223 C 179/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 28 645 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Svůj nárok odůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 23. 11. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet žalovaného. Smlouva byla uzavřena distančně prostřednictvím internetové stránky [webová adresa] po provedeném schvalovacím procesu, zadání SMS kódu a ověření vlastnictví účtu. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím lustrace v registrech, posouzení příjmů a výdajů a údajů. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 660 Kč, úrokem ve výši 980 Kč účtovaným za druhou až osmou splátku, poplatkem za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatkem za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč a poplatkem za SMS servis ve výši 49 Kč vrátit formou 24 měsíčních splátek. Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho, dostal se se svým závazkem do prodlení, v souvislosti s prodlením se splátkami mu žalobkyně vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 3 x 500 Kč, účelně vynaložené náklady na vymáhání ve výši 2 x 100 Kč a 2 x 130 Kč a smluvní pokutu představující 10 % z nesplacené jistiny a úroků ve výši 2 294 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení před zesplatněním dne 31. 1. 2022 a následně též po zesplatnění úvěru ke dni 18. 3. 2022. Žalovaná částka představuje nezaplacenou jistinu 20 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 660 Kč, poplatek za expres výplatu 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku 396 Kč, přičemž se jedná o 4 x 99 Kč, poplatek za SMS servis 196 Kč, jedná se o 4 x 49 Kč, úrok 2 940 Kč, účelně vynaložené náklady 460 Kč a smluvní pokutu 3 794 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok z prodlení za období od 29. 8. 2022 do 13. 9. 2022 v částce 188,35 Kč a zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 14. 9. 2022. Žalobkyně marně upomenula žalovaného o zaplacení před podáním žaloby. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila, odročení nežádala, proto soud dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3. Žalobkyně k důkazu předložila úvěrovou smlouvu, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, sazebník poplatků, kopii občanského průkazu žalovaného, printscreen z internetového bankovnictví, výpis čerpání, splátek a úhrad, opis výpisu proplacení smlouvy, potvrzení [webová adresa] o provedené platbě, výzvu k zaplacení před zesplatněním, zesplatňující dopis a předžalobní výzvu k plnění včetně podacího archu. 4. Ze shora uvedených listin soud zjistil následující skutečnosti: žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 23. 11. 2021 úvěrovou smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 20 000 Kč, tato mu byla vyplacena na bankovní účet č. [bankovní účet] dne 23. 11. 2021, jak bylo prokázáno předloženými listinami. Dotazem na banku soud zjistil, že majitelem a jediným disponentem předmětného účtu je žalovaný, zároveň byla potvrzena příchozí platba v uvedené výši od [právnická osoba], s.r.o. Smlouva byla uzavřena elektronicky po zadání PIN kódu zaslaného skrze SMS. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté prostředky spolu se shora uvedenými poplatky a úrokem formou 24 pravidelných, měsíčních splátek počínaje 23. 12. 2021 Celkem se žalovaný zavázal uhradit 31 271 Kč. Úrok byl vyměřován ke druhé až osmé splátce. Podle výpisu úvěru neuhradil žalovaný žalobkyni ničeho. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu, následně úvěr zesplatnila ke dni 18. 3. 2022 a vyzvala opětovně žalovaného k zaplacení. 5. Z printscreenu internetového bankovnictví soud neučinil žádná relevantní zjištění. 6. Žalovaný uzavřel smlouvu s žalobkyní jakožto fyzická osoba nepodnikající, což plyne z uvedených osobních údajů, proto je třeba na úvěrovou smlouvu hledět jako na smlouvu uzavřenou se spotřebitelem. Ze smlouvy ani z dalších předložených listin však nebylo zjištěno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy jakýmkoli způsobem zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně sice tvrdila, že takový proces prováděla, zjišťovala a porovnávala příjmy a výdaje, lustrovala žalovaného v příslušných registrech a rejstřících, dotazovala se ho na osobní poměry, avšak žádné listiny k prokázání takového jednání nedoložila. Nedostála tudíž své zákonné povinnosti stanovené jí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18) 9. Podle § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Soud nemohl při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. s ohledem na její neúčast, přičemž takové poučení se poskytuje účastníku pouze při jednání. Soud není povinen jednání za účelem poskytnutí poučení odročovat, naopak lze legitimně od žalobkyně očekávat, že se jednání zúčastní, v opačném případě že ponese procesní následky své nepřítomnosti. Žalobkyně břemeno tvrzení a především důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla. 12. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 13. V řízení však bylo zjištěno, že žalovaný od žalobkyně převzal částku 20 000 Kč, respektive tato byla převedena na bankovní účet, jehož je vlastníkem a disponentem, jak bylo prokázáno předloženými doklady a také sdělením banky. Žalovaný v průběhu řízení netvrdil, že by žalobkyni jakoukoli částku zaplatil, ani z předložených listin nedospěl soud v tomto ohledu k jinému závěru, a proto vyšel z toho, že žalovaným nebylo uhrazeno ničeho. Jelikož peněžní prostředky byly žalovanému převedeny žalobkyní bez právního důvodu, dospěl soud k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil co do částky 20 000 Kč a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vydat. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. 14. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 29. 8. 2022. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvo