227 C 102/2022-66 — Okresní soud v Kladně

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení shora uvedené částky tvořené smluvní pokutou a sankčními poplatky. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy [číslo]„ s produktovým názvem [příjmení] [příjmení] v hotovosti týdenní [číslo]“ ze dne 20. 6. 2019 uzavřené mezi žalovanou jako úvěrovanou a společností [právnická osoba], právní předchůdkyní žalobkyně, jako úvěrující. Žalovaná na základě této smlouvy čerpala zápůjčku ve výši 6 000 Kč a na svůj dluh (jistina a poplatky) uhradila celkem 10 938,73 Kč. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a v řízení zůstala zcela pasivní. 3. Provedeným dokazováním soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: 4. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 20. 6. 2019 žalované vyplatila částku ve výši 6 000 Kč na základě smlouvy o zápůjčce – zelená v hotovosti uzavřené téhož dne. Žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že by na poskytnuté plnění cokoli uhradila, a soud proto vyšel z tvrzení žalobkyně, že uhradila celkem 10 938,73 Kč Smlouvou ze dne 28. 1. 2022 byla pohledávka právní předchůdkyně postoupena žalobkyni. Dále žalobkyně doložila vyrozumění o postoupení pohledávky datované 1. 2. 2022 a dvě výzvy, jimiž žalovanou vyzvala k úhradě, datované 10. 2. 2022 a 23. 5. 2022 a odeslané poštou 11. 2. 2022 a 25. 5. 2022. 5. Návrh na provedení důkazu výslechem zprostředkovatele úvěru soud zamítl, neboť od tohoto výslechu nejen s ohledem na časový odstup nelze očekávat věrohodné prokázání skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Dále soud zamítl návrh na provedení důkazu soudními rozhodnutími v jiných věcech, neboť nejde o důkazní prostředky, jejichž provedení může přispět k objasnění skutkového stavu. 6. Protože žalobkyně ani na výzvu soudu dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.), neunesla svá procesní břemena ve vztahu k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované, soud věc po právní stránce posoudil tak, že jde o nárok z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2391 a § 2393 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neboť předmětná smlouva je absolutně neplatná dle § 588 o.z. pro rozpor s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a to s přihlédnutím k povinnosti eurokonformního výkladu českého práva (srov. rozhodnutí SDEU ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance). 7. Žalobkyně (její právní předchůdkyně) tak žalované plnila bez platného závazku a má právo na vrácení tohoto plnění. Protože neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o.z.), žaloba není důvodná, neboť žalobkyni nevzniklo právo na úhradu smluvní pokuty ani jakýchkoli smluvních poplatků. Žalovaná tedy čerpala částku 6 000 Kč a zaplatila částku 10 938,73 Kč. Žaloba proto byla zamítnuta, jak uvedeno ve výroku I. 8. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. v situaci, kdy procesně zcela úspěšné žalované v řízení žádné náklady nevznikly. 9. O povinnosti žalobkyně k doplacení soudního poplatku v uvedené výši (výrok III.) soud rozhodl dle § 4 odst. 1 písm. j), § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a položky 2 bodu 2. sazebníku poplatků, neboť ve věci nebyl vydán platební rozkaz. 10. Lhůty k plnění byly určeny dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř. 11. Odůvodnění rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o.s.ř.