228 C 151/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný jako provozovatel vozidla neměl v období od 18. 12. 2020 do 30. 4. 2021, tj. celkem 134 dní, sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla – osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [VIN kód]. Žalobkyni proto vznikl nárok na příspěvek ve výši 6 298 Kč (47 Kč za den), k jehož zaplacení žalovaného vyzvala, za což jí dále náleží úhrada nákladů spojených s mimosoudním vymáháním ve výši 300 Kč. Výzvu k zaplacení příspěvku a nákladů žalobkyně odeslala dne 9. 12. 2021. Žalovaný na příspěvek a náhradu dosud nic neuhradil. Žalobkyně rovněž požaduje zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud zjistil následující skutečnosti. 4. Výzvou k úhradě ze dne 9. 12. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení příspěvku do svého garančního fondu a náhrady nákladů uplatnění (obojí vyčíslené v žalované výši) do 60 dnů od doručení za období od 18. 12. 2020 do 30. 4. 2021. Výzva se týkala vozidla s r. z. 2SL1337, [VIN kód], které v tomto období nebylo pojištěno na odpovědnost z jeho provozu. Výzva dále obsahuje důvody vzniku nároku na příspěvek (údaje o nepojištění vozidla) a poučení žalovaného o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti žalobkyně uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů u soudu. K prokázání odeslání výzvy žalovanému žalobkyně neoznačila žádný důkaz. Tuto skutečnost tak neprokázala. 5. Žalobkyně dále neprokázala, že žalovaný byl v předmětném období zapsán v registru silničních vozidel jako vlastník nebo provozovatel výše uvedeného vozidla či byl jeho skutečným vlastníkem nebo provozovatelem. Soud nezpochybňuje, že informace poskytnuté žalobkyni Ministerstvem dopravy z registru silničních vozidel může žalobkyně pro své účely pokládat za spolehlivé – přímo tyto informace (tedy to, co žalobkyni ministerstvo předalo) však žalobkyně soudu nepředložila (ani neoznačila k důkazu) a soud tedy nemůže jejich důkazní hodnotu v nynějším řízení posoudit. Samotná výzva k úhradě příspěvku pak nemůže prokázat zápis žalovaného do registru jako vlastníka či provozovatele výše uvedeného vozidla, neboť se jedná jen o interní dokument žalobkyně, který sama vytvořila a mohla do něj zanést jakékoliv údaje (včetně deklarace, že byly zjištěny z registru vozidel). Z této listiny ani neplyne, že by se jednalo o zmíněné údaje předané žalobkyni Ministerstvem dopravy podle § 15 odst. 12 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). Nedostatečnost různých vnitřních dokumentů žalobkyně je očividná i s ohledem na skutečnost, že v jiných sporech vedených u zdejšího soudu žalobkyní byl mnohokrát zjištěn rozpor mezi těmito listinami a skutečným stavem v registru silničních vozidel (viz např. řízení ve věcech sp. zn. 222 C 29/2013, sp. zn. 222 C 29/2014, sp. zn. 222 C 37/2014, sp. zn. 222 C 149/2014, sp. zn. 222 C 11/2014, sp. zn. 222 C 6/2015 a další, vedená při totožné argumentaci žalobkyně a nezměněné relevantní zákonné úpravě). 6. Soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), aby označila důkazy k prokázání, že žalovaný byl v předmětném období vlastníkem nebo provozovatelem výše uvedeného vozidla nebo byl takto zapsán v registru silničních vozidel; a označila důkazy k tvrzení, že žalovanému odeslala výzvu k úhradě příspěvku v tvrzený den. Jelikož se však žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Nelze tedy než uzavřít, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uvedených skutečností (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) a § 120 odst. 1 o. s. ř.). 7. Soud dodává, že není jeho povinností si k návrhu účastníka vyžádat výpis z registru silničních vozidel (tj. vlastně zprávu o skutečnostech významných pro rozhodnutí podle § 128 o. s. ř.) a provést jím důkaz za situace, kdy si jej může bez problémů opatřit žalobkyně sama. Opačný postup by byl v rozporu se zásadou rovnosti účastníků (§ 18 odst. 1 o. s. ř.) – žalobkyně nemá ve vztahu k procesním břemenům ve sporném řízení nijak privilegované postavení. Na získání výpisu žalobkyně nepochybně má právní zájem (§ 5 odst. 7 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů). Kromě toho, jak již bylo výše zmíněno, je Ministerstvo dopravy povinno žalobkyni předávat z registru silničních vozidel údaje o registrovaném vlastníkovi nebo provozovateli vozidla (§ 15 odst. 12 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Při takovém nedostatku procesní aktivity žalobkyně lze využít postup podle § 118a o. s. ř., jak v projednávané věci soud i učinil (viz Jirsa, J. a kol. Občanský soudní řízení, 2. část. Soudcovský komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, komentář k § 128 o. s. ř.). 8. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 9. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle odst. 2 písm. a) a b) při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Podle odst. 3 výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle odst. 4 osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle odst. 5 výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Podle odst. 6 povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. Podle odst. 7 výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu. 10. Žalobkyně neprokázala, že by žalovaný byl v předmětném období vlastníkem nebo provozovatelem výše uvedeného vozidla či byl takto zapsán v registru silničních vozidel (§ 4 odst. 1 a 2 zákona o pojištění odpovědnosti), a proto proti němu nemá právo na zaplacení příspěvku a nákladů na jeho vymáhání (jinak řečeno žalovaný není ve věci pasivně legitimován). Žalobkyně rovněž neprokázala, že výzvu žalovanému odeslala v tvrzený den, v důsledku čehož nebyla dodržena prekluzivní lhůta podle § 4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a případný nárok žalobkyně by tak navíc zanikl. 11. Ze shora uvedených důvodů soud prvním výrokem žalobu v plném rozsahu jako nedůvodnou zamítl. 12. Druhým výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, měl by proto právo na náhradu účelně vynaložený