátky ve výši 499 Kč a smluvní pokutu za prodlení s úhradou zesplatněné jistiny ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná se dostala se svým závazkem do prodlení, a proto jej žalobkyně zesplatnila, přičemž ani poté žalovaná závazek neuhradila. Žalobkyně se v řízení u zdejšího soudu sp. zn. 120 C 14/2019 domohla části plnění, přičemž v tomto řízení požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 18 590,51 Kč za období od 4. 6. 2019 do 27. 4. 2022 ve výši 6 289,57 Kč Ani na výzvu žalobkyně žalovaná závazek neuhradila. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalobkyně dne 23. 4. 2018 uzavřela s žalovanou dohodu, podle níž se zavázala poskytnout žalované částku ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit v 48 měsíčních splátkách po 1 230 Kč od 11. 6. 2018. Pro případ prodlení se splátkou se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z nesplacené jistiny a kapitalizovaného úroku přirostlého ke dni zesplatnění. Strany se dohodly, že ke zesplatnění závazku dojde, pokud žalovaná bude v prodlení s úhradou splátky o více jak 65 dnů. Splatnost smluvní pokuty byla sjednána Žalovaná úvěr čerpala, přičemž následně se dostala do prodlení s úhradou první a druhé splátky o více jak 65 dní. Dne 27. 4. 2022 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné smluvní pokuty. Okresní soud v Kladně dne 27. 8. 2019, č.j.: 120 C 14/2019-61 rozhodl tak, že dohodu stran posoudil jako platně uzavřenou smlouvu o úvěru, přičemž pouze sjednanou výši úroku posoudil jako absolutně neplatnou. Při užití obvyklého úroku dospěl ke skutkovému závěru, že dlužná jistina včetně kapitalizovaného úroku ke dni zesplatnění činí 15 288,52 Kč, přičemž žalobkyni přiznal nárok na smluvní pokutu za období od 17. 8. 2018 do 3. 6. 2019 ve výši 4 433,67 Kč a dále přiznal smluvní pokutu ve výši 998 Kč. 4. Žalobkyně byla na jednání poučena o svém břemenu tvrzení a břemenu důkazním podle ust. § 118a o. s. ř. 5. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ SpÚ“), ve znění k datu právního jednání. 6. Podle ust. § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle ust. § 122 SpÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu (odst. 1). Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč (odst. 2). Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč (odst. 3). 8. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 10. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalované je smlouvou o úvěru podle ust. §2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaná v daném právním jednání vystupovala jako spotřebitel (§419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky, přičemž s ohledem na prodlení žalované s úhradou splátek došlo k zesplatnění závazku a vzniku nároku na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny. Smluvní pokuta byla sjednána dostatečně určitě, ve vztahu k porušení povinnosti a v souladu s dobrými mravy a zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalovaná v řízení zánik závazku netvrdila ani tato skutečnost nevyšla najevo, soud tedy vycházel ze skutkového základu dle rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 27. 8. 2019, č.j.: 120 C 14/2019-61, ve kterém byla přiznána smluvní pokuta v celkové výši 5 431,67 Kč z nové jistiny 15 288,52 Kč. S ohledem na ustanovení § 122 odst. 3 SpÚ nárok žalobkyně v tomto řízení již přesahuje zákonný limit, neboť vůči žalované může uplatnit souhrn smluvních pokut do jedné poloviny celkové částky poskytnuté spotřebiteli, tedy 7 500 Kč. Z tohoto důvodu byla zamítnuta část nároku. 11. Odůvodněný je také nárok na příslušenství pohledávky dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb, neboť žalovaná se dostala do prodlení s peněžitým plněním, ke kterému byla vyzvána dne 22. 4. 2022. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch v řízení je na straně žalované, které dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, přičemž při hodnocení úspěchu ve věci soud zohlednil i příslušenství sporu, tedy kapitalizoval výši požadovaného a přiznaného úroku do data podání žaloby (viz např. usnesení NS ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). 13. Soud rozhodl doplňujícím rozsudkem o části nákladů řízení ve smyslu ust. § 166 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že projednávaná věc byla převedena z rejstříku EPR do rejstříku C, aniž by došlo k vydání elektronického platebního rozkazu, vyměřil soud doplatek soudního poplatku podle zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, položka 2, bod 2.