222 C 153/2022-42 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce se žalobou domáhal vůči žalovanému zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, a to z titulu dlužného pojistného na základě pojistné smlouvy [číslo] ze dne 28. 1. 2021, jejímž předmětem bylo rizikové životní pojištění Flexi. Žalobu odůvodnil tím, že uvedenou smlouvou bylo mezi účastníky sjednáno uvedené pojištění s pojistným ve výši 772 Kč měsíčně. Žalovaný pojistné za období ode dne 1. 3. 2021 do 2. 4. 2021 řádně neplatil, a to ani k opakovaným upomínkám žalobce, a dluží tak na pojistném částku 3 910 Kč, žalobce požaduje i poplatky ve výši 300 a 350 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 292 Kč z žalované částky za období od 6. 9. 2021 do 7. 6. 2022. 2. Soud ve věci nařídil jednání, žalobce se omluvil, o odročení jednání nežádal, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen,,o.s.ř.“) jednal v jejich nepřítomnosti. 3. Soud ve věci provedl dokazování Pojistnou smlouvou ze dne 28. 1. 2021, pojistnými podmínkami, sazebníkem poplatků za vymáhání a výzvami k plnění vč. dokladu o odeslání. Ostatní listiny nebyly provedeny pro nadbytečnost. Na základě obsahu listin založených ve spise soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, dle něhož účastníci uzavřeli uvedeného dne pojistnou smlouvu – životní pojištění, měsíční pojistné činilo částku 772 Kč. Žalovaný nezaplatil pojistné za období od 1. 3. 2021 do 2. 4. 2021, žalobci tak vůči žalovanému vznikl nárok na zaplacení dlužného pojistného a nárok na poplatky za upomínání dle sazebníku pojišťovny. 4. Podle § 2782 odst. 1 občanského zákoníku pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. 5. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. V daném případě soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná pouze částečně. Z provedeného dokazování má soud za zjištěné, že účastníci spolu platně uzavřeli pojistnou smlouvu, a že tedy žalobci vznikl nárok na úhradu pojistného za dobu trvání této smlouvy. Bylo prokázáno, že žalovanému vznikl dluh na tomto pojistném. Pojistné nebylo žalovaným placeno za shora specifikované období, čímž žalovanému vznikl dluh v poměrné výši vzhledem k ročnímu pojistnému ve výši 3 910 Kč. Provedeným dokazování však bylo zjištěno, že žalobce má dle sazebníku poplatků za vymáhání nárok na zaplacení poplatku pouze v částce 300 Kč za upomínku, jež byla žalovanému odeslána, zbylá žalobcem požadovaná částka (350 Kč) nemá oporu v žalobních tvrzeních ani v přiložených listinných důkazech, a soudu nezbylo než žalobu v této části zamítnout, neboť žalobce se svou neúčastí u jednání připravil o možnost poučení k doplnění tvrzení a označení důkazů ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. 7. Soud žalobci zároveň přiznal i poměrně zkrácené příslušenství z přiznané částky, a to úrok z prodlení v zákonné výši za shora uvedené období, jak žalobce požadoval. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. Vycházel přitom ze skutečnosti, že žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř., nebyl však ve věci zcela úspěšný. Soud tak přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení pouze v poměrné části, ve výši rozdílu úspěchu účastníků, tj. co do 84,64 %, pak má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil poměrnou část nákladů vynaložených při účelném uplatňování jeho práva u soudu. Tato částka nákladů řízení pak činí 1 260,30 Kč (tzn. poměrná část nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 400 Kč a z nákladů právního zastoupení, tj. z odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1, § 11 vyhl.č. 177/1996 Sb. /jedná se o žalobu podávanou na ustálených vzorech, v nichž jsou měněny pouze údaje týkající se žalovaného, data a dlužné částky/ za 3 úkony právní služby, z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 100 Kč, zvýšené o náhradu za 21% DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o. s. ř., představovanou částkou 189 Kč, neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. pak soud stanovil ve výroku III. lhůtu k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.