228 C 126/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], (dále jen„ [jméno]“) uzavřela dne 7. 9. 2010 s žalovanou smlouvu o bankovních produktech a službách, kterou se zavázala zřídit a vést pro žalovanou bankovní účet a poskytnout jí kontokorentní úvěr [anonymizováno], jimiž umožnil žalované přečerpat prostředky na běžném účtu až do limitu 20 000 Kč sjednaného dne 27. 2. 2019 v dispozicích ke smlouvě. Při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela [právnická osoba] z údajů poskytnutých žalovanou, informací z interních a externích databází (NRKI a BRKI), insolvenčního rejstříku a databáze Ministerstva vnitra. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy neplnila, neboť přečerpala limit a úvěr nesplácela řádně a včas. Společnost [jméno] proto na základě smlouvy převedla aktuální výši nepovoleného čerpání 23 436,92 Kč na nově zřízený úvěrový účet a posléze úvěr ke dni 8. 6. 2020 zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena na [právnická osoba], která ji smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2021 postoupila na žalobkyni. Nyní se žalobkyně domáhá jistiny úvěru ve výši 23 436,92 Kč, poplatků ve výši 1 200 Kč, úroku ve výši 21,99 % ročně z jistiny od 17. 9. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny od 17. 9. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Soud zjistil následující skutečnosti. 4. Dne 7. 9. 2010 podepsaly [právnická osoba] a žalovaná smlouvu o bankovních produktech a službách, podle které byly její součástí i dispozice, které obsahují konkrétní parametry jednotlivých produktů a služeb. Společnost [jméno] se zavázala vést žalované běžné, vkladové a spořicí účty a poskytnout jí kontokorentní úvěr [anonymizováno] povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše povoleného limitu. Konkrétní výše limitu nebyla ve smlouvě ujednána. 5. Téhož dne podepsaly [právnická osoba] a žalovaná dispozice obsahující parametry běžného účtu, platební karty, internetového bankovnictví a SMS servisu. 6. Dne 27. 2. 2019 podepsaly [právnická osoba] a žalovaná dispozice k výše uvedené smlouvě, kterou si sjednaly povolený limit [anonymizováno] ve výši 20 000 Kč ode dne 27. 2. 2019 s úrokovou sazbou 21,99 % ročně. 7. V žádosti o povolení [anonymizováno] žalovaná uvedla, že za poslední 3 měsíce měla čistý měsíční příjem 13 302 Kč, celkový čistý příjem domácnosti 50 000 Kč, nezbytné měsíční náklady 0 Kč, srážky ze mzdy 0 Kč a jiné měsíční splátky 0 Kč. Není uveden žádný předložený doklad o hlavním příjmu. Má pracovní poměr na dobu neurčitou, je svobodná, nemá žádné vyživovací povinnosti a jako druh bydlení uvedla„ jiné“. 8. Podle platební historie čerpala dne 3. 2. 2020 žalovaná od [právnická osoba] úvěr 23 436,92 Kč. 9. Podle výpisů z úvěrového účtu žalované u [právnická osoba] činila jistina úvěru (po splatnosti) vyčerpaná žalovanou celkem 23 436,92 Kč od května 2020. 10. Dne 11. 6. 2020 odeslala (viz poštovní podací arch) [právnická osoba] oznámení o zesplatnění, kterým prohlásila úvěr za splatný ke dni 8. 6. 2020 a vyzvala žalovanou k zaplacení částky 24 636,92 Kč do 24. 6. 2020. 11. Dne 4. 10. 2021 odeslala (viz poštovní podací arch) [právnická osoba] žalované oznámení o postoupení pohledávky, jímž oznámila žalované postoupení pohledávky z výše uvedené smlouvy na [právnická osoba] a.s. 12. Dne 5. 11. 2021 odeslala (viz poštovní podací arch) [právnická osoba] a.s. žalované na celkem tři adresy oznámení o postoupení pohledávky, jímž oznámila žalované postoupení pohledávky z výše uvedené smlouvy na žalobkyni. 13. Dne 10. 12. 2021 (viz poštovní podací arch) žalobkyně odeslala žalované na celkem tři adresy předžalobní výzvu k úhradě dluhu ve výši 32 094,11 Kč z výše uvedené smlouvy do sedmi dnů od odeslání. 14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 18. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 19. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 20. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 21. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že [právnická osoba] a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Ta byla uzavřena (§ 1725 a § 1745 občanského zákoníku) až podpisem dispozic dne 27. 2. 2019, neboť teprve tehdy byla sjednána výše úvěru („ povolený limit“) jako jedna z podstatných náležitostí tohoto smluvního typu (zatímco do té doby byla ve smlouvě o bankovních produktech a službách ujednána toliko možnost budoucího sjednání v dispozicích s konkrétními parametry). Z časového hlediska je tedy na místě na věc aplikovat občanský zákoník (a nikoliv zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník) a zákon o spotřebitelském úvěru. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná vystupovala jako spotřebitelka (§ 419 občanského zákoníku). Společnost [jméno] pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. 22. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 58