223 C 14/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Svůj nárok odůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] jejíž součástí byly úvěrové podmínky, a na základě které žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] částku [částka]. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, zjišťovala kreditní skóre posouzením příjmů a výdajů, dalších osobních údajů, provedla lustrace v registrech. K těmto svým žalobním tvrzením žalobkyně neoznačila žádný důkaz. Uvedla dále, že žalovaná se zavázal úvěr zaplatit do 30 dnů od jeho poskytnutí s tím, že se zavázal zaplatit poplatek [částka]. Žalobkyně dále uvedla, že se žalovaným byly smlouvou sjednány také další volitelné služby za poplatek [částka] za expres výplatu, za poplatek [částka] za bezpečnou splátku, za poplatek [částka] za SMS servis s tím, že žalovaný si prodloužil splatnost úvěru od 30 dní a za takové prodloužení je účtován poplatek [částka]. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala uhradit [částka] za účelně vynaložené náklady a dále smluvní pokutu ve výši [částka] (vypočtena jako 3 % z nezaplacené jistiny úvěru). Žalobkyně proto účtovala žalovanému i poplatky za bezpečnou splátku ze dne [datum] a [datum] (2 x [částka]), poplatky za SMS servis ze dne [datum] a [datum] (2 x [částka]) a současně požadovala po žalovaném kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum] a dále od [datum] zákonný úrok z prodlení z částky [částka], a to do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil, žalobkyně se z jednání omluvila, odročení nežádala, proto soud dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3. Žalobkyně k důkazu předložila smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum] a výzvu k zaplacení úvěru včetně podacího archu. 4. Ze shora uvedených listin soud zjistil následující skutečnosti: žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] úvěrovou smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku [částka], tato mu byla vyplacena na bankovní účet č. [bankovní účet] dne [datum], jak bylo zjištěno z opisu výpisu proplacení smlouvy a na základě dotazu na [právnická osoba] Smlouva byla uzavřena elektronicky po zadání kódu zaslaného skrze SMS. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku [částka] do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Dále si žalovaný sjednal poplatky za expresní výplatu ve výši [částka] jednorázově, poplatek za službu SMS servis [částka] měsíčně, poplatek za službu bezpečná splátka ve výši [částka] měsíčně, poplatek za prodloužení doby splatnosti o 30 dnů ve výši [částka]. 5. Z výpisu čerpání a úhrad byly potvrzeny shora uvedené údaje o výši úvěru a datu vyplacení, dále bylo zjištěno, že žalovaný ničeho neuhradil. 6. Žalobkyně upomínala žalovaného o zaplacení předžalobní upomínkou ze dne [datum] do 30 dnů, tato byla dle podacího archu odeslána žalovanému na doručovací adresu ze smlouvy dne [datum]. 7. Žalovaný uzavřel smlouvu s žalobkyní jakožto fyzická osoba nepodnikající, což plyne z uvedených osobních údajů, proto je třeba na úvěrovou smlouvu hledět jako na smlouvu uzavřenou se spotřebitelem. Ze smlouvy ani z dalších předložených listin však nebylo zjištěno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy jakýmkoli způsobem zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně sice tvrdila, že takový proces prováděla, zjišťovala a porovnávala příjmy a výdaje, lustrovala žalovaného v příslušných registrech, avšak žádné listiny k prokázání takového jednání nedoložila. 8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18) 10. Podle § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně žádným způsobem neprokázala, že zjišťovala a ověřovala schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet. Zcela nepostačující je zjištění pouze základních údajů (dle smlouvy), navíc bez jakéhokoli prověření. Soud nemohl při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. s ohledem na její neúčast, přičemž takové poučení se poskytuje účastníku pouze při jednání. Soud není povinen jednání za účelem poskytnutí poučení odročovat, naopak lze legitimně od žalobkyně očekávat, že se jednání zúčastní, případně že ponese procesní následky své nepřítomnosti. Žalobkyně břemeno tvrzení a především důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla. 13. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 14. Žalovaný však od žalobkyně převzal částku [částka] ([částka] zaslal žalobkyni z důvodu své identifikace), jak bylo prokázáno opisem výpisu o proplacení smlouvy. Žalovaný v řízení činný nebyl, netvrdil, že by uhradil žalobkyni více, ani že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. Jelikož nebyl zjištěn žádný právní důvod transakce, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka], která představuje bezdůvodné obohacení vzniklé na jeho straně. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. 15. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od [datum]. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne [datum], jak plyne z předžalobní upomínky včetně podacího archu, s určením lhůty k plnění do 30 dnů. Od následujícího dne, tj. od [datum], je tudíž žalovaný v prodlení. 16. S ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru byla žaloba co do zbytku zamítnuta. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 60,14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v