224 C 172/2022-46 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 19 168 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 21. 5. 2021 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Zaplo“), smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 21. 5. 2021, jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr ve výši 16 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím do 20. 6. 2021. Žalovaná čerpala úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Proces uzavření smlouvy mezi žalovanou a [právnická osoba], ověření totožnosti žalované a čerpání finančních prostředků žalovanou proběhl tak, že žalovaná o půjčku zažádala online na internetových stránkách [webová adresa], kde vyplnila požadované registrační údaje ve formuláři, jehož součástí bylo zadání čísla občanského průkazu a poskytnutí kopie občanského průkazu v souladu s odst. 2 § 15a zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech. V rámci dokončení žádosti o půjčku provedla žalovaná tzv. verifikační platbu, kterou odeslala z osobního bankovního účtu vedeného na její jméno. Při dokončení žádosti obdržela žalovaná předsmluvní informace o půjčce, ve kterých byly shrnuty veškeré parametry půjčky. Na základě těchto informací [právnická osoba] zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů, respektive prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žádost o půjčku byla žalované následně schválena a byla jí poskytnuta částka jistiny ve výši 16 000 Kč na účet, ze kterého dříve odeslala verifikační platbu. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas. Tímto jí podle smlouvy vznikla povinnost zaplatit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, a zároveň povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek žalované. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 1. 2. 2022. Celková hodnota pohledávky činila ke dni podání žaloby 19 318 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 16 000 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 3 168 Kč a nesplaceného úroku ve výši 150 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení nákladů spojených s mimosoudním vymáháním pohledávky ve výši 256 Kč, přičemž tuto částku tvoří náklady na odchozí dopis ve výši 39 Kč, odchozí dopis doporučeně 50 Kč, odchozí telegonický hovor 72 Kč a osobní návštěva 217 Kč. Ode dne postoupení pohledávky neuhradila žalovaná na svůj dluh ničeho. Žalovaná byla o zaplacení upomínána, naposledy předžalobní výzvou ze dne 2. 6. 2022, dluh však neuhradila. 2. Žalobkyně byla usnesením zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne 2. 8. 2022 vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů o tom, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované. Podáním ze dne 4. 8. 2022 žalobkyně sdělila, že důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr nedisponuje, v souvislosti s tím žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co co do kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 3 168 Kč. Žalobkyně na žalobě setrvala co do částky 16 000 Kč (která představuje dlužnou jistinu úvěru) se zákonným úrokem z prodlení a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů, a to ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 21. 5. 2021 ve znění smlouvy ze dne 21. 5. 2021, obchodních podmínek, výpisů z účtu původního věřitele (ohledně verifikační platby žalované ze dne 12. 5. 2021 ve výši 0,01 Kč a domácí platby na účet žalované ve výši 16 000 Kč ze dne 21. 5. 2021), smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne 21. 5. 2021 původní věřitel a žalovaná uzavřeli v elektronické podobě smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované převodem na její účet dne 21. 5. 2021 částku 16 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr zaplatit nejpozději do 20. 6. 2021. Podle smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky byla uvedená pohledávka postoupena na žalobkyni. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť původní věřitel je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaná smlouvu uzavírala jako spotřebitel. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouva o úvěru (podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřená mezi účastníky. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 6. V daném případě nebylo k výzvě soudu doloženo, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně zkoumal schopnost žalované úvěr splácet, žalobkyně výslovně uvedla, že příslušnými důkazy nedisponuje. Skutečnost, že došlo k vyplacení celkové částky 16 000 Kč na účet žalované, však byla jednoznačně prokázána. 7. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná, neboť nebylo prokázáno, že v době jejího uzavření byly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaná však od původního věřitele převzala částku ve výši 16 000 Kč, kterou nesplatila. Žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení, jež je povinna vrátit. Soud proto žalobě co do částky 16 000 Kč vyhověl, z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, dále byla žalobkyni přiznána i částka 256 Kč jako náklady spojené s vymáháním pohledávky. 9. V rozsahu částečného zpětvzetí žaloby, tj. co do kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 168 Kč, soud řízení zastavil podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 641,37 Kč, přičemž tato částka představuje 66,94 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 83,47 % a úspěchu žalované v rozsahu 16,53 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 168 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za kvalifikovanou výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300