227 C 47/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru. Uvedla, že společnost [právnická osoba], dříve [právnická osoba], (dále jen„ právní předchůdkyně“), uzavřela se žalovaným dne 5. 12. 2020 smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě předmětné smlouvy právní předchůdkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 10 000 Kč převodem na účet č. [bankovní účet] v den uzavření smlouvy, který se žalovaný zavázal splatit v 29 pravidelných měsíčních splátkách po 433 Kč splatných každého 5. dne v měsíci počínaje dnem 5. 1. 2021 Vedle vrácení jistiny úvěru se žalovaný zavázal právní předchůdkyni zaplatit úrok ve výši 15,9 % ročně a poplatky dle sazebníku. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně, pročež jej právní předchůdkyně zesplatnila ke dni 16. 4. 2021 v souladu s čl. 7 produktových podmínek. K okamžiku postoupení pohledávky právní předchůdkyně na žalobkyni smlouvou ze dne 14. 9. 2021 dluh žalovaného činil 12 226,51 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný byl písemně vyzván k úhradě pod hrozbou podání žaloby, avšak po zesplatnění pohledávky neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k jednání soudu se nedostavil, ačkoli byl řádně obeslán. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, a bylo tak jednáno v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). 3. S ohledem na cizí prvek v podobě slovenského státního občanství žalovaného, který v současnosti má pobyt na území Slovenské republiky, se soud po právní stránce nejprve zabýval otázkou své pravomoci a otázkou rozhodného práva. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádná mezinárodní smlouva, kterou by Česká a Slovenská republika sjednaly zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů o zaplacení předmětných nároků a která by se ve smyslu čl. 307 odst. 1 Smlouvy o založení ES použila místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, posuzoval soud svou pravomoc nejprve podle citovaného nařízení, které se vzhledem k zásadě přednostní aplikace komunitárního práva aplikuje přednostně před ustanoveními zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Podle čl. 17 a 19 citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný v rozhodné době měl bydliště na území České republiky. 4. Protože předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 5. Provedeným dokazováním soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním: 6. Z rámcové smlouvy ze dne 13. 2. 2020 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně uvedeného dne se žalovaným uzavřela smlouvu o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb, na jejímž základě se žalovanému zavázala poskytovat bankovní služby spočívající mj. ve vedení běžného a spořicího účtu a další služby dle budoucí specifikace. 7. Z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že dne 5. 12. 2020 byla na účet připsána částka ve výši 10 000 Kč s označením„ čerpání půjčky“. 8. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce [číslo] akceptace tohoto návrhu včetně všeobecných obchodních podmínek, produktových obchodních podmínek a sazebníku bylo zjištěno, že právní předchůdkyně a žalovaný dne 5. 12. 2020 uzavřeli smlouvu o půjčce, na jejímž základě žalovaný byl oprávněn čerpat půjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se spolu se sjednaným úrokem ve výši 15,9 % ročně a poplatky dle sazebníku zavázal splácet v 29 pravidelných měsíčních splátkách. RPSN činila 17,12 %. 9. Z výzvy ze dne 23. 3. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalovaného vyzvala k úhradě pohledávky po splatnosti ve výši 1 816,66 Kč do tří dnů od doručení výzvy. Dle podacího archu byla výzva žalovanému odeslána poštou dne 24. 3. 2021. 10. Z oznámení o zesplatnění půjčky ze dne 16. 4. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 11 146,51 Kč do 10 dnů ode dne vyhotovení této výzvy. 11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 9. 2021 včetně seznamu pohledávek a plných mocí bylo zjištěno, že pohledávka právní předchůdkyně za žalovaným z předmětné smlouvy byla postoupena žalobkyni. 12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 9. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně vyrozuměla žalovaného o postoupení své pohledávky za ním na žalobkyni. Dle poštovního podacího archu bylo oznámení žalovanému odesláno poštou dne 1. 10. 2021. 13. Z výzvy k plnění ze dne 18. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě pod hrozbou podání žaloby. Dle podacího lístku byla výzva odeslána žalovanému poštou dne 18. 2. 2022. 14. Ze sdělení Okresného súdu Banská Bystrica ze dne 12. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný má trvalý pobyt na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozsudku. 15. Z dalších provedených listin soud neučinil žádné pro věc rozhodné skutkové zjištění. 16. Soud tak dokazováním provedeným listinami, o jejichž pravosti či obsahu nejen s ohledem na absenci vyjádření žalovaného neshledal důvodu pochybovat, dospěl k závěru, že právní předchůdkyně a žalovaný dne 5. 12. 2020 uzavřeli smlouvu o půjčce. Téhož dne byla žalovanému na jeho bankovní účet vyplacena částka 10 000 Kč, kterou se žalovaný ve sjednaných 29 měsíčních splátkách zavázal právní předchůdkyni vrátit spolu se sjednaným úrokem, poplatky a platbou pojištění. Žalovaný neuhradil ničeho a dne 14. 9. 2021 právní předchůdkyně a žalobkyně podepsaly smlouvu, jíž byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalovaný byl dále vyzván k úhradě upomínkou odeslanou poštou dne 24. 3. 2021 s výzvou k okamžitému zaplacení a posléze i další upomínkou s hrozbou podání žaloby, avšak neuhradil ničeho ani žalobkyni ani právní předchůdkyni. 17. Po právní stránce soud věc posoudil zejména dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ SpÚ“), a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). 18. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 19. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 20. Podle § 86 SpÚ odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 21. Podle § 87 SpÚ odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 22. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 23. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 24. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 25. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlo