220 C 99/2022 — Okresní soud v Kladně

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 18 547,33 Kč z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 13 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 1 320 Kč včetně sjednaných poplatků. Pro případ prodlení s úhradou strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné splátky, náklady vynaložené na upomínání strany dohodly na částku 300 Kč za každou zaslanou upomínku a 1 000 Kč za předání věci oddělení Centrálního vymáhání pohledávek. Žalovaný se dostal se svým závazkem do prodlení, přičemž ani poté žalovaný závazek neuhradil. Dluh byl následně postoupen na žalobkyni. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá jistiny ve výši 4 948,57 Kč, poplatku za uzavření smlouvy a správu úvěru ve výši 2 498,76 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 500 Kč za období od uzavření smlouvy do 5. 11. 2018 do 1. 2. 2022, poplatku za dvanáct upomínek ve výši 3 600 Kč, poplatku za předání k vymáhání ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně se dále domáhá zákonného úroku z dlužných částek od 5. 11. 2018 do 1. 2. 2022 v kapitalizované výši 264,04 Kč a z částky 4 948,57 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a úroku 29% p.a. z částky 4 948,57 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. 1. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 2. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] dne 5. 11. 2018 uzavřela s žalovaným dohodu, podle níž se zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 13 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v 18 měsíčních splátkách po 1 320 Kč počínaje datem uzavření smlouvy včetně sjednaných poplatků. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Žalovaný zápůjčku čerpal, přičemž následně se dostal do prodlení s úhradou splátek. Žalovaný uhradil celkem částku 16 296,67 Kč (důkaz: smlouva o zápůjčce, průběh splácení). Dohodou ze dne 28. 1. 2022 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky žalované oznámil právní předchůdce žalobkyně přípisem ze dne 1. 2. 2022, oznámení bylo předáno k přepravě dne 10. 2. 2022 (důkaz: smlouva o postoupení včetně příloh, oznámení o postoupení včetně podacího lístku). Přípisem ze dne 20. 5. 2022 žalobkyně vyzvala žalované k úhradě dluhu (důkaz: předžalobní výzva včetně podacího lístku). 3. Právní předchůdce žalobkyně posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr tak, že vycházel z čestného prohlášení žalovaného (důkaz: zákaznická karta). 4. Návrh na provedení důkazu usnesením Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 ICdo 27/2021 a rozsudkem Vrchního soudu, sp. zn. 75 ICm 3132/2019 soud zamítl jako nadbytečný, neboť právní hodnocení není předmětem dokazování, přičemž kauza předmětných rozhodnutí není shodná s projednávaným případem, tj. nezakládá legitimní očekávání účastníka. Skutková zjištění je třeba posuzovat individuálně v konkrétním případě. Návrh na provedení důkazu výslechem [jméno] [příjmení] k prokázání dostatečného posouzení úvěryschopnosti soud rovněž zamítl, neboť provedení důkazu není způsobilé prokázat či vyvrátit prokazovanou skutečnost. V dané věci již z listin plyne závěr, že se právní předchůdce nezabýval posouzením reálných nákladů žalovaného, přičemž sama žalobkyně zákaznickou kartu označila za úplnou a pravdivou, v řízení netvrdila jiné okolnosti než zde zaznamenané. Konečně z důkazu výpisem živnostenského rejstříku, výzvou ke splacení a výpisem z centrální evidence exekucí soud neučinil žádné skutkové zjištění pro věc samou. Výpis z centrální evidence exekucí neprokazuje zkoumání vedených exekucí vůči žalovanému k datu uzavření smlouvy o úvěru. 5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] dne 5. 11. 2018 uzavřela s žalovaným dohodu, podle níž se zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 13 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v 18 měsíčních splátkách po 1 320 Kč počínaje datem uzavření smlouvy včetně sjednaných poplatků. Žalovaný zápůjčku čerpal, přičemž následně se dostal do prodlení s úhradou splátek. Žalovaný uhradil celkem částku 16 296,67 Kč Dohodou ze dne 28. 1. 2022 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. 6. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ SpÚ“), ve znění k datu právního jednání. 7. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle ust. § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda právního předchůdce žalobkyně a žalovaného je smlouvou o zápůjčce podle ust. §2390 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Z ust. §87 SpÚ, plyne, že věřitel je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a pokud tak neučiní, je následkem neplatnost uzavřené smlouvy. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. V dané věci přitom z listinných důkazů neplyne skutečnost, že právní předchůdce žalobkyně ověřovala osobní prohlášení žalovaného, neboť k žádosti nejsou přiloženy další listiny či záznamy, kterými by si právní předchůdce žalobkyně ověřila náklady žalovaného, rovněž ze zjištěného příjmu plyne důvodná pochybnost o schopnosti žalovaného dostát závazku. Z hlediska platnosti smlouvy o zápůjčce dané znamená, že smlouva je neplatná. 12. Zákonodárce normoval v ust. § 87 SpÚ podmínku uplatnění námitky neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření úvěru, přičemž soud má za to, že koncepci námitky neplatnosti je třeba neaplikovat s ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudního dvora. Ustanovení je výsledkem transpozice směrnice Evropského parlamentu a rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, cílem této směrnice bylo zajištění ochrany spotřebitele, zajištění rovné hospodářské soutěže mezi věřiteli a harmonizace vnitřního evropského trhu. Žádoucí výsledek směrnice vyslovil Soudní dvůr EU ve věci C [číslo], OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, kde soudní dvůr uzavřel, že„ články