227 C 148/2022-44 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovanou účastnické smlouvy [číslo] [číslo] jejichž nedílnou součástí jsou všeobecné podmínky a ceník tarifů a služeb. Na základě uvedených smluv poskytovala žalobkyně žalované veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran, takto jí poskytla k pronájmu koncová zařízení, přičemž žalovaná nezaplatila nájemné ve výši 62,32 Kč, služby ve výši 1 895 Kč a smluvní pokutu za nevrácení zařízení po ukončení smlouvy ve sjednané lhůtě ve výši 4 000 Kč. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, a proto byl platební rozkaz usnesením zrušen. Soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, pouze na základě listin založených ve spise. Současně ji poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již v žalobě, žalovaná se nevyjádřila, proto soud rozhodl podle citovaného ustanovení bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Z předložených listinných důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: 4. Žalobkyně a žalovaná si sjednaly dvě smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací a souvisejících služeb k telefonnímu číslu [číslo] a [číslo], dále byla žalované poskytována služba pevný internet a žalované bylo za tímto účelem pronajato koncové zařízení. Výše nájemného a jeho splatnost vyplývala z jednotlivých vyúčtování, zároveň si účastnice sjednaly povinnost žalované vrátit poskytnuté zařízení do 30 dnů od ukončení smlouvy, v opačném případě byla sjednána povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč. Dále byla žalovaná povinna platit poskytnuté služby dle vyúčtování. Žalovaná neuhradila vyúčtování [číslo] v částce 4 000 Kč z titulu smluvní pokuty splatné dne 6. 7. 2021, vyúčtování [číslo] v částce 1 622,32 Kč splatné dne 20. 2. 2021, vyúčtování [číslo] v částce 224 Kč splatné dne 20. 1. 2021 a vyúčtování [číslo] v částce 111 Kč splatné dne 20. 12. 2020. Předžalobní upomínkou odeslanou dne 5. 4. 2022 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu nejpozději 12. 4. 2022. Žalovaná netvrdila, že by dluh žalobkyni zaplatila, ani že by její závazek zanikl z jiného důvodu. Soud tedy vycházel z toho, že žalovaná nezaplatila ničeho. 5. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 6. Podle § 2213 o.z., nájemce je i bez zvláštního ujednání povinen užívat věc jako řádný hospodář k ujednanému účelu, nebo není-li ujednán, k účelu obvyklému, a platit nájemné. 7. Podle § 2048 o.z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokut určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 8. Soud po provedeném dokazování shledal žalobu zcela po právu a rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni dlužnou částku včetně zákonného úroku z prodlení. Mezi účastnicemi byla uzavřena nepojmenovaná smlouva podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), a smlouva nájemní dle shora citovaných zákonných ustanovení. Na základě těchto smluv žalobkyně poskytovala žalované sjednané plnění, zejména služby elektronických komunikací, za něž jí žalovaná nezaplatila. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni dále dlužné nájemné za poskytnuté koncové zařízení v uvedené a prokázané výši, a dále smluvní pokutu za nevrácení zařízení v dohodnuté době, která byla platně sjednána v rámci ceníku, který je nedílnou součástí smlouvy. Výši smluvní pokuty považuje soud za přiměřenou. Soud zároveň žalobkyni přiznal podle § 1970 o.z. úrok z prodlení z dlužné částky ve výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb., jehož úhrady se žalobkyně domáhá počínaje dnem následujícím po splatnosti posledního z vyúčtování. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 4 168,16 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně přidané hodnoty v sazbě 21 % ze základu 900 Kč ve výši 189 Kč. 10. Lhůty k plnění byly určeny dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám zástupkyně žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř. 11. Odůvodnění rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o.s.ř.